U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NEBOJTE SE STAROŽITNOSTÍ
Kategorie: Hospodaření | Autor: VENDA ŠEBRLOVÁ
Starožitnosti kdysi byly sběratelským artiklem jen úzkého kruhu znalců. Dnes jsou i v menších městech obchody, kde se objevují starožitnosti nejrůznějšího druhu, doby vzniku a samozřejmě také ceny.
Při investicích do těchto předmětů by však cena neměla hrát nejdůležitější roli. Tím hlavním požadavkem je kvalita a věrohodný původ.
Čeho se vyvarovat
Při koupi starožitnosti se musíme vyvarovat především nápadně výhodných nabídek. Jestliže na nějaké burze procházíme mezi zbožím, vyloženém na kempinkových stolech nebo dokonce nabízeném z kufru auta, s největší pravděpodobností si prohlížíme věci pochybného původu. Buď jsou to padělky nebo dokonce díla kradená. Na těchto místech rozhodně nenakupujeme starožitnosti – ale najdeme tam předměty staré, které už pár desetiletí neslouží svému účelu. Je to například válečné nebo poválečné zařízení venkovské domácnosti nebo starý kávomlýnek. Na koupi takových drobností rozhodně nezbohatneme, ale udělají nám radost a navíc máme jistotu, že časem se zhodnotí, protože jich bude čím dál méně.
Věci starší než je průměrný lidský život považujeme za starožitnosti. Musí mít ovšem umělecké kvality. Někdy je hranice mezi starým a starožitným nezřetelná a správně ji může určit jen odborník.
Proč kupujeme?
Pokud chceme do starožitností investovat větší částky, pak je máme uložené na místě, kde jim nehrozí nebezpečí. Nemusí to být zrovna bankovní trezor, ale např. šperky a obrazy někdy leží za mnoha zámky po několik generací i v obyčejném domě. Jde bezpochyby o předměty tak cenné, že jsou v normálním životě nepoužitelné.
Takové zboží nakupujeme v tzv. kamenných obchodech, to znamená v obchodech s tradicí. Tam máme záruku odborné rady.
Pokud chceme investovat a přitom se starožitnostmi „žít“, nakupujeme s vědomím, že věc budeme užívat a časem ji nabídneme k prodeji. Do čeho se vyplatí investovat peníze, nám hodně napovědí aukce.
Aukce starožitností je výjimečnou příležitostí poznat, co je zrovna „in“. Tak jako u jiného zboží platí také u obchodování s cennými předměty zákon nabídky a poptávky. Vyplatí se schovávat si katalogy, protože v nich najdeme nejen vyvolávací cenu, ale také cenu, které by se mělo dosáhnout. Aukce je veřejně přístupná, většinou jako vstupenka slouží aukční katalog, vydaný aukční síní. Kdo chce dražit, opatří si dražební číslo.
Co kupujeme?
Pokud bydlíme ve starém měšťanském domě s vysokými stropy a velkými místnostmi, můžeme koupit masivní nábytek. Většina domácností z přelomu 19. a 20. století byla vybavena tzv. historizujícím nábytkem, což byly repliky nábytku mnohem staršího. Dnes se na něj díváme jako na nábytek starožitný. Na aukcích se pochopitelně objevují věci odborně restaurované a připravené k okamžitému „použití“.
Do takového interiéru krásně zapadnou i dobové obrazy v řezaných rámech. Při jejich koupi je však opatrnost na místě a znovu je třeba připomenout, že padělky bývají velmi kvalitní. To samozřejmě neplatí jen o našem trhu, ale o obchodování s výtvarnými díly v celém světě. Obchodník v kamenném krámě nebo majitel aukční síně je garantem pravosti díla a u cennějších věcí dostává kupec zároveň s vydraženou věcí odborný posudek. Pokud by se náhodou stalo, že jste koupili falzum, peníze vám vrátí. Je to otázka profesní cti, starožitníci mají stejně jako např. lékaři svůj morální kodex.
V moderním interiéru naopak vyniknou solitéry – např. ludvíkovské křeslo, vykládaný psací stolek nebo zrcadlo v dřevěném rámu. Je obdivuhodné, jak si navzájem věkově vzdálené věci dokážou porozumět i v moderním strohém domě.
Do chalupy se zase hodí starý selský nábytek – stoly, židle, skříň, truhla nebo již zmíněný kávomlýnek, hodiny s kukačkou apod. K zútulnění interiéru se vyplatí investovat do dražších „maličkostí“, které si domů odnesete v náručí. Krásné a cenné jsou skleněné vázy nebo porcelánové plastiky. Neuděláte chybu ani při koupi porcelánového servisu – z toho opravdu vzácného asi jíst nebudete, ale budete se jím pyšnit. Nemusíte mít klasickou vitrínu, porcelán vypadá dobře i na jednoduché polici mezi knihami.
