U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NOVÉ DIMENZE STARÉ CHALUPY
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Nikdo dnes neví, kdo a kdy ji postavil. Jako by tu byla od nepaměti. Současný majitel onu chalupu s č. p. 1 získal v roce 1967. V té době už byla řadu let opuštěná. Sloužila i s pozemkem jako sklad nepotřebných věcí a strojů JZD a později jako obecní smetiště. Hrozila zřícením a byla určena k demolici. Škoda, že se z té doby nezachovala žádná fotografie.
Když člověk vidí dnes celý ten perfektně udržovaný areál, chalupu s rozlehlou přístavbou, garáže, ve které se proměnila bývalá stodola, udržovaný trávník s hloučky dřevin a květin, ztěží si dovede představit, jak vyhlížel před pětatřiceti lety. A hodiny, které při renovaci své chaloupky majitel strávil, nelze ani spočítat. Nejprve musel zchátralé stavení i pozemek vyčistit a hromady odpadu a nepotřebných věcí odvézt na skládku. To zabralo řadu měsíců. Potom se pustil sám nebo s občasnou výpomocí sousedů do základních konzervačních prací. Krov však byl zcela shnilý a dřevo prolezlé červotočem, takže nebezpečí zřícení střechy bylo možné odvrátit jen její celkovou rekonstrukcí. Teprve po několika letech se podařilo získat povolení k pokácení potřebných stromů, které chalupář s vypůjčeným koněm stáhl z lesa na cestu. Další rok trvalo, než se mu podařilo vyjednat zpracování dřeva na nedaleké pile. Původní střechu rozebral sám a se stavbou nové mu pomohl šikovný místní tesař.
Stavět nelze bez vody
U chalupy nebyl žádný zdroj vody a jedinou možnost smýt z těla prach a únavu skýtal poměrně vzdálený rybník. Později to stavebníci vyřešili tím, že umístili na mez starý sud, do kterého vždy nanosili vodu od sousedů. Přes den se voda ohřála, večer posloužila k mytí. Spoustu vody však spotřebuje stavba samotná, proto se majitel rozhodl, že vykope na pozemku studnu. “Seznámil jsem se s geologem, který měl vlohy pro hledání vody proutkem. Pozoroval jsem ho a taky jsem to s proutkem zkusil. Reagoval v mých rukou silněji než jemu. Nakonec jsem našel vodu i několika sousedům kolem. Nepotřebuji nic speciálního, stačí suchá větev správného tvaru, je to obrovská síla,” vypráví chalupář, který si pak v praxi ověřil, že nalézt pramen bylo to nejjednodušší. Celý rok kopal svou studnu ve velmi tvrdé hornině. Voda se objevila zhruba v devíti metrech. Radost byla veliká, leč netrvala dlouho. Po dvou letech se začala voda zakalovat a nedala se pít, na mytí a zalévání však stačila. Pokud by se měl dům trvale a příjemně užívat, bylo třeba radikálnějšího řešení. V polovině devadesátých let si nechal majitel na pozemku provést hydrobiologický průzkum. Zjistilo se, že zhruba v hloubce 25 metrů je slušný zdroj kvalitní vody a že jeho využití nemůže ohrozit provoz sousedních studní. Dnes teče voda z vrtané studny do dřezu v prostorné kuchyni a do tří koupelen. Jedna je v přízemí a dvě v podkroví poblíž ložnic.
Vzpomínky bez nostalgie
Do roku 1995 tady v mírném kopečku stával tradiční dům se světnicí, síňkou, záchodkem s malou žumpou, která se stále musela vybírat, a provizorním posezením u krbu v místě bývalé stáje. Nábytek se posháněl, kde se dalo. Na půdách, smetištích, přes známé. Chyběl však velký jídelní stůl, po němž majitel vždy toužil. “Nic podobného se tehdy nedalo koupit, a tak mi ho udělal tesař, který obvykle vyráběl kolíky k vytyčování staveb a s takovou zakázkou měl malé zkušenosti. Když totiž “stolek”, který stěží unesli dva silní chlapi, naložil na svou starou škodovku, prolomil střechu. V sednici jsem dokonce sám postavil kachlová kamna. Staré kachle, které jsem získal ze zbourané hájovny, byly sice propálené, plotnu jsme našli na smetišti a rám přivezl kamarád ze Žižkova taky z bouračky, ale řadu let sloužily dobře.” Přestože se na chaloupce daly trávit příjemné chvíle, protože ji majitel stále udržoval a konzervoval, celá léta uvažoval i o rekonstrukci, která by přinesla lepší kvalitu bydlení. Rozhodl se pro ni až v roce 1995. “Mám veliké štěstí, že mým přítelem je architekt, který sem za mnou občas přijel a znal to staré stavení. Když mé rozhodnutí dozrávalo, začali jsme si s tužkou v ruce povídat. Téměř rok jsme se scházeli a uvažovali, jak chalupu a její okolí upravit. Ukázalo se, že bez totální přestavby to nepůjde. Přátelíme se pětadvacet let, navzájem známe své zvyky a životní styl, potřebu jednoduchosti, harmonie prostředí, pořádku, hygieny. Navíc přítel architekt patří k těm, kteří si nestaví pomníky, ale zkoumá provozní potřeby investora – kde se bude vařit, kde žehlit, kde spát, odpočívat… Jenže nám začalo být jasné, že se to všechno do současné konstrukce nevejde.”
