U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O sousedských vztazích
Kategorie: Právo | Autor: mgr. Milan Valenta
ZÁKON
DOHODA JE NEJLEVNĚJŠÍ A NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ
Sousedské spory patří už od nepaměti ke koloritu lidského soužití, a to nikoliv náhodou, neboť právě v místech dotyku vlastnictví několika subjektů dochází velmi často ke konfliktním situacím. Takřka denně se před soudy odehrávají spory sousedů ohledně vlastnictví k přírůstkům plodonosných rostlin, spory vyvolané nadměrným obtěžováním hlukem, stíněním a jinými imisemi, další se týkají oplocení, vstupu na pozemek druhého vlastníka apod. V mnoha případech jde těmto zbytečným střetům předejít. A když už vyvstanou, je dobré řešit je hned v zárodcích, racionálně, bez zbytečných emocí a za případného přispění kompetentních orgánů.
Vlastníci jsou si rovni
Každý vlastník by si předně měl uvědomit, že byť je vlastnické právo řazeno mezi tzv. práva absolutní, přináší s sebou mnohé povinnosti a vlastníka také zavazuje. Základní zásadou, kterou by se měl řídit každý vlastník věci, dříve než přistoupí k výkonu vlastnického práva, při kterém by potencionálně mohlo dojít k zásahům do vlastnických práv druhých osob, je zásada rovnosti vlastnictví obsažená v § 124 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákon). Podle této zásady mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. V praxi jde tedy o to, uvědomit si, že mé vlastnické právo k nemovitosti je omezeno vlastnickým právem jiné osoby k nemovitosti sousedící a že mou povinností je nerušit výkonem mého vlastnického práva vlastnictví někoho jiného. V zájmu předcházení možným sporům lze doporučit, aby se vlastník věci vždy snažil minimalizovat negativní dopady výkonu svých práv. Ještě před tím, než přistoupí k jakémukoli opatření, při němž by mohlo dojít k zásahům do vlastnických práv druhých osob, měl by onu skutečnost s těmito osobami projednat, včas je upozornit na možné následky svého počínání a v případech, kdy to vyžaduje zákon, také kontaktovat příslušné orgány (stavební úřad, živnostenský úřad, hygienika apod.).
Nejlevnější řešení
Jestliže se prevence a úsilí o minimalizaci negativních dopadů mine účinkem a práva a oprávněné zájmy druhých osob budou přesto zasaženy, přicházejí na řadu další způsoby řešení. První nastupuje dohoda zainteresovaných stran, kdy tyto na základě konsensu dospějí k určitému řešení vzniklé situace. Dohoda stran je nejpřirozenějším a nejlevnějším řešením, navíc na ni není nikdy pozdě. Z těchto důvodů ji nelze než doporučit. V praxi se však často mezi sousedy rozhoří takové spory, že dohoda mezi nimi již nepadá v úvahu. V takových případech navrhuji domáhat se ochrany ve smyslu § 5 občanského zákona nejprve u tzv. příslušného orgánu státní správy, kterým se podle § 11 zákona č. 102/1992 Sb., rozumí pověřené obecní úřady, přímo pak příslušné komise obecního, obvodního či městského zastupitelstva. Upozorňuji však, že obecní úřady mohou ve svém rozhodnutí vyslovit toliko předběžný zákaz zřejmého zásahu do pokojného stavu (např. zakázat obtěžování imisemi) anebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav (např. odklizena suť navezená na sousedův pozemek). Při svém postupu dle § 5 obecní úřady nezkoumají právní otázky, jejich úkolem je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do pokojného stavu a zjednat mezi zainteresovanými osobami klid a pořádek. Jde tedy o rozhodnutí předběžné a každý z účastníků sporu se může následně obrátit na soud a zde uplatnit své právo.
Se žalobou k soudu
Kromě shora popsaných postupů je možno využívat rovněž ochranu soudní. Mezi základní prostředky ochrany vlastníka se řadí žaloba na vydání, jíž se vlastník věci domáhá vydání věci na tom, kdo mu ji neoprávněně zadržuje. V sousedských sporech je nejčastěji aplikována tzv. žaloba zápůrčí neboli negatorní. Uplatňuje se v situacích, kdy do práv vlastníka někdo neprávem zasahuje, nebo je ruší jiným způsobem než zadržováním věci. Pokud se týká náležitostí takové žaloby, odkazuji na úpravu obsaženou v zákoně č. 99/1963 Sb., (občanský soudní řád). K vypracování žaloby je zapotřebí určitého penza právního vzdělání, a proto je obrátit se na odborníka, nejlépe advokáta. Ani sebelepší advokát však nedokáže sepsat kvalitní žalobu bez patřičné součinnosti klienta, bez dostatečného seznámení se s vzniklou situací a bez dodání zcela konkrétních údajů. Na tomto místě bych rád připomněl moudrou větu užívanou právníky již ve starověkém Římě “Ubi ius incertum, ibi ius nullum”, že totiž, kde je právo neurčité tam není právo žádné. Žaloba podávaná u soudu musí být tedy zcela konkrétní a určitá ve všech svých částech. U zápůrčích žalob spočívá ochrana poskytnutá soudem v tom, že soud uzná ve výroku rozsudku žalovaného povinným zdržet se určitého přesně vymezeného jednání. Na základě takovéhoto rozhodnutí soudu je možno následně přistoupit k jeho výkonu, a to podle ustanovení § 351 občanského soudního řádu. Podle poslední novely občanského soudního řádu může soud za porušování stanovené povinnosti uložit povinnému i opakovaně pokutu až do výše 100 000 Kč, přičemž zaplacením pokuty se povinný nezprošťuje své odpovědnosti za škodu, kterou svým jednáním způsobil.
A na konec – svépomoc
Dalším způsobem řešení sousedských sporů je tzv. svépomoc, která ovšem jakožto jediná a omezená výjimka ze státního monopolu ochrany práva představuje krajní a skutečně to poslední možné a vhodné řešení. Zákon v § 6 občanského zákona stanoví, že svépomoc je dovolena za předpokladu, že hrozí bezprostřední neoprávněný zásah do práva. Dále zákon požaduje, aby svépomoc byla přiměřená, což znamená, že při ochraně svého práva nesmí být tomu, kdo jej ohrožuje, způsobena újma nepřiměřená té, která hrozila. Myslím, že je vhodné připomenout si tyto skutečnosti právě na prahu prázdnin a dovolených. Nekazme si volný čas zbytečnými spory – anebo jej naopak využijme k rozumné sousedské dohodě. Ušetříme si tak nervy i peníze.
