Nepředhlédnutelné mandloně

Nádherně kvetoucí dřeviny mohou zkrášlit zahradu, ale přinést i užitek. Záleží na podnebných podmínkách a vybrané odrůdě. Volit můžeme mezi okrasnými nebo naopak plodícími stromky.

Mandloní jsou známy čtyři desítky druhů, ke konzumaci je vhodná pouze jediná, mandloň obecná neboli mandlovník (Prunus amygdalus), jíž se také říká strom více tváří. To proto, že vyšlechtěná varianta dává sladké mandle, ale má i svou odvrácenou tvář v původním druhu, jehož hořká semena představují smrtelné nebezpečí. Obsahují totiž glykosid amygdalin, který se při styku s vodou včetně slin rozkládá a uvolňuje jedovatý kyanid, na jehož přítomnost upozorňuje právě hořká chuť.

Krása i užitek

Foto: Shutterstock

Ve formě keříků mohou mandloně dosahovat jen několika desítek centimetrů. V sadech jižní Evropy se setkáme s mandloněmi obecnými dorůstajícími do výšky 10 až 12 metrů, v našich podmínkách dosahují tyto stromy sotva poloviční výšky. Nejčastěji se u nás pěstují čtvrtkmeny nebo polokmeny s volně rostoucí patrovou korunou, kterou lze ponechat více zahuštěnou, neboť zrání plodů není závislé na vysokém oslunění. I z menších stromů tak v dobrých podmínkách získáme slušnou úrodu.
Pro dřevinu jsou charakteristické kopinaté listy s pilovitým okrajem, v dubnu až květnu se objeví květy dosahující průměru tří až pěti centimetrů, složeny jsou z pěti okvětních plátků, barvu mohou mít bílou, narůžovělou, růžovou či načervenalou. Plodem je peckovice vejčitého tvaru šedozelené barvy, slabě dužnatá a plstnatá. Podle odrůdy dozrává v září až říjnu, kdy slupka sesychá a praská. Pecky vyjmuté z oplodí se dosuší na sítech či v sušičce ovoce, poté se celé uskladní v suchu a chladu. Mandle si tak déle udrží sladkou chuť, nežluknou.

Zralý plod praskne a odhalí pecku ukrývající lahodné semeno. Foto: Shutterstock

Mandloně se řadí mezi skořápkovité ovoce, odtud pochází i dávné označení řecké ořechy. Foto: Shutterstock

Výběr je klíčový

Samotná dřevina bývá mrazuvzdorná, nicméně z důvodu, že nakvétá časně, hrozí květům poškození mrazíky. Nebezpečné jsou pro ně i mladé plody teploty pod ‒2 °C. Jako ovocný strom se tudíž hodí do nižších poloh s průměrnými ročními teplotami 9 °C.
Pro pěstitelský úspěch je podstatné vybrat odrůdu odolnou vůči mrazu, nejlépe s pozdním kvetením, buď samosprašnou, nebo v případě cizosprašné mandloně vysadit společně další strom vhodné odrůdy k opylení. Menší odrůdy můžeme pěstovat v přenosných nádobách. Okrasné druhy snášejí i chladnější stanoviště, zejména mandloň nízká (Prunus tenella), jejíž domovinou je západní oblast Sibiře. Druhou nejčastěji pěstovanou v zahradách je mandloň třílaločná (Prunus triloba), jíž nevadí umístění v polostínu.

Jemně růžovými poloplnými květy vyrůstajícími bez stopky přímo na dřevě se vyznačuje mandloň třílaločná. Foto: Shutterstock

Nároky na pěstování

• Slunné stanoviště chráněné před větrem, nejlépe u jižní nabílené stěny domu či plného plotu.
• Lehčí až středně těžká, dobře propustná sušší půda bohatá na fosfor, vápník a draslík.
• Výsadba na jaře i na podzim v době vegetačního útlumu, kdy je dřevina bez olistění. Po ní je nutná úprava korunky. Ponechá se pět hlavních větví, terminál se zkrátí na maximálně pět pupenů. V dalších letech se vždy na jaře provede udržovací řez.
• Zimní ochrana spočívá v mulčování kořenů vyzrálým kompostem a obalení kmenu netkanou textilií.
• Dřevina v nádobě zimuje v chladné světlé místnosti s teplotou okolo 0°C.

Mandloň nízká dorůstá maximálně do 1,5 metru, svými odnožemi pokryje větší plochu. Foto: Shutterstock

Květy mandloně obecné mají průměr 3 až 5 centimetrů. Foto: Shutterstock

Zdravá dobrota

Semena jsou bohatá na vitamín B, B2, E, kyselinu listovou, vápník, železo a draslík. Obsažené látky snižují hladinu cholesterolu v krvi, posilují srdce a nervovou soustavu, chrání před volnými radikály. Mandlový olej zlepšuje kvalitu pleti, nehtů a vlasů.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Nepředhlédnutelné mandloně