Nové možnosti v pořizování závěti

Rubrika: Právo

Nový občanský zákoník přinesl novinky také do oblasti dědického práva. Kdo pořizuje závěť, v níž uspořádává své majetkové záležitosti pro případ smrti, má dnes řadu nových možností, jak naložit se svým majetkem.

Okruh dědiců, kteří získávají právo na pozůstalost po zůstaviteli, určuje zákon. Ale závěť dnes již není jediným nástrojem, jak může zůstavitel své majetkové záležitosti uspořádat. Zákon zná nově také dědické smlouvy.

Formy závěti

Dnešní občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) rozlišuje šest zákonných dědických tříd. Zákonná pravidla se ovšem uplatní pouze tehdy, pokud zůstavitel neuspořádal své majetkové záležitosti pro případ smrti podle vlastní vůle.

Nejsnáze může zůstavitel rozdělit svoji pozůstalost pro případ smrti pořízením závěti. Pořízení závěti je osobním právem každého, povolání dědiců není možné svěřit jinému člověku ani sepsat závěť společně s jinou osobou. Závěť je možné kdykoliv odvolat nebo nahradit pořízením nové závěti, která bude mít přednost.

Závěť je možné pořídit v několika formách. Nejjednodušší formou je závěť vlastnoruční, která se píše vlastní rukou beze svědků. Pokud však text závěti není psán vlastní rukou zůstavitele, musí být již její obsah stvrzen dvěma svědky. Závěť je možné nechat sepsat také notářem ve formě notářského zápisu, pak také není třeba dalších svědků. Ať již je závěť pořízena v jakékoliv formě, může ji zůstavitel u notáře uložit, aby měl jistotu, že se k ní v řízení o pozůstalosti přihlédne. Závěť má stejné účinky, i pokud je uložena doma v šuplíku, aby však byla při vyřizování pozůstalosti brána v potaz, musí ji notáři vyřizujícímu pozůstalost někdo předložit.

Zůstavitel v závěti může povolat libovolně početnou řadu náhradníků pro případ, že by určený dědic z jakéhokoliv důvodu dědictví nenabyl. Náhradníkovi připadá podíl dědice, který se dědictví neujal, a pokud se podílu neujme ani on, přicházejí na řadu postupně další určení náhradníci. Zůstavitel takto může lépe zajistit, aby i v případě, že jím určený dědic dědictví nezíská, nastoupí na jeho místo další osoba, která bude mít na dědictví nárok namísto dědice ze zákona.

Nové možnosti

V případě určení dědiců závěti nabízí občanský zákoník nově možnost zřízení svěřenského nástupnictví. Jedná se o nástroj, který umožňuje zůstaviteli nařídit, že dědictví má po smrti dědice nebo v určitých jiných případech přejít na svěřenského nástupce jako následného dědice.

Zůstavitel tak může určit dědice pouze na omezenou dobu. Stejně tak tedy může i určit, na koho přejde majetek v případě smrti dědice. S tím souvisí i možnost ukládat v závěti dědicům podmínky, což starý občanský zákoník zakazoval. Může se jednat buďto o podmínky odkládací, kdy se dědictví nabude až v okamžiku, kdy k naplnění podmínky dojde, nebo o podmínky rozvazovací (příkazy), kdy se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden. Aby však dědici nebyli zatíženi nesplnitelnými příkazy, zákon stanovuje, že k nemožným podmínkám se nepřihlíží. Také je stanoveno, že nelze-li příkaz splnit přesně, budiž splněn alespoň tak, aby mu bylo přibližně co možná vyhověno.

Odkaz a odkazovník

Zůstavitel může závětí zřídit také odkaz. Odkazem je možné zatížit dědice k určité povinnosti, typicky vydat jiné osobě nějakou věc. Každému z dědiců musí ovšem zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Odkazovníkem se stane ta osoba, která má na základě zůstavitelova příkazu od dědice něco obdržet.

Rozdíl mezi odkazovníkem a dědicem je ten, že odkazovník není povinen k úhradě zůstavitelových dluhů (za něž odpovídá dědic) a není ani účastníkem řízení o pozůstalosti. Tento institut je praktický zejména v případech, kdy chce zůstavitel zanechat jiné osobě určitou věc na památku. Odkazem bude zpravidla věc, která patří zůstaviteli, nicméně zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví dědice.

Dědická smlouva

Mimo závěti a zákonné posloupnosti je možné dnes dědit také na základě dědické smlouvy, která se uzavírá ve formě notářského zápisu. Dědickou smlouvou je možné povolat druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice se souhlasem druhé smluvní strany. Rozdíl oproti závěti spočívá v tom, že dědickou smlouvu není možné jednostranně vypovědět a lze s ní pořídit pouze tři čtvrtiny majetku zůstavitele.

Uzavření dědické smlouvy zůstaviteli samozřejmě nebrání, aby s majetkem, který je předmětem smlouvy, během života libovolně nakládal.

Ovšem v případě, kdyby zůstavitel o takovém majetku pořídil závěť nebo by majetek z dědické smlouvy převedl za života darovací smlouvou, může se druhá strana dědické smlouvy domáhat neúčinnosti takovýchto právních jednání.

Odmítnutí dědictví

Kdo by měl dědit po zůstaviteli podle zákona, může se také smlouvou se zůstavitelem svého dědického práva zříci a uvolnit tak svůj dědický podíl ostatním dědicům ještě za života zůstavitele. Stejné účinky má také odmítnutí dědictví, které je možné učinit po smrti zůstavitele u notáře vyřizujícího pozůstalost. V pozůstalostním řízení je také možné vzdát se svého podílu ve prospěch jiného dědice.

Nová úprava dědického práva zahrnuje ještě celou řadu nových ustanovení, která umožňují zůstavitelům různými způsoby vyjádřit svá pořízení pro případ smrti.

Pokud byste potřebovali poradit ohledně možností, jaké pořízení pro případ smrti zvolit či jakým způsobem dosáhnout nejsnáze vašeho záměru ohledně vypořádání majetku po smrti, můžete se obrátit na poradnu vedenou studentským spolkem Juristi na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Informace o poradně a způsobu, jak se na studenty obrátit, získáte na webových stránkách poradny Juristi.

www.juristi.cz