U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nová revoluce
Kategorie: úvodem | Autor: Jiří Trnavský
Bylo pozdní odpoledne 17. listopadu roku 2099 a státní důchodce Josef Kubeš se vrátil domů z procházky. Jako každý rok toho dne otevřel kožené pouzdro se vzácnými rodinnými dokumenty. Nejdříve vytáhl ošumělé noviny. Vyšly právě před 100 lety. Na titulní fotografii se jakýsi politik s knírem a v elegantním obleku usmíval na jiného viditelně spokojeného muže. Třetí člověk v pozadí, také sknírkem (v té době snad znakem úspěšnosti) se tvářil naopak velmi ustaraně. Titulek hlásal, že od “sametové” revoluce uplynulo deset let a že uzavření “velké koalice” je neodkladné. Starý pán vytáhl z desek ještě malou růžovou knížku. I po letech se na ní dalo rozeznat kulaté razítko s úhledným podpisem. Patřila jeho dědečkovi a v té době ji prý měl každý. Údajně se dala vyměnit za nějaké akcie. Dědeček ale vždycky tvrdil, že za všechno může právě tahle knížka. Pár let po “sametové” revoluci prý vypadalo všechno nadějně. Lidé dokonce chtěli strádat, aby později bylo všem lépe. Pořád ale nemohli pochopit, že učinit se lepším trvá velmi dlouho a stojí mnoho energie. Neměli dost trpělivosti a nedbali na varování moudrých. Naopak vyslyšeli ty druhé a zase uvěřili jejich vábení. O jedenáct let později se tak “urodila” další revoluce. Nikoliv na náměstích, ale ve volebních místnostech. Byla později nazvána Velkou a hned bylo všechno jinak. Instituce a úřady přestaly existovat a veškerou moc převzal Centrální výbor. Vydal jediný, ale vše obsahující zákon: V zájmu zrušení nerovnosti a odstranění závisti vyhlašuje se povinnost majetek nad 10 tisíc Kč odevzdat a žádný další nehromadit. Bylo až neuvěřitelné, kolik “zbytečností” se mezi lidmi našlo. Krajina se přeměnila v odkladiště a pro okolní státy se země stala požehnáním, neboť pronajímání pozemků k likvidaci nadprodukce bylo povoleno jako jediný druh podnikání… Josef Kubeš odložil desky. Den se chýlil k večeru a na pyramidě nepotřebných automobilů za domem přibyl další. “Kde se ty káry pořád berou, vždyť dvacet let žádné auto nevyjelo z fabriky,” pomyslel si a zavřel okno.
Příjemné podzimní snění přeje