Kouzlo šperků
Nejskladnější investicí jsou samozřejmě šperky. Neplatíme jen cenu kovu a kamenů, ale také dobu, ve které šperk vznikl, způsob zpracování a někdy i jméno tvůrce. Stále je např. poptávka po secesních špercích, trh ještě není nasycen a kdo má, málokdy prodává. Ceny jdou do desítek tisíc.
Po roce 1990 se na světovém trhu objevily falešné drahé kameny. Byla to tenkrát svízelná situace, protože je jako záruku přijímaly i některé bankovní domy a půjčovaly na ně velké peníze. Nebezpečí nákupu bezcenných kamenů zřejmě nikdy nepomine, protože technika jejich výroby je na vysoké úrovni. Proto je riskantní kupovat drahé šperky nebo kameny od neznámé osoby nebo na inzerát. Každou koupi by měl posvětit odborník – Asociace starožitníků garantuje kvalitu i tohoto zboží v obchodech svých členů.
Zlaté ruce podvodníků
Pamatujete se na scénu z filmu Císařův pekař? Císař Rudolf II. byl vášnivým sběratelem a na Pražském hradě byly sály přecpané kuriozitami a starožitnostmi. Také tam bylo několik portrétů Mony Lisy a každá z nich byla „zaručeně pravá“. Falzátoři (padělatelé) mají jako hlavní cíl zisk, ale také je uspokojuje pocit vítězství nad ostatními. Bohužel se od doby Rudolfa II. moc nezměnilo a falz jsou plné trhy.
Největší padělatelskou aféru zažila Evropa po II. světové válce. Holandský malíř Han van Meegeren prodal za okupace Němcům 14 obrazů mistrů ze 17. století. Nebyly to však originály, jak se domnívala obžaloba. Dokázal geniálně napodobit jakýkoli styl a předvedl to před soudem. Za rok ve vězení namaloval 30 obrazů a padělal 50 kreseb nejproslulejších autorů. Takových Meegerenů není na světě mnoho, ale je třeba být na pozoru.
V porcelánu je nebezpečí, že koupíme zdánlivě bezchybný kus, který je však restaurován. Poctivý prodejce však o tom ví a kupce na to upozorní. Nejvíc se padělají obrazy a také mezi nábytkem se najdou věci, které jsou mnohem mladší, než udává popisek. V katalogách aukčních firem se samozřejmě u každé restaurované věci tato skutečnost uvádí, stejně tak u výtvarných děl je napsáno „Autor neznámý“, nebo že je dílo určitému autorovi připisováno. Sběratelům a investorům se také vyplácí nakupovat v zahraničí v rámci Evropské unie. Už dávno není pravda, že tamní trh je pro nás drahý. Tak jako zahraniční kupce nelákají díla některých našich klasiků (např. Josefa Lady), jsou na západním trhu k dostání zajímavé starožitnosti, které z té určité země nepocházejí. V této souvislosti se připomínají obrazy české legendy moderního umění malířky Toyen, která žila v Paříži.
Investujte do hostů i sebe
Šálek s podšálkem s vídeňskou značkou má s hrnkem ze supermarketu společné jen to, že se do něj lije káva nebo čaj. Vaši obchodní partneři určitě ocení, když se na stole při jednání objeví zajímavý porcelán. Šálky samozřejmě mohou být různých dekorů i značek, ale kvalitní. Koupíte je za pár stovek nebo tisíc korun, ale je to výtečná investice do budoucna.
***
KDYŽ SE ŘEKNE Asociace starožitníkó
V roce 1991 vznikla Asociace starožitníků, která v sobě sdružuje obchodníky, sběratele a znalce umění. O pět let později byla přijata do prestižního mezinárodního sdružení C. I. N. O. A. (Mezinárodní konfederace obchodníků s uměleckými díly). V současné době se podílí na vzdělávání starožitníků a má akreditaci na dvouleté studium na Rudolfínské akademii. Pokud je tedy na skle výlohy obchodu oválný znak Asociace starožitníků s portrétem císaře Rudolfa II., nemusíme mít o své peníze strach.
O autorovi| TEXT: VENDA ŠEBRLOVÁ
Popisy k obrázkům
Dílo neznámého řezbáře z 15. století -Svatá Kateřina
Konvice z míšeňského porcelánu
Tento typ talíře z míšeňské porcelánky je mezi sběrateli velmi oblíbený
Obraz Jakuba Schikanedera Žena shrabující listí byl v roce 2001 vydražen za 410 000 korun
Autor fotografií: FOTO: ARCHIV A MEISSNER NEUMANN, aukční dům
