U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nejen o vodách odpadních
Kategorie: Voda v domě – speciál | Autor:
SANITÁRNÍ ZAŘÍZENÍ NA CHALUPU
Města a větší obce jsou v současné době připojeny na místní kanalizační síť zakončenou čističkou odpadních
vod. Některé vesnice však tuto samozřejmou vymoženost dosud postrádají. A tak jsou chataři a chalupáři v takových lokalitách postaveni před otázku: Co s odpadem?
Starosti s likvidací odpadních vod souvisí s trendem zvyšující se spotřeby vody. Zatímco ještě před válkou byly ve vesnicích jen suché záchody, jejichž obsah se společně s výkaly hospodářských zvířat využil jako hnojivo, dnes je spotřeba vody mnohonásobně vyšší. Používáme ji k osobní hygieně, mytí potravy, nádobí a dalších potřeb a na splachování. Značné množství takto vzniklých odpadů je třeba likvidovat tak, aby neutrpěla kvalita spodních vod a okolí nebylo obtěžováno zápachem. Volba vhodného zařízení závisí na stavebních a prostorových dispozicích, na četnosti používání a samozřejmě i na ekonomické situaci majitelů objektu. Náklady na výstavbu předpisové žumpy nebo čističky totiž nejsou zanedbatelné. Proto bychom si měli nechat poradit od odborníků, které zařízení je v našem případě nejvhodnější. Jiná řešení jsou vhodná pro chatu navštěvovanou jen občas, jiná pro chalupu obydlenou po většinu roku více osobami.
Žumpy stále slouží
Žumpy jsou podle encyklopedických definic bezodtokové jímky s doporučenou četností vyvážení menší než 1x za 20 dní. Obvykle se počítá s hodnotou 120 litrů odpadních vod na osobu a den. U trvale obývaných rodinných domů vychází potřebná velikost žumpy pro 4 osoby přibližně 10 m3. Náklady na její vybudování se pohybují od 50 000 Kč do 100 000 Kč. Další částky zaplatíme za její pravidelné vyvážení, které vychází na 300 až 500 Kč za měsíc. Vzhledem k těmto nákladům se majitelé žump snaží ušetřit tím, že žumpu (resp. tzv. přepad) napojí do dešťové kanalizace, nebo odpadní vody do tohoto odvodu přečerpávají. Časté je stále i odvádění odpadních vod drenáží na vlastním pozemku – čímž se ovšem mnohdy znehodnotí voda v blízkých studnách. I když konstrukce žumpy je jednoduchá (nejde o vodní dílo a její stavbu lze proto povolit v rámci stavebního řízení k rekonstrukci domu), je nutno dodržet příslušné předpisy (viz norma ČSN 75 6081 z listopadu 1995). Dříve se jímky zpravidla vyzdívaly a opatřovaly asfaltovou izolací. Dnes jsou nejběžnější prefabrikované, svařené z polypropylénových desek nebo z polyesterových skelných laminátů. Vyrábějí se o obsahu 10 – 20 m3 a jejich cena včetně montáže je 60 – 90 tisíc korun. Asi o třetinu dražší jsou jímky nerezové. Nejlevnější jsou žumpy kruhové určené k obetonování; na-příklad za jímku ZKB 1,00-1,50 (Bioreal) o užitném objemu 1,1 m3 zaplatíme kolem 10 000 Kč (bez dopravy a montáže).
Problémy se septiky
Septik je průtočná nádrž s několika přepážkami, určená k usazování splašků, ve které probíhají rozkladné procesy znečištěné vody za pomoci anaerobních mikroorganizmů, tedy bez přístupu vzdušného kyslíku. Tím se obsah septiku mění na snadno vysychající kal a na splaškovou vodu, která se při splnění předepsaných podmínek vypouští do drenáží či jiných povolených míst. Septiky bývají dvoukomorové (tzv. septiky prosté), nebo tříkomorové (septiky biologické). Materiály jsou shodné jako u jímky žump a rozměry jsou obdobné, výhodou je však skutečnost, že intervaly vyvážení jejich obsahu jsou mnohem delší. Podle normy ČSN 75 6402 z února 1998 má být objem septiku V = a.n.q.t, kdy V je účinný prostor septiku v m2, a je součinitel vyjadřující kalový prostor (obvykle a = 1,5), n = počet uživatelů, q = specifická potře- ba vody na osobu v m3/den, t = střední doba zdržení ve dnech (obvykle t = 3 dny). Účinný prostor septiku nesmí být menší než 3 m3. Součástí systému čištění je odvod přečištěných vod do vodních toků, jejichž průtok musí být v relaci s množstvím odpadních vod. Splaškové vody jen částečně čištěné (uvádí se čisticí schopnost septiků 15 – 30 %) silně zapáchají a není možné je bez dalšího stupně čištění nikam vypouštět. Ve vodních tocích způsobují úhyny ryb a v rybnících enormní vzrůst tzv. vodního květu. Z těchto důvodů je v současné době tendence stavebních úřadů nepovolovat výstavbu septiků; stavební úřady dokonce mnohé polypropylenové septiky “degradují” na obyčejné žumpy s povinností pravidelného vyvážení. Septiky bývají často provozovány nelegálně: jejich “přepad” je odváděn nebo přečerpáván do blízkých potoků nebo do dešťové kanalizace. Podle současných předpisů (zákon 254/2, § 118) je možno takovouto činnost pokutovat částkami do 50 tis. Kč. Tam, kde je výstavba septiku povolena, je možné volit mezi betonovou nádrží s vnitřními asfaltovými nátěry a mezi jímkou z chemicky odolného a nepropustného polypropylenu či laminátu. Ceny plastových septiků se pohybují od 40 000 Kč do 60 000 Kč včetně dopravy a montáže. Nádrže se osazují do vykopané nebo vybagrované jámy a obetonují se. Nejsou vhodné do míst se spodní vodou, protože pokud jsou prázdné, jsou dost lehké a spodní voda má tendenci je vytlačovat vzhůru. Pro zvýšení účinnosti a zlepšení kvality odpadní vody je vhodné septik “infikovat” speciálními kmeny bakterií rozkládajícími organické látky (starší Morabion, dnes Žumpur z Everstaru Šumperk, popř. Sanbien Fatcracker). Toto enzymaticko-bakteriální čištění odpadních vod probíhá mnohem účinněji ve speciálních čističkách.
Čističky odpadních vod
Kvalitní vyčištění odpadních vod zajistí čističky, které pracují na několika odlišných principech. Různá je i spotřebou dodávané energie (některé fungují i bez ní). Nabídka čistíren odpadních vod je v současné době v České republice tak široká, že orientace v ní je obtížná. Kdo není z oboru, snadno uvěří nepravdivému tvrzení, že typ čističky, o který se zajímá, vyhovuje i pro chatu či chalupu, kde bývá jen občas. Nepravidelnému provozu u rekreačních chat a chalup vyhoví jen málokterá čistička. Často se v těchto případech používá tříkomorový septik, za který se zařadí vhodný dočišťovací stupeň, v němž se přečistěná voda ze septiku filtruje a biologicky čistí působením aerobních, popřípadě podstatně pomaleji fungujících anaerobních bakterií. Dobře navržený a vhodně realizovaný zemní filtr zaručuje vyčištění odpadních vod až na 90 % (stupeň čistění BSK 5).
NORMA NA ŽUMPY
Žumpa je jen zakrytá vodotěsná bezodtoková nádrž, v níž jsou shromažďovány splaškové odpadní vody a jejíž obsah se musí fekálním vozem pravidelně vyvážet. Stěny a dno musí být vodotěsné; dno se sklonem nejméně 2 % k nejhlubšímu místu musí být opatřeno čerpací prohlubní. Strop musí být neprodyšný a ve výšce nejméně 0,3 m nad maximální hladinou. Vstup do žumpy bývá nad čerpací prohlubní a poblíž vtokového potrubí. Obvykle se řeší otvorem s rozměry nejméně 600 x 600 mm a je kryt poklopem (nejlépe litinovým). Prostor žumpy musí být odvětrán buď připojenou vnitřní kanalizací, nebo samostatným větracím potrubím vyvedeným až nad střechu budovy. Umístění žumpy na pozemku je nutné volit tak, aby k ní byl umožněn příjezd fekálním vozem pro její vyklizení a aby byly dodrženy minimální, normou udané vzdálenosti žumpy od stěny budovy a vodního zdroje – vzdálenost od domovních studní nesmí být nižší než 12 metrů v případě, že půda je propustná (štěrky, písky, písčité hlíny, pískovce, nesoudržné horniny), popřípadě 5 metrů tehdy, je-li půda nepropustná; od veřejných studní je to 12 metrů u nepropustných půd a 30 metrů u propustných. Do žumpy se nesmějí svádět dešťové vody. Místo, kam se obsah žumpy vyváží, musí být voleno tak, aby obsah neohrožoval vodní zdroje a nepůsobil jiné hygienické závady. Ve vegetačním období není přípustné obsahem žump přihnojovat zahrady. Objem žumpy nesmí být menší, než vypočítaný ze vzorce V = n . q . t, kde V je objem akumulačního prostoru žumpy v litrech, n = počet obyvatel, q = specifická průměrná spotřeba vody v litrech na obyvatele a t = časový interval vyprazdňování žumpy ve dnech.
Popisy k obrázkům
Chalupáři na samotě v Jizerských horách zvolili instalaci čistírny odpadních vod
Na principu septiku fungují plastové nádrže Roth (Kuzďas), zapojené ve trojici za sebou
Autor fotografií: archiv
