O chalupaření na pomezí Moravy a Čech
Malebná vesnička, která se nachází nedaleko Poličky, má neobyčejné kouzlo. Vedle rodáka malíře Jaroslava Zrůsta a předválečné spisovatelky Terezy Novákové učarovala také manželům Nerudovým.
Ti zde opravili bývalou faru a rozhodli se zde strávit zbytek svého života. Jak bylo takové rozhodnutí těžké, co k němu vedlo a jak jsou s ním spokojeni nám osvětlí naše průvodkyně Telecím, bývalá rektorka Masarykovy univerzity, kandidátka na prezidentku, profesorka Danuše Nerudová.
Dětství na Vysočině
Vysočina a zejména Vrchovina je Daninou srdeční záležitostí díky jejím prarodičůn. Trávila tu velkou část dětství, a tak jí s tímto krajem naší země pojí ty nejkrásnější vzpomínky. „Můj pobyt u babičky s dědou v kouzelné přírodě Vrchoviny formoval můj vztah k přírodě na celý život. Miluji houbaření, a když si můžu vybrat, je procházka po lese tím nejlepším relaxem,“ osvětluje kořeny nápadu trávit část roku na chalupě v obci o 450 lidech brněnská rodačka.
Pořízení bývalé fary bylo ale především impulzivním rozhodnutím. „Byli jsme se podívat na nemovitost s manželem, a i když jsme oba poměrně praktičtí lidé, hned jsme se zamilovali,“ dodává.
Památky v Telecím
Telecí a její kouzlo začali objevovat postupně. Obec, o níž první zmínka pochází už z roku 1403, leží trochu ve stínu nedaleké Poličky. Kostel sv. Maří Magdalény je však ještě starší, jeho stavba se datuje do poloviny 14. století.
„Tohle místo je historií úplně prostoupené. Když se jdete projít se psem kolem roubenky a víte, že její trámy jsou přes pět set let staré, dává vám to nadhled a vnáší klid do duše. Stejně tak kostel je prostý a krásný, tak jako zdejší kraj,“ začíná krátkou prohlídku Telecím Nerudová.
Zmíněná usedlost manželů Sečkařových postavená ve stylu Poličského dvorce je jednou z několika národních kulturních památek, které Telecí má. „Je to velký kontrast – tady o víkendu nemusíte vidět živáčka, a přes týden jsem na univerzitě potkávala stovky lidí a do toho jsem řešila důchodovou reformu, což byla převážně práce v Praze. Musím ale říct, že hledání téhle rovnováhy je pro mě strašně přínosné a často jsem ho v kampani využila,“ říká Danuše Nerudová.
Mysleme na stáří
Důchodová reforma je podle ní stěžejním momentem, kterým se Česko může posunout znovu mezi vyspělé západní země. „Způsob, kterým se staráte o ty, kteří celý život pracovali na tom, aby vy jste se mohl mít tak, jak se máte – to je opravdová vizitka stavu společnosti. U nás se na seniory často zapomíná. Máme v čem být na předchozí generace hrdí, stojíme na jejich ramenou,“ komentuje svoje současné plány Nerudová.
Symbol hrdosti vidíme v Telecím hned na dalším kroku. Lukasova „zpívající“ lípa je jednou z nejmohutnějších lip na českém území. „Historka o starém Jirouškovi, který v duté lípě přepisoval Bibli a zpíval si u toho žalmy, je námětem mnoha příběhů, psal o ní i Jirásek,“ usmívá se průvodkyně, ale v jejím pohledu je vidět úcta a respekt k šest set let starému stromu, který se tyčí k nebi jako mariánský sloup smíření.
Větší porozumění
Toho je podle Nerudové v české společnosti potřeba nejvíce. „Jsme neuvěřitelně rozhádaní. Doba nasvětluje malou část problémů, nafoukne je a pak to vypadá, jako bychom neměli vůbec nic společného. Opak je ale pravdou. Jsem přesvědčena, že devadesát pět procent hodnot a názorů máme společných, nebo bychom se na nich lehce shodli. A ten zbytek je úplně normální názorová neshoda, na které je potřeba pracovat a mluvit o ní. Ale tady se bohužel za poslední roky ujal názor, že cokoli jiné je špatné a je potřeba se toho zbavit, potlačit anebo se tomu minimálně vysmát. To je podle mě strašně špatně a prezident může v tomhle být jakýmsi majákem celonárodní změny,“ zamýšlí se po cestě k poslední zastávce Nerudová.
Výstup na vrch
Tou není historická stavba nebo přírodní památka, ale místo – Lucký vrch. „Odtud je pohled na Telecí nejhezčí. I když jsou chaloupky ukryté za korunami stromů, ten výhled a nadhled je fantastický,“ rozplývá se Danuše Nerudová.
Text: redakce
Foto: archiv