Než postavíte skleník

Ten, kdo má větší užitkovou zahradu, v níž často a rád pobývá, může vážně uvažovat o pořízení skleníku. Pro zahradníky i zahrádkáře totiž skleník představuje šikovné zázemí.

V prostorném skleníku můžete pěstovat zeleninu pro celou rodinu

skleník se hodí pro rychlení salátů a ředkviček, pěstování okurek, rajčat, paprik, lilků i předpěstování truhlíkových květin. Odborníci a zahradní nadšenci jej využijí ještě víc. Kromě zeleniny v něm můžou mít celoročně i různé druhy sbírkových rostlin, zahradních i pokojových.

Větší je lepší

Při výběru skleníku vždy záleží na tom, jak ho budete využívat – jestli v něm chcete pěstovat například zeleninu jen přes léto, nebo v něm budete mít rostliny po celý rok. Ale i když se rozhodnete jen pro sezónní využití, vyplatí se připlatit si za větší skleník s podlahovou plochou od sedmi, či ještě lépe od deseti metrů čtverečních.

I malý skleník vás totiž přijde na zhruba 10 tisíc korun, jeho výhody jsou přitom minimální. Vzduch v malém prostoru se rychle přehřívá, vzhledem k nízké výšce, kterou tyto typy mají, se v něm špatně pracuje a také hůře manipuluje se zahradnickým nářadím.

Z hlediska prostoru není vhodné pořizovat skleník nižší než 1,9 metru, a plánujete-li jej využívat i pro přezimování rostlin, prodejci doporučují vybírat z modelů o ploše 12 metrů čtverečních a více.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Skleníky:

Skleník, nebo fóliovník?

Nejnovější skleníky

Jak zrenovovat skleník

Zařizujeme skleník

________________________________________________________________________

S pevnou konstrukcí

O dobré kvalitě skleníku rozhoduje jeho konstrukce. Ta by měla být pevná a odolná – taková, aby ji neponičil napadaný sníh, silnější vítr nebo kroupy. Zároveň by však měla zabírat co nejmenší plochu, aby nestínila rostlinám.

Doporučit lze konstrukci z kovových silnostěnných profilů. V praxi se osvědčily především hliníkové slitiny, které vynikají pevností, odolností a nízkou hmotností. Ovšem je nutné si pohlídat spoje. Výrobci levných skleníků hliníkové díly spojují zinkovanými šrouby a použijí-li i díly z plechu, ty pak reznou.

Problematické z hlediska životnosti jsou konstrukce z ohýbaných plechů. Zatímco u žárově zinkovaných skleníků se udává životnost 20–30 let bez nutnosti údržby, tak skleník z pozinkovaného plechu se po čase musí přetřít barvou, aby nezačal korodovat. U žárového zinkování se každá část skleníku zinkuje až po vyrobení. Plech je nejdříve nazinkován a teprve poté se z něj stříhají a tvarují jednotlivé díly. Tím se ale v místě střihu a ohybu naruší zinková vrstva, a pokud se toto místo ihned neošetří barvou, dochází zde k předčasné korozi.

Sklo, nebo polykarbonát?

Stále častěji se u skleníků setkáváme s polykarbonátem namísto skel. Polykarbonáty jsou lehčí, tedy pohodlnější na přepravu, a také u nich nehrozí rozbití jako u skla. Dalším důvodem jejich oblíbenosti u výrobců skleníků je nízká cena. Zda je ale opravdu výhodnější polykarbonát místo skla, zůstává otázkou.

Polykarbonát propouští přece jen méně světla než sklo, pro vytápěný skleník je ale vhodnější

Polykarbonát přece jen postupem času křehne a také se u něj snižuje prostupnost světla, za kterou mohou i zelené řasy, které se občas objeví uvnitř komůrek. Také kroupy jsou pro polykarbonát zatěžkávací zkouškou. Sice ho nerozbijí, přesto v něm mohou udělat neopravitelné ďolíky. Stejně jako sklo je možné polykarbonátovou stěnu prorazit ostrým předmětem a na rozdíl od skla se polykarbonát snadno poškrábe.

Ovšem polykarbonát má i své nepopiratelné přednosti. Oproti sklu má mnohem lepší tepelně izolační vlastnosti, takže ten, kdo uvažuje o vytápěném skleníku a pořídí si skleník s polykarbonátovými stěnami silnějšími než 4 mm, ušetří na topení nemalou částku – podle výrobců jde až o třetinové až poloviční úspory.

