U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NOVÉ SKANZENY v Čechách
Kategorie: Aktuálně | Autor: Zaznamenal RA
Podle Lubomíra Procházky, vedoucího realizačního týmu, záměr vybudovat skanzen ve Vysokém Chlumci je výsledkem dlouholetého výzkumu Památkového ústavu středních Čech, zejména jeho odborné pracovnice Jany Berkové, a Petra Dostála, spoluautora ideového záměru. Má jít o záchranný skanzen, soustředění objektů, které jsou na původním místě ohroženy, nemají využití a tím ani šanci na přežití, a majitelům se nedostává prostředků pro údržbu, případně nemají zájem na jejich zachování v místě. Těžištěm muzea budou obytné a hospodářské objekty, cenné polygonální stodoly, roubené špýchary, technické stavby (mlýn), drobné sakrální objekty, sádky dokumentující vývoj rybníkářství na Sedlčansku a jiné. Jihozápadní část středních Čech je poměrně dosti bohatá na dochované objekty lidové architektury, avšak na rozdíl od ostatních oblastí středních Čech zde příslušné muzeum chybí. Zájmový region tvoří Příbramsko, Sedlčansko, Benešovsko a částečně severní Písecko. Vysoký Chlumec je jádrem této oblasti. Příhodné místo pro vybudování skanzenu bylo vybráno na okraji obce, s dostatkem zeleně, potokem, rybníčkem, v pozadí s kulisou hradu. Z hlediska současné ekonomické situace státu je realizace skanzenu opravdu mimořádnou záležitostí, kterou je třeba vysoce ocenit. Jeho zřizovatelem je Okresní muzeum v Příbrami, které je zároveň největším hornickým skanzenem u nás a úspěšně se rozvíjí. Přesto v podmínkách státní instituce není nikterak jednoduché získat prostředky například na zakoupení vhodného pozemku, ale vstřícností především Okresního úřadu v Příbrami, Obecního úřadu ve Vysokém Chlumci a rodiny Lobkowiczů se záměr podařilo “nastartovat”. Samozřejmě nelze přesně odhadnout, jaká bude hospodářská situace za rok či za dva, ale je tady jasná představa, zaštítěná osobou ředitele příbramského muzea Josefa Velfla, záměr dotáhnout do konce. V současné době se čeká na řadu povolení, aby bylo možné skanzen začít bezodkladně budovat. Vlastní realizaci předchází systematický průzkum v terénu, vytipování vhodných objektů a jednání s jejich majiteli. Přitom se někdy vyskytne ekonomický problém, neboť muzeum může nakupovat pouze na základě znaleckého odhadu ceny nemovitosti. Nelze se s vlastníkem domluvit o ceně “u piva”. Naproti tomu je však muzeum schopno zajistit solidní postup a snaží se majiteli všemožně vyjít vstříc v termínu likvidace a technických záležitostech. Je proto nutné počítat i s tím, že původní ideový záměr nebude naplněn, neboť se některé dříve vytipované objekty nepodaří vykoupit. Přesto je záměrem každý rok přenést alespoň jeden objekt, přičemž se musí nejdříve pečlivě zdokumentovat a teprve pak rozebrat. Již dnes si obce v okolí začínají uvědomovat, že mohou profitovat z turistiky, proto je možné počítat s intenzivní spoluprací nejenom přímého okolí, ale i dalších obcí v regionu i mimo region, což povede ke zvýšení jeho atraktivity. Je nutno poděkovat občanům Sedlčanska, kteří přinášejí darem dobové předměty, zemědělské nářadí a stroje a pomáhají tak tvořit vlastní fond budoucího muzea. V jižních Čechách nedaleko Blatné na okraji obce Chanovice buduje další nový skanzen Okresní muzeum Klatovy, s názvem Expozice lidové architektury v Chanovicích. Podle ředitele Luboše Smolíka se klatovské muzeum zabývalo myšlenkou realizace expozice lidové architektury již před více jak sto lety. Skanzen měl mít v zahradách okolo sídla muzea podobu dnešního Dřevěného městečka v Rožnově pod Radhoštěm. V 80. letech byla vypracována studie pro lokalitu Annín – Mouřenec na Šumavě. Nebyly však k dispozici síly potřebné pro realizaci tohoto ušlechtilého záměru. Přitom jihozápadní Čechy jsou regionem s největším počtem památek lidové hmotné kultury, avšak ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek okresu Klatovy je zapsáno pouze 350 těchto objektů, většinou jen obytných staveb. Památková ochrana chybí u hospodářských objektů, jako jsou špýchary, kolny, stodoly, chlívky, včelíny, ale také u drobných staveb, kaplí, božích muk, křížků a plastik, jichž je odhadem něco kolem jednoho tisíce. Zvýšené nároky majitelů na životní potřeby nebo využívání těchto objektů k jiným účelům často znamená jejich fyzickou likvidaci. Proto klatovské muzeum v roce 1990 přistoupilo k záměru vybudovat záchrannou expozici lidové architektury v Chanovicích. K tomuto účelu nejdříve muzeum v obci získalo bývalou barokní panskou sýpku, kterou přizpůsobilo k funkci muzejního depozitáře. V roce 1992 místní obecní úřad projevil velkou vstřícnost, když odsouhlasil bezúplatný převod pozemku ve prospěch výstavby skanzenu. Následovaly dva roky administrativního řízení o převodu pozemku, geodetickém zaměření a vytyčení, vynětí ze zemědělského půdního fondu, stavebním povolení. V roce 1994 byly demontovány první dvě roubené stavby, přeneseny a znovupostaveny v Chanovicích. Během následujících let bylo rozebráno několik dalších objektů, avšak pro nedostatek finančních prostředků nebylo možné je sestavit na novém místě, s výjimkou roubené stodoly. V plánech muzea bylo do roku 1998 postavit a zpřístupnit celou usedlost, ale nepodařilo se zrealizovat stavbu obytného stavení s chlévem. Plány zakladatelů brzdí finanční důvody, ale jejich nadšení a pocit odpovědnosti za kulturní dědictví je neměnné. Většina prací se provádí svépomocně, za pomoci dobrovolných nadšenců, ale specializovaná řemesla nelze jinak než zajistit smluvně. Ačkoliv se muzeum uchází o granty a příspěvky na opravy památek, většinou bezvýsledně, neboť jsou určeny především na objekty zapsané v seznamu kulturních památek, což zachraňované objekty bohužel nejsou. Proto klatovské muzeum uvítá jakoukoliv finanční i manuální pomoc široké veřejnosti.
