U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O nebeské kozičce
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Někdo si teď možná pomyslí, že chci psát pohádku z ptačího světa. Když si ale pochybovač vezme nějaký starý přírodopis a nalistuje v něm kapitolku o slukovitých bahňácích, bude po přečtení o sluce otavní překvapen.
Najde tam některé její zajímavé lidové přezdívky jako otavnice, bekasin, travní kozlík a konečně nebeská kozička. Ale i v okolních státech si pro ni našli podle jejího chování přiléhavé pojmenování. Třeba v Německu: Himmelziege, Polsku: kozielek, Chorvatsku: kozica, v Lužici: njebjeska koza. Čeština má pro ni samozřejmě i odborný zoologický název – bekasina otavní.
Stavbou těla je podobná sluce lesní, ale je drobnější, velká asi jako drozd. Škoda, že ji v naší přírodě vidíme už jen spoře, nejpravděpodobněji při jarním tahu v druhé polovině března, kdy se vrací do rodných hnízdišť, bažinatých mokrých a zaplavovaných luk kolem rybníků nebo podhorských mokřadů. Sotva k nim přilétne, sameček vyhledá svůj starý revír s dostatečnou úživností.
Hned po návratu začne tokat, aby k sobě přilákal samičku. Celé dny se baví tak, že za ranního a večerního šírání vzlétá v širokých spirálách do výše nad svou louku a předvádí leteckou akrobatickou “šou” i se zvukovým doprovodem. V krátkých přestávkách se kolíbavě spouští střemhlav k zemi a vydává při tom hlasitý mekavý zvuk. Sledujeme-li ho pozorně, vidíme, že vyluzované mečení se ozývá jen tehdy, když se řítí dolů za rychlého vibrování letek.
Svou produkci dovede neúnavně předvádět dlouhé chvíle, než náhle jako kámen zapadá někde do trávy. To tam zahlédl připochodovat do své arény lásky chtivou samičku. Sotva k ní dosedne, začne se hned producírovat poskoky s polosvěšenými křídly a se vztyčeným, vějířovitě rozevřeným ocáskem. Milostný taneček často zdramatizuje náhlým odchodem do povzdálí. Tam pak k sobě milostnici láká vzrušeným voláním znějícím jako “ty-ke, ty-ke, ty-ke”.
Za pár dní je jak se říká ruka v rukávě a bekasiny si hledají hustší trs trávy, ve kterém samička vykružuje malou kotlinku a spoře ji vystýlá stébly suché trávy. Zanedlouho se v ní objeví čtyři olivově zelená vajíčka, posetá nevýraznými rudohnědými skvrnami. Za dvacet dní trpělivého sezení samičky se z nich líhnou kuřátka v kávově hnědých kabátcích, zdobených bílými skvrnkami. Hned po oschnutí je oba rodiče svorně opatrují a odvádějí do míst s bohatou hmyzí potravou. Hodují na červíčcích, broučcích, mravenčích vajíčkách i měkkýších.
Kdysi se mezi ornitology vedly dlouhou dobu spory o tom, jak vzniká mečivý zvuk, vyluzovaný samečkem při vzdušné svatební hře. Jedni ho považovali za obyčejného vokalistu, který pomekává hrdlem. Druzí tomu nevěřili a dlouhé hodiny sledovali s dalekohledem letce ve vzduchu. Dospěli k převratnému zjištění – není zpěvák, ale hudebník. Jakmile letí za neustálého krátkého komíhání letek a vějířovitě rozprostřeného ocasu prudce dolů k zemi, postaví se jeho krajní rejdovací pera kolmo k tělu. Vzduch, který na ně přerušovaně proudí zpod křídel, naráží na jejich hranu a rozechvívá je do mečivého zvuku. Vytvoří si tak vlastně z ocasu hudební nástroj.
Popisy k obrázkům
Samička na hnízdě
Sameček bekasiny otavní v trávě zcela zaniká
Autor fotografií: FOTO AUTOR
