U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nebojte se obkládání
Kategorie: Koupelna | Autor: RICHARD GURYČA
Články o obkládání a dláždění často doprovází doporučení, abyste tuhle náročnou práci raději přenechali odborníkům.
Pro zručného kutila je však obkládání tou správnou výzvou.
Při obkládání svépomocí ušetříte zhruba dvě stě až tři sta korun za metr čtvereční, nemusíte se přizpůsobovat termínu řemeslníka a výsledek práce vás bezpochyby zaplaví pocitem uspokojení i v případě, že za sebou zanecháte sem tam nějakou nerovnost a nepřesnost. Na chalupě se navíc objeví potřeba přiučit se obkladačskému řemeslu často příklad v podobě nápadu na obkládání malé plochy nad sporákem či kuchyňskou linkou, nebo nově zbudovaného sprchového koutu. Proč kvůli tomu shánět obkladače?
Dvakrát měř
Při práci s obkládačkami je důležité především pečlivě měřit. Díky přesnému změření plochy, kterou hodláme obkládat, můžeme spočítat nejen spotřebu obkládaček, dlaždic či mozaiky, ale i množství lepidla a spárovací hmoty, stejně jako počet dekorativních listel a potřebnou délku plastových lišt na hrany obkladů.
K obkládání budeme kromě samotného obkladového materiálu potřebovat zmíněné lepidlo a spárovací hmotu. U lepidla i spárovačky je důležité zvážit, zda je nutné, aby tyto hmoty odolávaly mrazu. Pokud obkládáte například na chatě či chalupě v interiérech, které mohou vymrznout, použijte materiály s ohledem na tuto možnost, i když mohou být o něco dražší.
Spárovací hmota se pak prodává ve škále zhruba pětadvaceti odstínů a je jen na vás, zda zvolíte zbarvení s ohledem na barvu obkladů nebo neutrální bílou, šedou, případně černou.
I na starý obklad
Před samotným obkládáním je nutné vyrovnat povrch. Pečlivé osekání starého lepidla, případně natažení podkladu stěrkou či vrstvou štukové omítky se vyplatí, usnadní práci a ušetří lepidlo. Zvláště v prostorách, vystavených zvýšené vlhkosti doporučují odborníci podklad také penetrovat.
Výrazné nerovnosti se někdy řeší obkládáním na podkladovou desku, kterou se dlážděná plocha vyrovná. Může to být sádrokartonová či OSB deska. Lepidlo pak ovšem vybírejte rovněž s ohledem na materiál, na který ho budete nanášet. Obkládat se může i na staré obkládačky. Je ovšem nutné, aby po celé ploše dobře držely. Nedrží-li, obkládačka se vyloupne a vzniklá nerovnost se vyrovná speciální cementovou směsí. K odstranění uvolněné obkládačky je nejlepší široký sekáč, který se ostatně používá i v případě, že se starý obklad rozhodnete odstranit úplně. Pokud ne, je nutné povrch starého obkladu dobře odmastit a penetrovat takzvaným přechodovým můstkem.
Myslete na rezervu
K obkládání budeme potřebovat i plastovou nádobu k rozmíchání lepidla a „zubatou“ stěrku (hřeben) k nanášení lepidla na obkládanou plochu. Existuje v různých velikostech na obkládačky, mozaiky nebo dlažbu. Připravíme si i gumové kladívko k doklepnutí jednotlivých obkládaček do lepidla a také plastové křížky a klínky, které umožňují snadné dodržení stejných velikostí spár mezi obkládačkami. Pokud nakupujeme v hobbymarketu či v železářství specializované nářadí pro obkladačské práce, je dobré pořídit si i gumovou stěrku na rozetření spárovací hmoty a pěnové hladítko, které poslouží při finální úpravě spárování.
Při nákupu samotného obkladového materiálu je třeba myslet i na rezervu, protože obkládačky se samozřejmě mohou rozbít či zlomit při řezání, případně poškodit při vrtání děr. Vhodná rezerva je podle zkušeností obkladačů kolem deseti až patnácti procent.
Zvláště v případě, kdy nakupujeme na internetu, je nutné dát pozor na to, zda je cena uváděná za kus či za metr čtvereční. V případě dražších typů mozaiky, dekoračních kachlů a listel se téměř vždy uvádí cena za kus. A je dobré vědět, že vedle keramických obkládaček a mozaiky se prodává i mozaika skleněná. Ta bývá cenově výhodná a nabízí zajímavé barevné kombinace, ale může být v určitých exponovaných místech náchylnější k mechanickému poškození.