Skleník jako stavebnice

Skleníky se dnes prodávají jako stavebnice a montují se podle návodu výrobce na již připravené betonové základy. Ty samozřejmě musí odpovídat rozměrům zvoleného typu skleníku. Základy by měly sahat do nezámrzné hloubky, tedy asi 60 až 100 centimetrů podle podloží a vlastností půdy. Některé skleníky však stačí přidělat na podkladový plechový rám, který se kotví v zemi pilotami jen na několika místech v rozích a uprostřed délky a šířky stěn. Klasická podezdívka je ale dobrou ochranou proti podhrabávání se hlodavců do skleníku.

Novinkou na trhu je miniskleník s úložným prostorem na nářadí ve spodní části, který se vejde třeba na balkon

Skleník se zpravidla umísťuje na střed podezdívky. Doporučit lze i variantu, kdy je skleník situován tak, aby 2/3 podezdívky byly vně a 1/3 uvnitř skleníku (získá se tak více místa pro pěstování). Možný je i opačný postup, kdy uvnitř skleníku zůstane široká podezdívka, na kterou se vejdou truhlíky nebo květináče s rostlinami.

Uprostřed skleníku se zpravidla dělá cestička mezi pěstebními plochami. Pokud se rozhodnete pro cestičku zapuštěnou pod úroveň půdy, musíte ji vždy pečlivě vybetonovat, beze spár a prasklin, a to i po stranách. Polovičaté řešení s volně položenou podlážkou nebo dlaždicemi se za deštivého počasí vymstí. Pod cestičku se stáhne voda a vám nezbyde než si pokaždé navléknout holínky, abyste blátivá místa překonali.

Jaké dveře?

Protože papriky mají rády teplo, daří se jim u nás jedině ve skleníku

Zatímco u skleníků stavěných svépomocí jsou obvyklé klasické dveře na pantech, u kupovaných stavebnic jsou hitem dveře posuvné. Ukázaly se jako praktičtější, protože není nutné zajišťovat je proti větru. Ovšem při nákupu skleníku s posuvnými dveřmi by si zákazník měl pohlídat, aby kolečka, na kterých se dveře posouvají, byla ukryta v horní vodicí liště, takže na zahradě nebude hrozit jejich poškození nebo ucpání zeminou či jinými nečistotami.

Větrání a zastínění

Samozřejmostí u skleníku by měl být dostatečný počet větracích oken. V parném létě totiž může velmi rychle dojít k „uvaření“ rostlin. V době vaší nepřítomnosti jejich obsluhu může zajistit automatický otvírač střešních oken, který je možné dokoupit jako další příslušenství.

Ve větším skleníku budete mít dost místa i na pěstební stoly, které využijete při přesazování rostlin

Proti nadbytku světla, které některé rostliny nemají rády, se dají do skleníku instalovat speciální stínicí tkaniny, sítě nebo stínovky z rákosu či plastů, případně zatahovací záclony.

Další příslušenství

Kromě skleníku se základním vybavením si můžete u dodavatele objednat i další praktické doplňky, které usnadní a zefektivní pěstování rostlin. K těm patří například již zmiňovaná střešní okna a automatický otvírač střešních oken.

Ten, kdo chce skleník používat celoročně, bude potřebovat skleníkové vytápění. Vybrat si můžete mezi elektrickým či plynovým topidlem. Stabilní teplota kořenáčů nebo misek s klíčící či rašící sadbou se dá udržet pomocí dalšího doplňku – zahřívací podložky. K regulaci teploty pak využijete termostat, nezbytný je i závěsný teploměr.

Pro zdárný vývoj rostlin je zapotřebí pravidelná a dostatečná zálivka. Tu můžete zajistit i v době vaší nepřítomnosti pomocí kapkového závlahového systému nebo zavlažovacích vaniček, do nichž postavíte květináče s rostlinami. Stav vlhkosti ve skleníku zjistíte na vlhkoměru.

Dokoupit se také dají pěstební stoly, regály a police, další vchodové dveře, plastový svod dešťové vody ze střechy skleníku a díly, kterými celý skleník prodloužíte.

Dobré rady

• Na pěstování sadby a rychlení rané zeleniny v malé zahradě stačí mít přenosný laminátový kryt nebo pařeniště.
• Skleník je rozumné postavit na podzim. Jedině tak do něj můžete sázet zeleninu už brzy zjara.
• Nejúčinnější obranou proti přehřátí skleníku je větrání – dostatečný počet větracích oken by u skleníku měl být samozřejmostí; v parném létě je navíc možné větrat i vchodovými dveřmi.
• Aby se skleník vyplatil, měl by být využíván co nejvíce. V praxi to znamená rostliny sázet promyšleně.

text: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ, SHUTTERSTOCK A THINKSTOCK

Uložit

Než postavíte skleník