U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nová okna
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (12)
V našem seriálu jsme se zatím věnovali vnějšímu plášti staveb – nejprve štítům a poté vymazávce spár a hliněné omítce (kožichu). Na vzhledu staveb se ale neodmyslitelně podílejí také řemeslné detaily, mezi nimiž jsou na prvním místě okna.
Na oknech se bohužel často nemístně šetří – kvalitou i penězi – a tomu odpovídá výsledek obnovy. Není výjimkou, že si majitel nechá na kvalitně a nákladně opravený roubený dům osadit plastová okna s falešnou mřížkou… Přitom cena za zhotovení řemeslně kvalitních oken rozhodně nepředstavuje v součtu celkových nákladů na opravu stavby tu nejvýznamnější položku.
Z historie oken
Pro začátek si zopakujme obecnou charakteristiku oken venkovských staveb. Až do konce 18. století bylo sklo, získávané ručně foukáním válců nebo koleček („bucen“) velice drahé. Nároky na osvětlení vnitřních prostor domů byly jen minimální, což vedlo ke konstrukci malých otvorů. Okenní křídla byla buď zavěšená na typických kovaných rohových závěsech a čepech, nebo se do otvorů prostě jen vsazovala.
Jednoduchá okna bývala vsazována do tesařských trámkových zárubní, často zdobených řezbou, a to na vnitřní stranu stěn. Zárubně neměly jen estetickou funkci, ale sloužily především k pevnému provázání stěnových trámců. Ty byly zakončeny čepy, vsazenými do průběžné drážky ve sloupku zárubně.
Rozvoj sklářského průmyslu v 19. století vedl i ke zlevnění tabulového skla. Od počátku 19. století se zprvu ve městech a později i na venkově okna zdvojovala, přičemž ta vnitřní se otvírala dovnitř a vnější ven. Před stará vnitřní křídla se přidávala nová vnější okna. Velikost běžně dostupných okenních tabulek vedla k členění křídel na více částí. Dělicí profily byly velmi subtilní, zpravidla do 2 cm, a tenké byly i rámy oken.
Tak se zrodila typická čtyř, šesti nebo osmitabulková okna. Postupem času se namísto kovaných závěsů začaly používat průmyslově vyráběné válečkové závěsy s různě tvarovanými konci. Nejčastější byly závěsy „bambulkové“, s kuličkou na konci. Takováto okna, pokud se osazovala do roubených staveb, musela mít i nadále masivní trámkové zárubně. Ty však byly, jak velel dobový vkus, často překryty různě zdobně vyřezávanými a profilovanými lištami či šambránami.
Odtud byl jen krok k tzv. špaletovým oknům s pevným „kastlíkem“, hojně rozšířeným od prvních desetiletí 20. století až po začátek jeho druhé poloviny. Okna měla většinou obyčejné nezdobené válečkové závěsy a uzavírala se pomocí rozvorového mechanizmu. Plocha skel už nebyla omezena technickými prostředky, takže se okna dělila nadále již jen podle vkusu a dobového estetického názoru.
Doplnění trámkových zárubní
Okna jsou jedním z detailů stavby, který snad nejvíce trpí vlivy povětrnosti. Proto se v minulosti periodicky vyměňovala, což často vedlo k estetickému poškození stavby. V době socializmu byla dostupná prakticky jen typová okna, která se k roubeným chalupám vůbec nehodila. Ovšem ani dnes, když už je výběr téměř neomezený, nebývá situace o mnoho radostnější.
Velmi častým nešvarem, který provázel výměny oken, bylo zvětšování jejich otvorů. Trámkové zárubně byly bez náhrady odstraněny, čepy odříznuty a do vzniklých otvorů vsazena větší okna. Stěny ovšem často nebyly patřičně zajištěny, a tak je někdy až s podivem, že dům ještě drží pohromadě (nemluvě o estetickém znehodnocení stavby).
Oprava tohoto nevhodného řešení je překvapivě jednoduchá. Zvláště pokud je dům chráněnou památkou, nebo si uchoval tradiční vzhled, je velmi žádoucí návrat k poslednímu doloženému historickému stavu – nejčastěji na konec 19., nebo do první poloviny 20. století. Pokus o rekonstrukci staršího stavu, např. barokního, většinou nedopadne dobře – zejména pokud se od té doby změnil celkový vzhled průčelí, nebo pokud nemáme spolehlivou oporu pro rekonstrukci tvaru oken.
Také v případě „našeho“ domu bylo nutné tento problém vyřešit. Předchozí majitel vyřezal v přízemí světnice velké okenní otvory (vznikly odstraněním trámkových zárubní původních oken a odříznutím čepů stěnových trámů). Do nezajištěných otvorů pak byla osazena nevzhledná široká okna.
Při rekonstrukci bylo nutné především zajistit stabilitu roubených stěn po stranách oken, narušenou odstraněním zárubní. Jedinou správnou a logickou cestou bylo opětné zhotovení a osazení trámkových, tesařsky opracovaných zárubní. Namísto čepů, původně zasunutých do drážky ve stojkách zárubně, byla do konců stěnových trámů vyříznuta drážka a do ní pak volně vloženo pero, jak ukazuje kresba. Určitá volnost spojů je v tomto případě žádoucí, neboť umožňuje přenášet minimální sezonní pohyby roubené stavby. Kompletním osazením chybějících trámkových zárubní získaly okenní otvory zase své přirozené proporce.
Osazujeme nová okna
Do obnovených okenních otvorů již bylo možné osadit nově vyrobená okna. Jako vzor jsme použili ta, která se dochovala v prvním patře domu (musela být vzhledem k rozsahu poškození rovněž nahrazena kopiemi). Okna, pocházející původně asi z konce 19. století, byla dvojitá, dovnitř a ven otvíravá, dělená na 6 tabulek.
Při výrobě nových oken (nebo kopií původních oken) je nutné dodržet několik zásad. Hlavní je (kromě zachování způsobu členění a otvírání okna) opravdu důsledné dodržení tloušťky jednotlivých profilů. Měly by být co nejužší – u obvodových prvků okenních křídel do 5 cm, u dělicích prvků dokonce jen do 2 cm. Výrobě takových oken se méně zruční truhláři někdy brání. Při použití kvalitního dřeva a precizní práci se ale není třeba ničeho obávat. Okna se širšími profily vypadají humpolácky, navíc ochuzují interiér o světlo.
Taková subtilní elegantní okna lze pochopitelně zasklít pouze jednoduchým sklem. Pokud trváme na izolačních dvojsklech, je vhodné na vnější straně stěny osadit jednoduchá subtilní okna a na vnitřní straně pak poněkud bytelnější okna s dvojsklem.
Další zásada se týká profilace. Dnešní běžně dostupné frézy mají většinou odlišný sklon profilu, než je třeba pro výrobu replik starých oken (pro ně je typický „strmější“ profil). Řešením je buď velmi náročná ruční výroba, nebo vyříznutí profilu nadvakrát pomocí dvou různých profilů fréz. U zcela nově vyráběných oken není hříchem ani ponechání příčlí jen šikmo seříznutých, bez zdobné profilace.
Připomeňme ještě, že jednotlivé prvky by se měly profilovat ještě před sesazením okna. Truhláři si dnes často zjednodušují práci tím, že nejprve sesadí kompletní okno a až poté je „přejedou“ frézou. Ta se ovšem nedostane do koutů jednotlivých tabulek. V rozích pak vznikají typické obloučky, svědčící o nedbalé práci. Dělicí profily by měly být samozřejmě pevnou součástí okenních křídel, nikoliv jen nalepené na sklech.
V našem případě se výroby ujal šikovný místní truhlář, pro kterého nebylo vyrobení kvalitní repliky oken žádným problémem. Po osazení byla okna po obvodu doplněna jednoduchými dekorativními lištičkami, které překryly spáry mezi zárubněmi a stěnovými trámy.
Jedinou nesnází, která provází výrobu všech kopií starých oken, se tak vlastně stala nedostupnost typických „bambulkových“ závěsů. V rámci svých „retro“ programů je sice vyrábějí někteří zahraniční výrobci, jejich cena však přesahuje rozumnou mez. Běžně dostupné závěsy, zvláště ty zlaté, imitující mosaz, jsou zase většinou nevzhledné. Proto bývá nejvhodnějším řešením použití buď dostupných dlouhých závěsů s co nejjednodušeji tvarovanými konci, nebo jen běžných dlouhých válečkových závěsů. Kdo chce být perfekcionista, může si na ně nechat od zámečníka vyrobit kuželové čepičky s kuličkami na koncích – typické „bambulky“.
Popisy k obrázkům
1 Dokončené, okno po osazení dekorativních krycích lišt na zárubeň
2 Okenní otvor v průběhu opravy. V levé části je patrné vložené pero, které zajistí konstrukční provázání stěny s trámkovou zárubní (srovnej s kresbou)
3 Schéma vodorovného řezu správným řešením okenní zárubně. Vlevo tradiční napojení stěnových trámů začepovaných do drážky zárubně, vpravo možné řešení v případě vložení nového okenního otvoru – propojení stěnových trámů a zárubně pomocí pera vloženého do drážek
4 Celkový pohled na okenní otvor po osazení trámkové tesařské zárubně
Autor fotografií: FOTO AUTOR
