Nová chalupa s malovanými kamny

Chalupa Štěpánka se nalézá na místě shořelé chalupy. Tady je pohled ze zahrady s jezírkem, které. slouží ke koupání. Foto: Jaroslav Hejzlar

Městečko Svratka v Kraji Vysočina se skládá ze čtyř částí a v té nejjižnější – Moravské Svratce – se narodil spisovatel Josef Věromír Pleva, kterého zná ze školy nejspíš starší generace čtenářů. Ve vedlejší ulici stojí chalupa Štěpánka manželů Štěpánových.

Začalo to pecí na vypalování keramiky. Bylo nutné ji někam složit a nebylo kam. Vladimíra Štěpánová totiž jezdila na kurzy do keramického studia Jarmily Tyrnerové v Kohoutově, aby se odreagovala od své práce ve Skutči, kde spolu s manželem bydlí a kde má firmu na výrobu zdravotnických pomůcek na zakázku. Ve Svratce si vyhlédla rovinatý pozemek s výměrou 1 000 m².

Ve velké světnici stojí malovaná kachlová kamna. Topí se v nich převážně v zimním období. Foto: Jaroslav Hejzlar

Při bližší obhlídce oba manželé vnímali, že v zahradě rostou krásné staré stromy, a cítili z nich silnou energii. Jejich dcera Veronika, která s nimi spolu se svým mužem zahradou procházela, se najednou zeptala: „Co kdybychom tu něco postavili?“ Ta myšlenka Štěpánovy nadchla. Uvědomili si, že by byla škoda nepostavit opět chalupu. Vždyť tady vlastně stála.

Splněný sen

Předešlá chalupa pocházela z konce 18. století, ale v roce 2014 vyhořela. Majitel nechtěl už nově nic stavět a podal inzerát. Když předchozí zájemci nezískali úvěr, dostali šanci Štěpánovi a pozemek se sklepem a kůlnou koupili. Psal se rok 2018.

Mezi kuchyní a jídelní částí vedou dveře ven, na krytou terasu. Foto: Jaroslav Hejzlar

„Stavělo se podle představ Vladimíry, byl to její splněný sen,“ uvádí paní Macháčková, která se s manželem o chalupu k pronájmu starala. A tak se dozvídáme, že roubenku vystavěl zkušený tesař Jan Šalamoun z Kameniček. Vzhledem k tomu, že dřevo pracuje, dopředu se počítalo s jeho sesycháním. U veškerých stavebních otvorů, příček a schodiště nechal pan Šalamoun distanční mezery a pak se sem vracel, aby dřevěné prvky posunul.

Ladislav Štěpán na tu dobu rád vzpomíná: „Na roubence vše navrhla manželka. O všem jsme se radili, pro ni to bylo krásné období. Její nápady a styl tady vnímáte na každém kroku,“ chválí Ladislav svou ženu.

Modrá srdíčka na oknech

Chalupa se stala pro Vlaďku závazkem a také koníčkem. Estetické cítění jí říkalo, jaké vybavení použít. Celý interiér je zařízen v jednotném stylu. Štěpánovi našli na internetu firmu Ná-Byteček z Vlkova u Jaroměře. Ladislav s potěšením říká: „Ná-Byteček manželů Zajíčkových využívá mnoho dalších nadšenců do chalupaření a bydlení na venkově. Jeli jsme za nimi, pak oni k nám a podle našich požadavků vyrobili nábytek do celé Štěpánky.“ Doplňme, že nábytek má bílou patinu a že Zajíčkovi dodali i dveře, které mají v horní polovině zdobené, matné prosklení.

Protože se pohybujeme převážně ve světnici, všímáme si, že kuchyňské spotřebiče jsou ve stylu retro, jen televize je moderní. Aby byla pracovní deska v kuchyni zaručeně trvanlivá, je opatřena shora sklem, jídelní stůl zase chrání samolepicí fólie.

V pokojíkách pro spáče je sladěno povlečení a záclonky. Obojí má krajku. Foto: Jaroslav Hejzlar

Veškerý textil je z firmy Bytema. Vlaďka koupila metráž, krajky a šilo se. Všechno muselo být sladěné včetně korálků i mašliček. Vladimíra po nocích šila i modro-bílá srdíčka na okna.

„Na postelích dobře vypadá povlečení s krajkovými vsadkami. Prádlo s krajkou se musí škrobit, je to náročné na žehlení,“ usmívá se paní Macháčková. „Máme dokonce tři druhy povlečení,“ chlubí se.

Ladislav upozorňuje: „Všimněte si květinové výzdoby v roubence. Tu vyráběl další neuvěřitelný kreativec naší rodiny, dcera Veronika. Je sice učitelka, ale vytvořila nádherná aranžmá pro jaro, léto, podzim i zimu, do interiéru i exteriéru.“

Je potřeba připomenout, že vázy a ostatní dekorace majitelé objednávali na Aukru a užitnou keramiku u pražské firmy Keramos. „Štěpánovi hodně cestují a ona prošmejdí každý bazar,“ směje se paní Macháčková.

V přízemí jsou kromě velké světnice s kuchyní koupelna, WC, technická místnost a dvě malé předsíně. V koupelně stojí vana na nožkách a kamenné umyvadlo na desce. Vše kovové je z mosazi. V podkrovní koupelně stojí za sprchovým koutem záchod a také tu je usazeno umyvadlo na netypických porcelánových nohách. Pod střechou se nacházejí rovněž tři ložnice. Zatímco přízemí je celé roubené, v patře tu a tam svítí bílé omítky.

