U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NENÍ PLECHOVKA jako KRABIČKA
Kategorie: Volný čas | Autor: Zdeněk Hrabica, FOTO PETR ZHOŘ, kresba Jitka Čeřovská
Sběratelství krabiček, dóz, váčků i papírových obalů na tabák
Kouření tkví svými kořeny již v prastarých obětních obřadech. Vzniklo v Americe – kolébce tabáku. V Čechách se rozšířilo hlavně po třicetileté válce. Kouřili muži, ženy, děti, kouřilo se všude, i v kostele. Kněží začali kouřit a šňupat tabák i při mši. Na protest proti těmto nešvarům vydal papež Urban VIII. bulu proti kouření. Ruský car M. F. Romanov považoval kouření za smrtelný hřích – kuřáky trestal a kdo se nepolepšil, tomu nechal rozříznout oba rty.
Tabák na piedestalu i v zatracení
Ve vztahu k tabáku a později i k cigaretám začaly všude na světě vznikat protichůdné názorové proudy. Mezi obdivovatele tabáku a kouření patřil vynikající český grafik Václav Hollar, jenž zanechal grafické svědectví o kuřácích z období třicetileté války a velké množství obrazů rozverných společností, které se bez tabáku neobešly. Český básník Jaroslav Vrchlický ve Fanfárách a kadencích básnil: “Má cigareto, družko jediná mých snů a tužeb…” Byli však i odpůrci. Vynálezce Thomas Alva Edison volal: “Kouření cigaret a jejich prodej by měl stíhat sám zákon!” Zlobil se i Tomáš Garrique Masaryk a Edvard Beneš, oba napsali vědeckou práci o škodlivosti kouření. Humboldt dávno před nimi napsal: “Dvě rostliny velikého významu přišly k nám z Ameriky, jedna k požehnání, druhá k záhubě. Rostlinou k požehnání je brambor, rostlinou záhuby je pak bylinka tabák.”
Od tabáku a kouření ke sběratelství
Vedle sběratelství dýmek, čibuků, zdobených fajfek nebo obyčejných pěnovek existuje i sběratelství nejrůznějších zdobených obalů, v nichž se ukrývá nebo ukrýval tabák (cigaretový, lulkový, fajfkový, šňupací či žvýkací – nyní u nás neprodávaný). Obaly vytvářejí malou galerii obrázků z historie tohoto nejrozšířenějšího “zvyku i zlozvyku”. Časem se samozřejmě proměňovaly. Nejprve se tabák schraňoval v keramických, porcelánových nebo skleněných dózách. V době bělohorské vytvářeli umělečtí řezbáři malé zdobené tabatěrky ze dřeva. Později je nahradily ručně malované porcelánové či skleněné tabatěrky. Šlechta si libovala v tabatěrkách ze slonové kosti, zdobených pozlacenou mosazí a uvnitř vyložených želvovinou. Porcelánové dózy bývaly bohatě figurálně ozdobené. Všechny tyto kuřácké doplňky byly ke konci 17. století nahrazeny koženými nebo látkovými váčky, často s korálkovými výšivkami. Kožené váčky se osvědčily zejména vojákům, jezdcům na koních, lovcům a karetním hráčům. Přední český sběratel dýmek Josef Stanislav (o kterém jsme psali v č. 11/2001) má i rozsáhlou sbírku plechových krabiček na tabák. Pocházejí z celého světa, z dávné minulosti i současnosti. Nad nimi člověk úplně zapomene, jak rozdílné jsou pohledy na kouření. Naštěstí samotné sběratelství obalů od tabáku – na rozdíl od jeho “konzumace” – je naprosto neškodné.
Foto – Kolekce plechových krabiček na tabák pana Stanislava
