U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NEJEN O BITVĚ PĚTI ARMÁD
Kategorie: Volný čas | Autor: Martina Lžičařová
Kdybyste při procházce lesem zničehonic potkali sličné elfy, nebo se na vás vyřítila tlupa po zuby ozbrojených skřetů, vězte, že se tady nenatáčí další film o kouzelném prstenu, ale naše děti se zvedly od počítačů a knih a jely na „larp“.
Otom, že svoje dobrodružství berou skutečně vážně, jsem si povídala s Tomášem Titou, jednadvacetiletým mužem, který ve svém volném čase vede larpový kroužek v Domě dětí a mládeže v Praze – Kobylisích a téměř každý víkend na nějaký larp s podobně zapálenými lidmi vyráží.
Co je larp
Nejdřív si vysvětlíme, co zkratka LARP (neboli Life action role playing) znamená. Dá se přeložit jako „hra na hrdiny na živo“ (jsou také hry, jež se hrají jen v představách hráčů). Účastníci larpu se vžívají do jimi vybraných postav a děj se odehrává většinou v přírodě. Existují však i hry ve městě. Děj určují organizátoři. Inspirace vychází například z Dračího doupěte, hry, kterou znají snad všichni teenageři, nebo třeba z fantazy knížek – stěžejními autory jsou J. R. Tolkien, T. Pratchet atd. Podle svého zaměření se larpy dělí na bitvy, světy a larpy, které jsou samostatnou skupinou.
Dějově nejjednodušší jsou bitvy. Zpravidla se odehrávají během jednoho až tří dnů, zúčastňuje se jich 100 a více lidí. Děj je organizátory daný (často je strana „hodných“ a „zlých“). Smí jej ovlivnit pouze tzv. cizí postavy – CP neboli „Cépéčka“, které mají svůj vlastní scénář. Úkolem hráče je být součástí národa a poslouchat velitele. Všichni až na velitele a CP jsou si rovni.
Světy trvají víkend až týden a mají nejméně 50 hráčů, kteří vystupují jako samostatné osobnosti. Hraje se na kompletní „svět“, kde je zaveden řád, jsou tu kasty obyvatel, cechy, politika. Každý hráč si volí povolání (alchymista, kouzelník, zloděj, válečník…) a má svůj úkol.
A nakonec larpy. Na rozdíl od bitev a světů, kde je Cépéček jen několik, v larpech tvoří většinu. A přesně vědí, co a kdy mají dělat. Larpy se dají přirovnat k divadlu, kde ale několik herců nezná roli.
Bitva pěti armád
S Tomášem Titou jsem se poprvé setkala na larpu zvaném Bitva pěti armád. Koná se každoročně koncem jara v lese u Doks a hraje se podle Tolkienovy knížky Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Skupinky mladých lidí, jejichž věk se pohybuje od 15 do 25 let, sem přijíždějí již v pátek, kdy se musí stihnout zaregistrovat a nechat si schválit zbraně a zbroj.
„Bezpečnost je přísně hlídána,“ vysvětluje Tomáš. „V boji se smí použít pouze zbraně, které prošly kontrolou a následně jsou označeny nálepkou. Díky tomu během dalších dvou dnů, kdy hra probíhá, nedochází kromě drobných oděrek k žádným větším úrazům. Nejcitlivější jsou klouby, a tak jsou omlácené hlavně prsty na rukách. Samotné meče, sekerky, řemdihy, palice a další mívají dřevěnou kostru, která je pokryta molitanem a ještě obalena kobercovou páskou. Žádná zbraň nesmí mít ostré hrany ani špičku!“
Od Tomáše, kterému na larpech nikdo neřekne jinak než Havran, se dále dozvídám, že podobně jako zbraň, také zbroj neboli kostým si každý dělá sám. „Prvním kostýmem bývá kus hadru jako plášť a pod ním zbytek oblečení v jedné barvě,“ popisuje. „Elfové mají bílou, skřeti červenou, lidé modrou, trpaslíci jsou zelení, kostýmy vrrrků jsou černé. Cépéčka jako například neutrální žoldáci volí zbroj v hnědé a fialové, draka Šmaka zdobí růžové šupiny a křídla, zlobry poznáte podle zelené kůže a velkých nosů. Dalšími ‘cizími postavami’ jsou například Glum, zbrojíř, vědma a Medvěd. Ti se od ostatních již na první pohled odlišují,“ připomíná.
On sám vystupoval jako král jedné ze dvou armád skřetů. Na hlavě mu seděla vysoká koruna, celý kostým byl výrazně černočervený. „S prvním kostýmem mně pomáhala babička, která mi k narozeninám ušila kouzelnickou kutnu. Teď mám řadu kombinovatelného oblečení, do něhož by se dalo obléct šest nebo sedm lidí. Někdo dá za zbroj i několik tisíc korun, ale já šaty nepovažuji za to nejdůležitější. Podstatnější je nevypadnout z role.“
Prvně pod širákem
„Mojí první akcí byl fantazy Svět Zlenice. Dozvěděl jsem se o něm od kamaráda,“ odpovídá mi Tomáš na otázku, jak dlouho na larpy jezdí. „Bylo mi patnáct, když jsem překvapené mamince oznámil, že jedu na tři dny pryč. Většina lidí jede na svůj první larp s partou, já byl sám. Ale ve vlaku jsem uviděl meče a hned jsem věděl, že patřím k nim.“
Při vzpomínce na svá zavazadla se Tomáš usmívá: „Neměl jsem stan ani batoh. Taška přes rameno mě brzy dřela do ramene, v ruce jsem nesl karimatku a spacák. Šli jsme blátem, kopřivami a v mracích komárů. Pak se rozhrnulo houští a vstoupili jsme do světa, který tvořilo pár stanů a lidi v kostýmech. Byl jsem okouzlen. A drží mě to dodnes.“
Za těch šest let Havran z běžného hráče dorostl do Cepéčka. Líbí se mu hrát postavy trochu tajemné, líbí se mu sbírat informace, vyjednávat, pletichařit. V bitvě dává přednost roli krále – má přece jen trochu jinou úlohu než voják. Ten jen čeká na rozkaz a jde bojovat. Když bojuje špatně, ztratí život. „Král je nositelem určitého charakteru, svým jednáním ovlivňuje běh událostí. Jeho poddaní nemůžou zůstat bez rozkazu,“ uvažuje. „Zkušenosti z larpů bývají obecně platné. Stejně jako ve hře je i v životě kromě samotného života – kterých tady ale můžete dostat několik nebo si jej vybojovat – nejcennější pravdivá informace,“ uzavírá naše povídání.
Popisy k obrázkům
Tomáš Tita v roli krále skřetů
Skřeti proti elfům a trpaslíkům
Vzrušující atmosféru podmalovává rachot bubnu
I šípy mají kulatou špičku
Nenechte se oklamat! Vrrrčice je zápornou postavou…
Armáda skřetů jde splnit králův rozkaz
Autor fotografií: MARTINA FOTO LŽIČAŘOVÁ