Neuspěchejte spárování
Před samotným obkládáním si připravíme lepidlo podle návodu, uvedeném na obalu. Je třeba zvolit správnou konzistenci, aby nestékalo a při nanášení stěrkou zachovalo strukturu, do níž se obkládačky snadno vtisknou. Musí být namícháno do hladka, bez hrudek. Velmi dobře k tomu poslouží míchací nástavec na vrtačku.
Do lepidla klademe jednotlivé obkládačky podle zakreslené roviny. Dodržování stejného rozestupu mezi obkládačkami zajistí plastové křížky, které se prodávají v různých velikostech podle požadovaného rozměru spáry. Optimální plocha lepidla, rozetřeného na obkládané stěně je zhruba metr až půl druhého metru čtverečního.
Čtyřiadvacet hodin po vytvrdnutí je možné obkládačky či mozaiky spárovat. Neuspěchejte to, protože jinak by se spárovací hmota mísila s nedostatečně zaschlým lepidlem.
Spárovačku roztíráme krouživým pohybem po celé obkládané ploše. Přebytečnou hmotu pečlivě stíráme gumovou stěrkou, poté dohlazujeme pěnovým hladítkem a po zaschnutí odstraníme zašedlou vrstvu na obkládačkách pomocí speciálního odstraňovače spárovacích hmot.
Řezání a lámání
K opracování, dotvarování a řezání obkládaček, stejně jako k vyřezávání otvorů na zásuvky či baterie potřebujeme také speciální nářadí. Mechanickou či elektrickou řezačku na obklady se nevyplatí rovnou kupovat, najdete ji v každé půjčovně nářadí. Zatímco s mechanickou řezačkou se pracuje poměrně snadno, k elektrickým frézkám s nástavci si raději vyžádejte návod či poučení. Víceúčelové přístroje tohoto typu vám však mohou práci výrazně usnadnit. Řemeslníci často používají úhlovou brusku (flexu) s příslušným kotoučem. Vyžaduje to však určitou zručnost při vedení řezu a je třeba počítat s extrémní prašností při práci. Profesionálové pracují v kombinaci s řezačkami rovněž s ručními lamači obkladů a dlažby, což je nářadí sice velmi efektivní, ale chce rovněž praxi.
Pokud vrtáme otvor, můžeme použít buď klasický vidiový vrták při vrtání s nízkými otáčkami a samozřejmě bez příklepu, nebo speciální vrtací korunku. Řemeslníci také pracují s vykružovacími adaptéry, jimiž se otvor do obkládačky mechanicky vyřeže. *
***
DOBRÉ RADY * před nákupem pečlivě změřte obkládanou plochu a materiál nakupujte s rezervou deset až patnáct procent. * potřebné množství lepidla a spárovací hmoty lze vyčíst z obalů, na dlažbu či obkládačky potřebujeme silnější vrstvu než na mozaiku. * hřeben na nanášení lepidla se kupuje rovněž podle toho, zda obkládáme obkládačkami nebo mozaikou. * můžeme lepit i na původní obklad, je však důležité, aby dobře držel. * pro snadné dosažení stejně širokých spár poslouží plastové obkladačské křížky nejrůznějších rozměrů.
Popisy k obrázkům
1 Obkládačky zlehka vtiskneme do vrstvy lepidla a poté doklepneme gumovou paličkou nebu gumovým topůrkem kladiva
2 Zatímco u obkládaček bývá cena uvedena za metr čtvereční, u mozaiky se často udává za jeden plát
3 Pro roztírání lepidla použijte hřebenovou stěrku, která vytváří strukturu pro snadnější přilnutí obkládaček
4 Pro úpravu materiálu na potřebný rozměr je možné použít řezačku na dlažbu nebo flexu
5 Spárovací hmota se snadno roztírá speciální gumovou stěrkou
6 Dekorativní listely mezi obkládačkami můžeme nahradit i pásem z mozaiky. Spáry opět vymezíme plastovými křížky
7 Plastové křížky usnadní dodržení stejné šířky spár mezi dlaždicemi
8 Víceúčelové řezačky a frézky mohou při obkládání výrazně pomoci v celé řadě dílčích prací
Autor fotografií: FOTO: SHUTTERSTOCK A BOSCH
