U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NÍZKOENERGETICKÉ DOMY
Kategorie: Z města na venkov | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Pokud si tento termín přeložíme jako: domy, v nichž se neplýtvá energií, měly by jejich parametry zajímat nejen ty, kdož plánují novostavbu.
Za nízkoenergetickou se považuje stavba, v níž roční spotřeba tepla na vytápění dosahuje maximálně 50 kWh/ m2. Ve skutečně pasivním domě nemá spotřeba překročit 15 kWh/m2 za rok. Obejde se bez klasické topné soustavy, po většinu roku vystačí s tepelnými zisky od osob, ze spotřebičů, z dopadajícího slunečního záření a s teplem z odpadního vzduchu.
Pro chaty a chalupy, postavené v minulých stoletích, je taková představa utopií. U pasivních domů sice nejde o žádné „kosmické“ technologie, ale o důsledné uplatnění známých konstrukčních postupů a technologií. Ovšem počítá se v nich s téměř stoprocentní těsností interiéru a řízeným větráním. To si ve venkovských stavbách postavených třeba i v minulém století neumíme představit. A tradiční chalupy s netěsnostmi stěn a okenních otvorů, které prospívají vlhkostním poměrům v interiéru, skutečně nejsou adepty na pasivní domy.
Znaky nízkoenergetického domu
Nízkoenergetický dům je jakýmsi kompromisem mezi pasivním domem a běžnou výstavbou. Připomeňme si tedy základní znaky a vlastnosti, kterými se nízkoenergetické stavby vyznačují.
* Jde o stavby kompaktního tvaru, bez zbytečných výčnělků (v tom by leckteré chaty i chalupy mohly vyhovovat).
* Prosklené plochy jsou orientovány na jih (mnohé chalupy jsou naopak situovány ať už štítově nebo okapově do návsi či ke komunikaci, tedy jakýmkoli směrem).
* Nadstandardní tepelné izolace (zděné chaty a chalupy bez štukové výzdoby je možné zvenčí zateplit, ostatní musí hledat jiné způsoby – ať už jde o vnitřní odvětrávané přizdívky, foukanou izolaci, izolaci stropů z půdy či podlah směrem ze sklepa atd.). * Regulace vytápění využívající tepelné zisky (kvalitní kotel s akumulačními nádržemi, solární kolektory nebo tepelné čerpadlo lze instalovat prakticky všude; jejich účinnost samozřejmě závisí na dalších faktorech).
* Strojní větrání s rekuperací tepla (představa řízeného strojního větrání ve víkendových stavbách je poněkud nepříjemná; samotná rekuperace, tedy získávání tepla z venkovního prostředí, však je možná). * Potřeba tepla na vytápění je max. 50 kWh/ m2/rok (k této hranici se staré, byť chytře rekonstruované stavby, mohou spíše jen přiblížit).
Řešit dům jako komplex
Uvedené znaky se nedají řešit odděleně. Je důležité, aby jednotlivé komponenty domu byly vyvážené a vzájemně „spolupracovaly“. Při rekonstrukcích starších staveb jsou sice už některé vazby dané, ale u nových domů může například způsob vytápění ovlivnit volbu celého konstrukčního systému.
Podmínkou úspěšné realizace nízkoenergetické stavby je pečlivá příprava projektu, na němž by stavebníci rozhodně neměli šetřit. Důležitá je však i při rekonstrukci starší stavby.
Majitelé tradičních staveb by měli tyto kroky důkladně uvážit a poradit se s odborníky. Neplýtvat energií ještě neznamená zabalit budovu do vzduchotěsného pláště. Například Martin Miroslav Madaj z Národního památkového ústavu v Pardubicích připomíná, že zateplování ničí historickou hodnotu některých budov a zároveň přináší riziko vzniku plísní. „To, co je pěkné na fasádě, se skryje pod plášť bez jakéhokoliv výrazu,“ říká. A architekt Aleš Brothánek, stavitel nízkoenergetických domů, varuje před dalšími problémy. „Pokud se budova jenom zateplí, přestane dýchat a vzniká v ní hygienicky závadné prostředí. Zateplení musí jít ruku v ruce s instalací rekuperačních systémů, které v budově zajišťují výměnu vzduchu.“
Popisy k obrázkům
Při zateplování domu je možné posunout okna k líci budovy; takhle jsou ve fasádě nepěkně utopená
Autor fotografií: TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ
