Není nad poctivou roubenku…

Rubrika: Akce a výstavy, Chaty a chalupy, Interiér, rss-feed

Objevila jsem ji na kraji vesničky nedaleko Třebechovic pod Orebem už v roce 2018. To ještě nebyl vjezd ochráněn posuvnou bránou a na právě dostavěnou chalupu bylo vidět ze silničky. Díky tomu, že má na obou koncích střechy několik metrů do šíře vytaženy přesahy, se zdálo, jako by chtěla vzlétnout…

Před pár lety jsem se na tu „létající“ chalupu ptala Václava Záruby, šéfa Dřevozpracujícího družstva Hradec Králové, které má základnu v nedalekém Bělečku. Hned věděl, že jde o roubenku, kterou stavěl jeho podnik, a dal mi kontakt na majitele. Ten s návštěvou souhlasil s tím, že dopoledne se nám bude věnovat jeho paní. On musí i v sobotu do práce.

Touha po klidu

Uvítala nás paní Šárka po boku krásného bernského salašnického psa. Prý je to miláček rodiny a jmenuje se Amálka. Chráněným zádveřím vlevo jsme vstoupili do síně, která dělí stavbu na světnici zabírající celou roubenou přední část a na zděnou zadní polovinu se sociálním zařízením, technickou místností a ložnicí.

Míříme do světnice, kde nejdřív zaujmou pomněnkově modrá kachlová kamna na rozhraní kuchyňské a odpočinkové části. „Právě od nich se začala stavět chalupa, musel se pro ně vykopat základ. Všeho kolem kamen se pak ujal Marek Štádlík z Hořic. Barvu kachlů jsme si vybrali sami, jsou dělané na zakázku,“ vysvětluje paní domu a nad kávou začíná líčit, proč se rozhodli pro stavbu nové chalupy.

„Pocházíme oba z Hradce Králové, ale městský ruch moc nemilujeme. Když se nám narodili dva synové, odešli jsme do rodinného domku manželových rodičů v Ledcích. To je odtud směrem na Opočno. Když se ale naskytla možnost bydlet v Třebechovicích v novém dvojdomku, přesunuli jsme se společně tam. Každý do své poloviny. Už je to skoro pětadvacet let,“ přepočítává Šárka. Po dalších sedmi letech přibyl ke školákům Jakubovi a Staníkovi ještě třetí kluk, Michael, a tak přišel čas ptát se co dál. Bylo jasné, že v budoucnu rodiče uvolní domek některému z dětí a dobrým řešením se zdála být stavba na víkendy, kam se pak přesunou.

Zprava vidíme venkovní posezení a zděnou část stavby, v níž je ložnice. Ze střechy na této straně vystupují dva pultové vikýře osvětlující pokoje v patře.

Starou, nebo novou?

Původně chtěli koupit roubenou chalupu. Jezdili, sháněli a občas nějakou pěknou objevili. Znali se s panem Zárubou, stavitelem dřevěnek, a tak se na něj obrátili a požádali ho o dobrozdání. „On stavbu zkoukl a řekl: ‚Ne, postavíme novou,‘“ usmívá se Šárka. Nějaký čas pak prý hledat přestali a nakonec začali skutečně uvažovat o nové. „Takže jsme zase sháněli, ale tentokrát pozemek, z kterého by nebylo daleko na naše pracoviště. Chtěli jsme na chalupě pobývat celé léto,“ vysvětluje.

Pozemek o potřebné rozloze 1 200 metrů čtverečních se našel. Je sice z hlediska vzdálenosti inženýrských sítí na samé hranici únosnosti pro stavební povolení, ale díky tomu tady mají majitelé vytoužený klid. Během pár let, co pozemek spláceli, se rozhlíželi, komu zadat stavbu. „Poptávali jsme více firem, ale nakonec jsme se domluvili právě s panem Zárubou – z hlediska toho, co staví, z čeho staví i s ohledem na kvalitu zpracování. Výstavby zděné části se ujala firma pana Dvořáka z Vysoké nad Labem,“ vstoupil do debaty Stanislav, pán domu, který právě přijel ze své firmy zabývající se stravováním.

Vzhled i velikost své poloroubenky měli majitelé promyšlené. Přízemí jsme popsali úvodem. A v patře, kam se stoupá po zděných schodech ze síně, jsou ještě dva pokojíky a relaxační místnost se saunou. „Tu jsem si už dělal sám s pomocí kamaráda,“ říká Stanislav. „Před třemi lety, než jsem začal, byly nabídky na postavení za sedmdesát až sto dvacet tisíc. Já jsem ji udělal ze severského smrku, olše a vrby za pětatřicet tisíc!“

V zahradě je dost místa pro hry i osvěžení v zapuštěném bazénu.

Za dva roky hotovo

Pan Záruba si s majiteli popovídal o jejich představách a vypracoval rámcový projekt. Roubení je z masivních trámů vyschlé douglasky o hraně 24 cm. Uvnitř ve spárách je izolace uzavřená z obou stran dřevěnými klíny. Zdivo je z cihel Porotherm, které jsou v dutinkách zatepleny skelnou vatou, vnitřní příčky z ytongu. Omítka je klasická, vápenná a na ní je natažena silikonová stěrka.

Základy se hloubily v květnu 2017, hrubá stavba a střecha s krytinou z pálených tašek Tondach byly hotové do září. „Zárubovci si vždy roubení připraví v nedalekém Bělečku v hale a na místě jej pak sčepují. Všechno do sebe krásně zapadá,“ chválí je Standa, který pak s manželkou a syny natírali dřevo lazurou Karbolineum 3 v 1 v odstínu kaštan. „Spáry nejsou barevně odlišené, když je vše opatřené stejným odstínem, lépe se roubení obnovuje. Laťování na štítu je v odstínu ořech.“

Na začátky stavby manželé rádi vzpomínají. „Ubytovali jsme se v provizorní buňce, což byla korba z Avie z hradecké pekárny. Měli jsme ji tam, co je teď dřevník. Nejdřív jsme nechali vyvrtat studnu, protože na pozemku nebyl žádný zdroj vody. S hledáním pramene nám pomohl pan Bětuňák z Třebechovic, proutkař,“ zapřemýšlela Šárka. Pak přišla na řadu garáž, již postavil Standův otec, který se prý rád pustí do všeho.

„A taky stromečky jsme sázeli dřív, než začal tanec kolem chalupy, abychom si je mohli hned užívat,“ dodává Standa. „Měli jsme přesně namalované, kde co bude stát, aby zeleň nepřekážela. Pán s bagrem občas nadával, že se nemůže ani otočit, prý je všude nějaký strom. Ale vždy jsem si obhájil, proč to tak je,“ vzpomíná.

Kuchyňskou sestavu si nechali chalupáři vyrobit v Nábytečku z Čibuze. Stahovací lampu sehnali na internetu. Je z Itálie a jde o zdařilou repliku staré.

Změny za pochodu

Vzhledem k tomu, že se nezpracovával podrobný projekt chalupy, bylo možné v interiérech leccos za pochodu měnit. Majitel je sice vyučený kuchař, ale pro věci kolem řemesla má nadání a cit. „Dva roky jsem za stavebníky jezdil a dělal jsem si sám stavební dozor. Měli jsme kostru, ale všechno se řešilo na místě,“ konstatuje.

Zedníci z party pana Dvořáka z Vysoké nad Labem například vysekali ve světnici nové zákoutí, niku pro umístění svíčky nebo v patře vyřízli otvor pro hrázděné okénkomezi pokojem a síňkou, které pouští do chodby světlo. A ve sprchovém koutě na přání majitele seřezávali ostré hrany ytongu a upravovali je do určitého oblouku, aby tam všechno dobře sedlo. „Bez problémů změnili dokonce i vzhled zděného schodiště a zdvihli je tak, že se pod ně dala umístit komora. Máme v ní kuchyňské potřeby a lednici,“ ukazuje Standa.

Pak se na stavbě střídali další řemeslníci. Dlažby vzhledu dřeva jsou italské, ale majitelé je přivezli z Keramiky Melange v Předměřicích nad Labem. Pak se montovala sanita a přijel Lukáš Zajíček z firmy Ná-byteček z Čibuze s kuchyňskou sestavou z masivu. Majitelé si ji nechali udělat na zakázku tak, aby vypadala „po staru“. „Zajíčkovi jsou moc příjemní lidé,“ říkají svorně. „Stejně jako Marek Štádlík z Hořic, který si celý měsíc hrál se stavbou kachlových kamen. Je mu teprve pětatřicet let, ale dlouho jsem neviděl takhle poctivého pracovitého člověka,“ dodává Standa.

Pomněnková kachlová kamna jsou dílem Marka Štádlíka z Hořic. Pod italskou dlažbou připomínající dřevo je podlahové topení.

Už se odtud nehneme

V červnu 2018 byla chalupa připravena k nastěhování. Ale interiéry se pak ještě dlouho dolaďovaly. Nebyl spěch, a tak si majitelé mohli vybírat a hledat pro radost stylové věci.

Na druhé straně si leccos dovedou udělat sami a zase pěknou sumu ušetří. Připomeňme saunu, kterou chalupář postavil svépomocí. Postaral se také o všechny obklady balkánskou rulou, kterou dovezl z Podkrkonoší. Šárka se syny pak za ním všechny zídky a obložení spárovali. S láskou také ušila všechny závěsy, štuclíky, polštářky a další textilní drobnosti. Nedá dopustit na kvalitní kanafas od pana Zítky z Police nad Metují. Ruční práce miluje, prý si u nich odpočine. Do konce ledna roku 2022 byla vedoucí správního odboru na Městském úřadu v Třebechovicích pod Orebem.

Čemu se věnuje teď? Při tanci kolem chalupy se tak „namlsali“, že když se naskytla výhodná koupě statečku nedaleko Police nad Metují, skoro na hranicích s Polskem, šli do toho. Penzion už je v provozu a Šárka se tam vždy na sezónu přesune. I na statku si prý hodně věcí udělali sami. „Já jsem samozřejmě dům vybavila textilem, každý pokojík pojmenovaný podle bylinek má svou barvu, kytičky jsou na dveřích. A manžel tam nechal udělat novou vstupní bránu a branku podle tradičního vzoru a mnoho dalších věcí,“ informuje Šárka.

Vraťme se však k chalupě u Třebechovic. Majitelé se do ní doslova zamilovali. Pobyt v dřevěné stavbě je prý moc příjemný. Kdyby se mohli rozhodnout dnes, nechali by ji udělat z tohoto voňavého materiálu celou. „Zřejmě bych jinak řešil i topení, nebál bych se, že kachlová kamna chalupu nevytopí. Kouřovodem by se dalo teplo protáhnout do dalších místností i nahoru,“ přemýšlí Standa.

Svou část dvojdomku v Třebechovicích pod Orebem rodiče prakticky přenechali dvěma starším synům. Nakonec tam zůstal bydlet prostřední syn, po tátovi Stanislav, který už se oženil a má dvě dcerky. Nejstarší Jakub, také ženatý, se po čase s rodinou, synkem a dcerkou přesunul do Hradce Králové. Nejmladší, letos dvaadvacetiletý Michael, který ještě studuje, bydlí s rodiči. A užívají si chalupu. Ve vzácných chvilkách klidu se usadí na lavičku pod platanem a s Amálkou po boku si říkají, jak to všecko dobře vymysleli a udělali.

Text: Marie Rubešová, foto: František Vaňásek