U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY při pěstování jehličnanů
Kategorie: Zahrada | Autor:
V našich zahradách se pěstují druhy a kultivary dřevin domácích i cizokrajných. Domácí druhy bychom měli vysazovat v podmínkách podobných původním, přirozeným společenstvům. Pak mohou tvořit i kostru zahradní úpravy. V neodpovídajících podmínkách je používáme jen omezeně. Důležitý je především správný výběr rostlin na konkrétní stanoviště. Vycházíme z jejich přirozených nároků na slunce nebo polostín (případně stín), hloubku půdního profilu, půdní kyselost, množství vody v půdě apod. Na tyto okolnosti bychom měli brát ohled hlavně v případě, že se chceme dočkat dospělosti dřevin. Pokud nám ale stačí několik menších rostlin v trávníku, nemusíme se jimi trápit.
Picea abies (smrk ztepilý) nesnáší znečištěné ovzduší. Jeho hlavně nízké kultivary jsou relativně odolnější.
Pinus sylvestris (borovice lesní) a její kultivary jsou světlomilné, rostou dobře na suchu i ve vlhku, vůči exhalátům jsou málo odolné.
Pinus cembra (borovice limba) snáší exhaláty (omezeně), a protože jde o horský druh, sázíme ji v nížinách především na přistíněná místa.
Pinus mugo (borovice kleč) horský druh v mnoha kultivarech, v nížinách velmi přizpůsobivý.
Larix decidura (modřín evropský) včetně kultivarů je odolný, vhodný i pro otevřené plochy.
Taxus baccata (tis červený) je nenáročný, odolný vůči exhalacím.
Juniperus communis (jalovec obecný) je relativně odolný, včetně kultivarů.
Cizokrajné druhy vysazujeme též s ohledem na jejich přirozené nároky. Svou roli zde hraje i nadmořská výška a průměrné roční teploty v oblasti, kde budeme sázet. Teplomilné dřeviny, jako jsou Cedrus (cedr), Cryptomeria (kryptomérie), Sciadopitus (pajehličník), Cunninghamia (ostrolistec), Sequoiadendron (sekvojec) a další, budeme vysazovat jenom v nižších polohách a na chráněných místech. Častěji pěstované kultivary, např. Chamaecyparis (cypřišek), Thuja (zerav), suga (jedlovec), vyžadují alespoň v mládí přistíněnou, chráněnou polohu, neboť nesnášejí hlavně zimní mrazivé větry. Relativně odolnější jsou kultivary sivé až namodralé oproti bíle panašovaným a žlutým.
Velmi nebezpečné pro jehličnany jsou exhaláty (hlavně s obsahem SO2, CO, H2S, chlóru apod.), velká koncentrace výfukových plynů a zasolení půdy zimním posypem solí. Na lokalitách s větší koncentrací těchto škodlivin je lépe jehličnany sázet jen omezeně a vybírat odolnější druhy např. Taxus baccata (tis červený), Thuja occidentalis (zerav západní), Picea pungens (smrk pichlavý), Pinus nigra (borovice černá), Pinus mugo (borovice kleč), Juniperus chinensis (jalovec čínský), Picea omorika (smrk omorika), Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek Lawsonův), Thuja plicatan (zerav řasnatý), Juniperus virginiana (jalovec viržinský), Juniperus communis (jalovec obecný).
Pro úspěšné pěstování doporučuji dostatečnou hloubku kvalitní půdy (10 až 15 cm ornice nestačí), prostou vápenatých zbytků (cihly, tvárnice, malta, beton, vápno atd.), jež mohou desítky let ovlivňovat kyselost půdy. A také doplňování výživy, zvláště v zahradách, kde je pouze navážka kolem nových domů, a ne původní rostlý terén. Jaká hnojiva volit? Ideální je rohovina. Z organominerálních hnojiv je vhodný AGRABIOMIN na konifery nebo AGRABIOMIN na thuje a cypřišky. Z minerálních hnojiv lze použít např. Cererit, NPK, apod.
Ani škůdci a fyziologické poruchy, kdy jehličí mění barvu, se dřevinám nevyhýbají. Zatímco hnědnutí a prosychání jehličí uvnitř stromů je normální – jde o přirozený opad jehličí, příčinou opadávání vnějšího jehličí může být sucho, počůrání od psa, hustota výsadby apod. U některých druhů se ale mění barva do rezavé a hnědé vždy na podzim (Mikrobiota decussata, některé kultivary Cryptomeria a Juniperus).
Ze škůdců se zvláště na jalovcích mohou objevit štítenky. Jak je poznáme? Celá větev rezaví a odumírá. Napadenou část musíme odstřihnout a spálit a celou rostlinu postříkat např. přípravkem Telstar (doporučuji 2 ml na 1 l vody). Dalším škůdcem je vlnatka. Vyskytuje se na modřínech a použijeme proti ní postřik Telstarem nebo Sumithionem.
Závěrem chci upozornit na malou (někdy téměž žádnou) mrazuvzdornost dovážených dřevin, především z pěstíren v Holandsku, z Belgie, Francie, Itálie i SRN. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud rostliny přežijí aspoň 2 – 3 zimy bez přikrývky chvojím, tak si “zvyknou”. Oteplování Evropy se asi blíží…
