Po stopách českého krajkářství…

Rubrika: Tipy

V jemné síti bavlněných nití se skrývá dlouhá tradice českého krajkářství, plná píle a soustředění zručných krajkářek. Zdobí šaty, kroje, stoly i sváteční oltáře a uchovává krásu, která překonává staletí.

Technik, jimiž vznikají něžné krajky s rozmanitými ornamenty, je celá řada a nejčastěji se rozdělují podle způsobu zhotovení. Mezi nejběžnější patří háčkování, šití a vyšívání či paličkování. Právě ty mají u nás silnou tradici, kterou si zvlášť šikovné krajkářky předávají dodnes.

Od dvora do chalup

Historie českého krajkářství sahá do 16. století, kdy se krajky začaly vyrábět v Evropě a postupně se rozšířily i na území dnešního Česka. Zpočátku šlo o umění šlechtických dvorů, kde krajka sloužila jako symbol luxusu a byla hojně využívána v oděvech a interiérových doplňcích. Česká krajkářská tradice se však brzy rozšířila mezi venkovské obyvatelstvo, kde se stala oblíbenou technikou zdobení lidových krojů a textilií.

Raná historie

Prvními regiony, kde se krajkářství začalo rozvíjet, byly oblasti Krušných hor a Šumavy, dále pak severních a východních Čech, zejména okolí Vamberka. V 17. století přinesla českobelgická šlechtična a filantropka Magdalena Grambová na vamberecké panství znalost paličkované krajky. Zde pak založila dílny a podporovala krajkářství mezi místními ženami, díky čemuž se Vamberk stal centrem krajkářského umění. Zanedlouho se pak rozšířilo i do dalších českých regionů.

Polštářek pro paličkování se nazývá herdule. Foto: Shutterstock

Důležitý zdroj obživy

V 18. a 19. století se krajkářství dále rozvíjelo a představovalo důležitý zdroj obživy pro mnoho domácností. V roce 1860 se v českých zemích zabývalo výrobou krajek asi 80 000 lidí. Ručně vyráběná krajka byla vysoce ceněna a české krajkářkyměly věhlasnou pověst zručných a pečlivých řemeslnic. Krajky z Čech se vyvážely nejen do Vídně, ale také do dalších zemí Evropy, kde si cenili jak jejich uměleckých hodnot, tak kvality.

První česká krajkářská škola dodnes formou kurzů vyučuje všechny zájemce o toto krásné řemeslo. Foto: Shutterstock

Krajkářské školy

S rozvojem průmyslu v 19. století začaly vznikat krajkářské školy, které měly za cíl udržet a rozvíjet tradiční techniky a také přizpůsobit krajky soudobýmmódním trendům. Ve Vamberku byla první krajkářská škola založena v roce 1889.

Tovární výroba krajky umožnila širší a levnější produkci, postupně vytlačovala ruční práci. Na našem území se začala strojově vyrábět krajka v roce 1834 v Letovicích na Moravě. Ruční krajkářství zůstalo díky své umělecké hodnotě sice nadále ceněné, poptávka však díky změnám ve společnosti postupně klesala a v současné době je paličkování považované spíš za formu uměleckého řemesla.

Ubrus s originální krajkou je ideální ke svátečnímu stolování. Foto: Fler, Uzuza

Pokračování tradice

Ve 20. století zájem o krajkářstvíklesal kvůli rozmachu strojověvyráběných textilií, o to víc však vyvstala potřeba o tuto kulturní tradici pečovat. Vamberk zůstal i dnes centrem českého krajkářství. V roce 1929 bylo založeno ze sbírek výše zmíněné krajkářské školy Muzeum krajky Vamberk. Ve své expozici mapuje historii krajkářství, uchovává tradiční vzory a techniky, představuje staré lidové krajky a jejich vývoj až do současnosti. Od roku 2002 se zde každoročně pořádá Bienále české krajky, které do Vamberka přitahuje nejen krajkářky a krajkáře z celého světa, ale také spousty příznivců tohoto krásného řemesla.

České krajkářství je stále živou tradicí, která uchovává a předává dovednosti, jež se formovaly po staletí. Ručně vyráběná česká krajka je dnes ceněným řemeslnýmuměním a součástí kulturního dědictví, které zůstává díky nadšencům a institucím zachováno pro budoucí generace.

Text: Veronika Cerhová, foto: Shutterstock, Fler, Babiččino paličkování, Fler, Uzuza