Podlaha v přízemí sice vypadá jako prkna, ale je to ve skutečnosti dlažba s dekorem zestařeného dřeva. V podkroví leží až na koupelnu na podlahách masivní drásaná prkna s bílou patinou a ladí s bílým nábytkem.

Dominanta světnice

Interiér se vytápí plynovým kotlem, všude jsou radiátory. Nejvíc ale přitahují zrak mohutná malovaná kamna s krbovými dvířky ve světnici. V nich se zatápí v zimních měsících a když je chladno.

„Kamna stavěl pan Zámečník ze Studnice se svým pomocníkem Filipem, který zároveň vyráběl všechny kované součásti u zábradlí, na toaletě a ke krbu. Vytvářel je asi rok,“ tvrdí paní Macháčková. „Paní Štěpánová chtěla, aby tady vznikla kamna, která budou dominantou místnosti. Každý kachel je originálem, je různě zakřivený, plastický, s jiným malovaným vzorem.“ Kamna mají kuriozitu; když se postavíte naproti komínu a otevřete vlevo boční dvířka, tak na vás vykoukne čertík. Je to kachel vsazený za dvířka.

Najdete tu řadu originálních prvků, například zábradlí. Foto: Jaroslav Hejzlar

Ladislav prozrazuje: „Než se začala kamna vyrábět, přijel pan Zámečník s katalogem plným netradičních výrobků. Volba byla jasná. Pan Zámečník měl velikou radost, že nebude dělat typická kamna. Při výrobě samozřejmě manželka za kamnářem jezdila. Ne na kontrolu, ale kochat se tou krásou.“

Nad kamny visí bidlo, na něm jsou pytlíčky na bylinky a copy s cibulí a česnekem zdobené kytkami, makovicemi a obilím. I když je to zelenina jen naoko, umělá, tak prostor kolem kamen zútulňuje.

Chalupa v tomto kraji má ve štítu podlomení – malou, úzkou stříšku u dolního okraje střechy, která zabraňuje dešti, aby smáčel kolemjdoucího. Foto: Jaroslav Hejzlar

V rukou zahradníka

Vedle nevelké roubenky na kamenné podezdívce stojí ještě další, menší domeček – roubená kůlna s posezením pod střechou. Je to vlastně letní kuchyně vybavená nízkými skříňkami v indonéském stylu a dřezem s tekoucí vodou. A v rohu je pak kovaný krb.

Terasa a sezení u kůlny a chodníčky na dvoře jsou vydlážděné betonovou dlažbou se vzhledem starého popraskaného dřeva. Na zatravňovací dlažbě před chalupou je možné zaparkovat dvě auta.

Na jižní straně je pod střechou místo k posezení. Foto: Jaroslav Hejzlar

Za chalupou, takže očím kolemjdoucích skryto, zůstává koupací jezírko, kde stále proudí voda z kamenitého „prameniště“. Vede k němu dřevěné molo, které je dost prostorné, aby si tu mohli plavci odpočinout.

Ladislav vysvětluje: „Na zahradě nám začala dělat terénní úpravy zahradnice za dohodnutou částku. Navrhla nádherné kameny, ale chtěla, ať jezírko udělá někdo jiný. A potom náhle přestala. Museli jsme se obrátit na právníky, bylo to velice nepříjemné.

Úpravy zahrady se nakonec ujal Zdeněk Víška z firmy Jezírka Zdevis z Hlinska. Vybudoval nejen krásné jezírko, ale i celou zahradu s terénními úpravami a osázením a pomáhal mu u toho náš minulý správce pan Tomáš Macháček. Plot samozřejmě navrhla moje žena. Já jsem ho jen objednal, dovezl, postavil a natřel,“ dodává skromně.

Veškeré kovářské práce vznikly na zakázku. Foto: Jaroslav Hejzlar

Zahradník Zdeněk Víška odvedl dobrou práci. Střídají se tady velké kameny s malými stromky a keři na štěrkovém mulči, také barva zeleně není jednotná. Tu vykukují zelenožluté jehlice, tu je stromek bíle panašovaný, o kus dál roste s jehličím do žluta. Najednou vidíme, že terén není zcela rovný, ale zdvíhají se tu kopečky. V časném jaru rozkvétá na zahradě čemeřice, zlatý déšť, potom blatouch a bíle se rozvíjí malá skalková třešeň. Nad nimi pučí staleté jasany…

Holou placku jsme nechtěli

Ladislav závěrem dodává: „Protože ještě máme ve Svratce chatu, tak jsme na chalupě pouze jednou za rok. Zato se tady všichni z rodiny setkáme: my, dcera s manželem a naším vnoučkem Tobíškem, rodiče, sourozenci i vzdálení příbuzní. Jinak je roubenka čistě na pronájem. Máme úžasné správce, nyní rodinu Gregorovu. Jsou to pracanti, udržují nejen chalupu, ale i zahradu, zároveň přijímají objednávky a komunikují s klienty. Máme na ně veliký spoleh!”

Radost z roubenky kazí problémy se sousedy, kteří neustále požadují, abychom skáceli všechny stromy. Oni nechápou, že jsme pozemek kupovali právě kvůli těmto stromům, ač jejich údržba stojí nemalé peníze. Holou placku jsme mohli koupit kdekoliv.“

Kdo tu žije

Manželé Štěpánovi a jejich hosté

Kde

Ve Svratce

Text: Martina Lžičařová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Nová chalupa s malovanými kamny