U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O klepetáčích
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Známý mne překvapil otázkou, jak to u nás vlastně máme s ochranou přírody, když chytáme raky a prodáváme je do zahraničních hotelů. Při návštěvě Francie mu byl k obědu předložen jídelní lístek s delikatesou – českými raky.
Svysvětlením jsem musel začít od Adama. Našimi původními raky byli nejrozšířenější rak říční a vzácnější rak kamenáč. Na přelomu minulého století je téměř vyhubil lov a pak ještě zdecimoval celoevropský račí mor. Rybáři si jako náhradu dovezli z Haliče (Podkarpatské Rusi) raka bahenního, který byl odolnější. Ten ještě dodnes místy přežívá. Takové račí osazenstvo v naší přírodě stále nacházíme, ale jen v ostrůvcích čisté vody. V sousedním Německu se zdál rybářům pro jejich jezera a řeky vhodnější rak americký, dovezli ho tedy ze Severní Ameriky a vysadili po celé zemi. Rak tu dobře zdomácněl a bez problémů se množil. Překvapením byla jeho migrace povodím Labe až k nám do severozápadních Čech. Velkou výhodou tohoto raka amerického je, že snáší větší znečištění vod než naši raci. Do některých zemí Evropy byl dovezen jiný druh, rak signální, a tak možná i on časem obohatí naše vody. Co raci potřebují ke svému zdárnému bytí? Hlavně nenarušené životní prostředí a stále čistou vodu. Jedni proudící přirozenými křivolakými koryty řek nebo potoků s dostatkem úkrytů, jinému druhu postačují neznečišťované rybníky, přehradní jezera a zatopené lomy s členitými břehy pro úkryt. Ale ani pak nemívá na růžích ustláno. Temná voda skrývá spoustu predátorů – pstruhů, úhořů a mníků, na které neplatí račí finta, rychlé nečekané “vystřelení” dozadu. Také čas převlékání krunýře skrývá pro raka nebezpečí. Starý malý krunýř opouští otvorem mezi hlavohrudí a zadečkem, v ten okamžik má měkké tělo bezbranné, neschopné rychlejšího pohybu. Život mu uchrání jen dobrý úkryt. Rak se převléká během své existence mnohokrát, protože krunýř s ním neroste. Malí ráčci do dvou let jej svlékají pětkrát, starší samečci jej mění dvakrát do roka, samičky jednou. Raci jsou všežravci, potravu si hledají v noci. Odmladky rostlin, hmyz, korýši, měkkýši a jakýkoliv jiný živočich, kterého přemůžou, ale i mršiny – nic před nimi neobstojí. Nezastaví se ani před kanibalstvím na menších příslušnících vlastního druhu v období nejzranitelnějším, při převlékání. Člověk si už v minulosti vylepšoval svůj jídelníček lovem raků. Z raků se vyráběly také všelijaké léčivé masti a nápoje. Proto byli raci vždy dobrým prodejním artiklem. Jsou jím i dnes, kdy končí na talířích labužníků. Jejich největším odběratelem byla a je Francie. Protože příroda žádné země by takové stálé drancování račí populace nevydržela, vznikly farmy s umělým odchovem raků. Stálá poptávka inspirovala i některé naše rybáře k vybudování račích farem. Zájem je soustředěn na raka říčního, ale prvenství pozvolna přebírá pro svou vitalitu a větší odolnost rak signální. Račí farmy nejlépe prosperují v podhorských krajinách, co nejblíže zdrojů kvalitní čisté vody. Na závěr malá poznámka pro ty, kteří si někdy vyloví raka z vody, aby si ho prohlédli. Zpět do vody se vrací vždy hřbetem dolů, protože pod krunýřem mu nesmí zůstat kolem žáber vzduchová bublina, která by způsobila jeho zadušení.
Foto – Nejznámější rak říční
Foto – Vzácný rak kamenáč
FOTO AUTOR
