O dřevěných štítech
Dřevěné štíty patří neodmyslitelně k roubeným či hrázděným stavbám. Pokud jsou bohatěji skládané, říkáme jim lomenice.
Krásné lomenice, které jsou dokladem estetického cítění lidových tesařů, zdobí nejeden vesnický dům či chalupu a právem zasluhují nejvyšší ochranu i naši pozornost. Před časem jsme se podrobněji věnovali opravě bedněných štítů a lomenic, dnes se vypravíme na toulky po České republice. Každý kraj má totiž své zvláštnosti.
Svisle a šikmo bedněné
Nejjednodušší dřevěné štíty jsou svisle bedněné. Najdeme je prakticky na celém území Čech i Moravy (tam, kde se v minulosti stavělo ze dřeva). Jednotlivá prkna byla buď kladena na sraz k sobě, spáry se často zakrývaly lištami, nebo překládána. Štíty s překládanými prkny objevíme hlavně na hospodářských stavbách, ale pokud jsou pěkně a fortelně provedeny, nemusí se za ně stydět ani domy a chalupy. Někdy byly doplněny jednoduchými vyřezávanými články, například obloučkovou lištou, „podřímsím“, jejíž výřezy navazovaly na spáry prken. Štíty šumavských domů zase doplňují hluboko zapuštěné pavlače.
Jen o něco málo náročnější jsou štíty šikmo bedněné. Bývají kladeny vstřícně, tedy rovnoběžně se střechou, nebo klasovitě. Nalezneme je v nejrůznějších variantách a obměnách rovněž prakticky na celém území Čech, především však v jejich jižní a jihozápadní polovině. Skladba dlouhých, šikmo kladených prken jim dává robustní vzhled. Starší badatelé se domnívali, že takto řešené štíty jsou pozůstatkem „středověkého“ cítění tesařských mistrů. Ačkoliv je tato romantická představa překonána, působí vstřícně bedněné štíty archaickým dojmem.
Lomenice zdobené i barevné
V některých krajích, zejména na severu, severozápadě a severovýchodě Čech, se ale stavebníci s prostými svisle či šikmo bedněnými štíty nespokojili. Vzhled lomenic se zde stal reprezentativní vizitkou stavebníka i tesařského mistra, který ji vytvořil. Za krásu vesnic severních Čech vděčíme vesnickým furiantům – stavebníci i tesaři se doslova předháněli v náročnosti provedení štítů a jejich řezbářské výzdoby.
Nejkrásnější lomenice vznikaly od konce 18. po celé 19. století v česky mluvících oblastech v Podkrkonoší – v horním Pojizeří, na Železnobrodsku, Turnovsku, na Semilsku, na Jičínsku a v okolí Nové Paky, Lomnice nad Popelkou a Hořic. Na Lomnicku a Novopacku byly lomenice obvykle členěné do horizontálních pásů (etáží), střídavě šikmo skládaných polí, oddělených vyřezávanými lištami a shora zakončené vystupující valbičkou – kabřincem. V Horním Pojizeří a na Železnobrodsku se zase vyvinul zvláštní výzdobný prvek – miniaturní galerie s vyřezávanými sloupky, tzv. kočičí procházkou.
Krásné lomenice ale najdeme i v jiných regionech. Zvlášť pěkné jsou ty ze severního Kokořínska, z okolí Dubé a jižních svahů Středohoří na Litoměřicku. Patrně pod vlivem tradice severočeského baroka se zde okolo roku 1800 stavěly mimořádně náročně řešené a bohatě ztvárněné lomenice, které mají místo obvyklých dělicích lišt kuželky na způsob slepé balustrády (ozdobného zábradlí).
Pozornost zasluhují i lomenice z oblasti Polabí, zdobené vyřezávanými lištami, nebo třeba z Jičínska a Sobotecka s klasicistními „slunci“ ve vrcholu a překládanými prkny. Jednodušší, avšak neméně působivé jsou třeba střídavě šikmo bedněné lomenice na Sedlčansku a Podbrdsku.
Lomenice v některých regionech, např. v Podkrkonoší, bývaly natírány pestrými barvami – šedou, červenou či zelenou, laťky bíle. V oblastech východních Čech a Českomoravské vysočiny nebo Valašska byly štíty bíleny a doplňovány nápisy a dekorativními malbami, většinou s rostlinnými motivy.
OPRAVUJEME ŠTÍT
Jak se zachovat, máte-li na chalupě zachovanou pěknou starou lomenici, která už potřebuje opravit? Připomeňme hlavní zásady:
- Při obnově štítu používejte co nejširší dostupné řezivo; pokud je to možné, volte shodnou šířku, jako má originální štít.
- Prkna by měla být vykartáčovaná ocelovým kartáčem, nebo ručně ohoblovaná.
- Snažte se šetřit původní materiál, nese nenahraditelné stopy času. Lepší je zpevnit rubovou stranu dodatečně vloženou konstrukcí. A z dlouhých prken s poškozenými konci je možné nařezat kratší díly.
- Vzhled nového dřevěného štítu by měl přesně, do všech detailů, kopírovat starší štít (je-li dochovaný).
- Po celou dobu rekonstrukce je žádoucí odstraněné prvky původního štítu zachovat a průběžně kontrolovat, zda jsou nové díly správně vyrobeny podle originálu.
- Pokud se na domě historický štít nezachoval, je možné vycházet z dochovaných příkladů v nejbližším okolí. Pokud si však nejste jisti, nebo v nejbližším okolí již žádné starší stavby neexistují, lze doporučit použití neutrálního svisle bedněného štítu. Bude to lepší, než implantovat na dům vzory z jiných regionů. Na šumavskou roubenku zkrátka lomenice z Podkrkonoší nesedne.
- Také povrchová úprava by měla vycházet ze stavebních zvyklostí v regionu. Nejpůsobivěji se uplatňují dřevěné konstrukce v barvě přirozeně stárnoucího dřeva. Luxolová černobílá úprava je na většině území (s výjimkou našich pohraničních hor) cizorodá a působí rušivě.
- Pokud se štít jen doplňuje o nové prvky, lze je ponechat ošetřené fermeží k přirozenému zestárnutí; kontrastů se starým dřevem se nemusíte bát – působí zajímavě a do několika let zmizí.
- Jestliže by vám přesto barevný kontrast vadil, lze nové prvky povrchově lehce v dílně opálit autogenem a následně vykartáčovat; získají tak pěknou barvu.
- Lodžie ani balkóny a velká okna do dřevěných štítů nepatří. Výjimkou je jen oblast Pošumaví (a kdysi i Českodubska), kde se v minulosti pavláčky ve štítech objevovaly.
TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA