U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nedělejme chyby při sanaci vlhkých konstrukcí
Kategorie: Stavba | Autor: ing. Jiří Šála
Vyčerpat vodu z objektu je samozřejmě nutné v nejkratším možném termínu. Nelze však čerpat hluboko pod výrazně zvýšenou hladinu podzemní vody v okolí. Pokud totiž není stavba odolná proti tlaku vody, nebo proti němu není dodatečně zabezpečena, může dojít k destrukci objektu. K rozhodnutí o způsobu čerpání vody z objektu by proto měl být přizván statik.
* Snižování vlhkosti zdiva by mělo být účinné (může být účinné jen tam, kde je odstraněn zdroj vlhkosti) a nesmí být prováděno na úkor bezpečnosti stavby, její nepoškozené části nevyjímajíce (rychlost odvlhčení nesmí způsobit destrukci nosných konstrukcí a nadbytečná vlhkost musí být odvětrávána do vnějšího prostředí a ne do dalších prostor budovy, kde by hrozilo orosování povrchů konstrukcí a bujení plísní).
* Navlhlé omítky není vždy nezbytné otloukat před zimou v celé ploše, o jejich otlučení či zachování by měl rozhodnout odborník. Často postačí jen odstranění kontaminovaných povrchových úprav omítek, tj. maleb, nátěrů, tapet a jiných difuzně nepropustných vrstev a řádná dezinfekce původní omítky. Je to výrazně levnější a umožňuje to dřívější dosažení obyvatelného stavu, protože omítka je vhodnou vlhkosměnnou plochou, která zvyšuje intenzitu odvádění vlhkosti z konstrukce.
* Silně vlhké zdivo je nutné chránit před opakovaným mrazem, do zimy však není v lidských silách dostatečně vysušit všechny vlhké stavební konstrukce nad terénem. Jedinou možností jejich záchrany před destrukčními procesy při mrazu je provizorní prodyšná nebo odvětraná tepelná izolace zvenčí (viz č. 9/2002).
* Povodněmi zasažené zateplovací systémy je možné ve většině případů ponechat na místě. Mohou působit – přes svou sníženou účinnost vzhledem k nedokonalému odvlhčení – jako provizorní ochrana před mrazem. Mírně sice zpomalí vysoušení konstrukce, ale zabrání výraznějšímu poškození jejích nosných částí mrazem. Na jaře pak lze podle aktuálního stavu rozhodnout, zda a jakou sanaci zateplovacího systému provést.
* Návrat budovy do původního stavu není dobré uspěchat. Stavba, důkladně promočená při povodni, totiž vysychá podstatně déle než novostavby (nejméně rok, často však podstatně déle). Zdánlivě vyschlé konstrukce se suchými povrchy v sobě mohou obsahovat překvapivé množství vlhkosti, která po jejím uzavření nevhodnými povrchovými úpravami obtížně vysychá. Povrchy je třeba volit co nejprodyšnější a zároveň odolné vůči delšímu působení znečištěné vody (vyplatí se myslet na možnost opakování záplav a preventivně minimalizovat cenu budoucích oprav).
* Nejsnazší se zdá vždy opakování původního řešení; tím se ovšem zopakují úpravy, které se při povodních neosvědčily. Zároveň se promrhá jedinečná možnost zlepšit s minimálními prostředky funkční vlastnosti budov. Je třeba zvážit úpravy, které zvýší bezpečnost konstrukcí při náporu vody (např. mechanické kotvení oken a dveří a ochranu jejich výplní, zlepšení hydroizolační ochrany konstrukcí pod terénem apod.), i řešení okolí stavby, při němž lze bezpečně propříště odklonit dravé proudění a plovoucí předměty od budovy.
* V záplavovém území je třeba zvážit změny v užívání již existujících budov, aby případné evakuační práce měly co nejmenší rozsah a aby vybavení a skladované předměty voda pokud možno nepoškozovala.
* Pro každou stavbu v záplavovém pásmu musí podle nové vyhlášky vlastník nemovitosti vypracovat povodňový plán a projednat jej na OÚ, aby byl v souladu s povodňovým plánem obce.
Náš tip
Zájemci o podrobnější informace a konkrétní postup naznačených prací si mohou zakoupit odborný časopis Tepelná ochrana budov 4/2002 (tímto závažným tématem se bude zabývat i následující č. 5), popř. volat na Informační centrum České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (IC ČKAIT) – tel.: 227 090 214. Pomoc nabízí i Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péči o památky (tel. 221 082 397).