Přístavba se vznesla z krovu
Když se řekne přístavba, vnucuje se spíš představa čehosi přilepeného, přifařeného, možná veranda, zimní zahrada. Jenže majitel chtěl skutečně rozšířit obytný prostor, navíc jej na rozdíl od dřívějška situovat pryč od hluku ze silnice. A napadlo ho řešení zajímavé, ovšem technicky dost náročné: vybagrovat svah za chalupou až k mezi, oddělující sousední pozemek. Jeho rodiče na něm mají chatku, a tak mělo směrování přístavby i další logiku. Při vstupu do areálu se zdá, že se dům nezměnil, jen se rozzářil novou omítkou a střechou z temně šedého beronitu, připomínajícího břidlici. Když ho však obejdete, otevře se pohled na vznosný objekt se sedlovou střechou, organicky napojenou kolmo na původní krov. Na onen skutečně netradiční “přístavek” pak navazuje venkovní prostor s krbem a malé atrium. Žijí si tu v závětří, nikým a ničím nerušeni. Od meze, k níž dnes vzhlížíte téměř do dvou metrů, je prostor izolován několika kubíky palivového dřeva, které tu zraje pod stříškou dva roky pro krb a kachlová kamna. “Pokud jde o krb, každý si představuje něco jiného. Krb musí mít správné dimenze a tvar. Dobrý krbař vám pomůže vyřešit, aby v něm pěkně hořelo, ale ten, kdo u krbu bude sedávat, by měl dotvořit projekt z hlediska estetického. Já nejsem příznivcem malých krbových ‚vitrínek’, které dbají na ekonomiku topení, chci sedět u pořádného ohně,” ukazuje nám hostitel krbovou stavbu z vymývaných bouraných cihel. “Bereme dřevo jen z polomů, když vichřice vyvrátí stromy. Domluvíme se s lesáky, kteří nám je pomohou pořezat a já spolu se dvěma synky dřevo naštípám a složím. Spálíme hodně, je to pracné, ale baví nás to. Za tu báječnou pohodu to stojí.”
Mráz nesmí do chalupy
Příjemnou atmosféru ve stavení však nevytváří jen oheň v krbu a nových kachlových kamnech, ale i podlahové topení. Proč se pro ně rozhodli? Když jsme sem dřív v zimě přijeli, byl dům vychladlý, promrzlý. I když se roztopila kamna, ve výši hlavy bylo třeba třicet stupňů, ale u podlahy jen deset, na zdech se srážela voda a nábytek byl studený. Původně jsem uvažoval o elektrice, ale pro přetížené vedení jsem nedostal potřebný příkon. Nakonec jsem se i z hlediska nákladů rozhodl pro propan butan. Nádrž je v zahradě v zemi, ani o ní nevíme. Cena plynu se však za poslední léta podstatně zvedla, a tak propočet ekonomiky vzal za své.” Propan butan se používá k temperování vody v podlahovém topení. Teplota 17 až 18 stupňů ještě přidává italské dlažbě Cotto, dobře ladící s dřevěnými obklady i nábytkem, na útulnosti. V patře, kde jsou podlahy dřevěné, vyhřívá plyn malé radiátory. A mráz jakoby stavení s číslem 1 obloukem obcházel. Aby přece jen někde nečíhal, jsou všechny konstrukční prvky opatřeny kvalitní izolací. Ve střechách je to polystyren a orsil, ve zdivu mezi pohledovými cihlami a porothermem jsou polystyrenové desky. Skladba izolace pod podlahovým topením je přesně předepsána jeho výrobcem. Pod ní je navíc ještě samozřejmě izolace proti vodě a protiradonová, která se ukázala jako nezbytná. Dnes, po opakovaném měření, jsou v chalupě jen jeho nepatrné stopy s hodnotami hluboko pod normou.
Dřevěná harmonie
K pocitu tepla přispívá samozřejmě i dřevo. Přitahuje pohled do přiznaného krovu přístavby, v ostění jsou za ním skryté veškeré potřeby pro kuchyň, pro život i hry. Dřevem samozřejmě voní i nábytek, což jsou vzhledem k moudře vyřešeným skladovacím prostorům hlavně sedací soupravy. Nejkrásnější však je schodiště, umístěné volně v prostoru na rozhraní obou staveb. “Vznikalo řadu měsíců, nejdřív samozřejmě na papíře. Já jsem byl na rozpacích, protože jsem byl přesvědčen, že nejkrásnější je ten prostor prázdný, otevřený. Chtěl jsem, aby ho konstrukce neucpala, aby to mělo luft. S výsledkem jsem spokojen,” říká inspirátor projektu, který realizovala firma Denik z Chýnova na Táborsku. “Tesařská práce party pana Kubíka je perfektní. Umějí dokonce opracovávat trámy tesařsky, sekyrou. Pronajali si v Chýnově pole, kde celou složitou střešní vazbu přístavby sestavili a ověřili si, že je to ono. Pak krov rozebrali a odvezli sem. Za dva dny byl nahoře.” To bylo právě před čtyřmi lety. Od té doby dům ožil běžnými chalupářskými starostmi a radostmi. Je stejný, jako býval před lety. Jeho majiteli arogance k prostředí, vnášení cizorodých prvků do tradiční zástavby vadí. Svou rekonstrukcí nenarušil tradiční venkovskou harmonii, ale jakmile vejdete, jste v krásném moderním interiéru. Můžete se sami přesvědčit, že i té staré kamenné chaloupce sluší.
