Návštěva u muzikantů

Tipy na návštěvy se k nám do redakce dostávají různě. Tentokrát jsme se o zahradě, která stojí za vidění, dozvěděli od našeho fotografa. A možná by prý byl zajímavý i dům… Po domluvě jsme se rozjeli k Vančurovým do jižních Čech.

Cesta nás dovedla do vesnice na Třeboňsku před upravené stavení s okrovou fasádou. V oknech kvetly muškáty, v kamenných korytech před domem se zelenaly zakrslé jehličnany a u dveří se natahovaly ke sluníčku žluté květy afrikánů a rudbekií.
A to už nás vítá šarmantní Dušan Vančura a jeho usměvavá žena Zuzana. Prozradíme hned na začátku, že jsme přijeli do muzikantské rodiny, a to ne ledajaké. Dušan je dlouholetým členem známé skupiny Spirituál kvintet a zakladatelem vokálního souboru Antikvartet, ve kterém zpívají oba manželé. Těch hudebních aktivit mají ještě víc, přitom dokázali přebudovat starý venkovský dům v pohodlný domov a z obyčejné louky vytvořit krásnou zahradu s mnoha příjemnými zákoutími.

Upravený dům vítá příchozí záplavou květů. Za vraty se skrývá zelený dvůr s venkovním posezením

Návrat do kraje dětství

Z ulice vstupujeme na travnatý dvůr, ze všech stran uzavřený. Ani tady nechybí pelargonie, lobelky a zvonky v oknech, další kvetoucí i zelené rostliny vidíme na záhonu, v květináčích a závěsných nádobách, po bílé zdi se šplhá akébie s květy podobnými fialovým lampiónkům – teď ale nekvete. Roh dvora zastiňuje koruna růžového akátu. Prostor oživují zahradní dekorace – pták z kovu a kamene, pestrá skleněná koule, keramika a další. V rohu láká ke spočinutí zahradní stůl s křesílky a slunečníkem, obklopené oleandry. My ale máme na programu nejdříve prohlídku domu a zahrady.
Zajímá nás, co přivedlo Dušana Vančuru právě sem do jižních Čech. „Mám k tomuto kraji sentimentální vztah, dětství jsem prožil v Dačicích. Chtěl jsem odejít z Prahy, tady jsem našel a v roce 1995 koupil domek. Původně spíš jen na rekreaci… Pak jsem se seznámil se svou budoucí ženou Zuzanou a v roce 1998 jsme začali v ještě rozestavěném domě bydlet,“ líčí jejich společné začátky na jihu Čech Dušan.
Dům sice nebyl žádnou ruinou, ale přestavbu vyžadoval. „Firma, která dům rekonstruovala, navrhovala manželovi, aby ho nechal strhnout a postavil si nový,“ přidává se k hovoru Zuzana. „Ale manžel řekl, že má úctu k dílu předků, a nechal ho opravit.“

Sezení na dvoře obklopují oleandry a citronovník, zeď zdobí keramické upomínky
na festival Svojšický Slunovrat

Proměna kamenného domu

V archivu katastrů našel současný majitel o nemovitosti jedinou zmínku, a to, že v roce 1889 byla zaplacena poslední splátka za dům. „Takže už tu musel nějaký rok stát. Ale na štít jsem nechal udělat plastický letopočet 1889,“ ukazuje Dušan.
V domě byla původně světnice a kuchyně, navazovala hospodářská část a k ní kolmo postavená malá stodola. Dvůr „zdobilo“ hnojiště a kadibudka. Ve vsi nebyl veřejný vodovod, majitel si proto hned na začátku úprav pozval k vyhledání zdroje vody proutkaře. „Řekl mi, že voda je v osmnáctimetrové hloubce. Vrt, který jsem nechal dělat, byl už hluboký patnáct metrů a stále nic. Rozhodl jsem se pokračovat ještě jeden den – nakonec se voda našla ve dvaadvaceti metrech,“ vzpomíná Dušan. „Dříve jsme ji pili, ale obsahuje hodně železa a manganu, takže pitnou jsme si pak raději vozili. Dneska už máme zaveden vodovod a studna slouží jako rezerva. Na horní zahradě je ještě druhá, kopaná studna, ale její nažloutlá voda je vhodná jen na zalévání.“
„Jako první se v domě budovala koupelna a WC a ze stáje vznikla nová obytná místnost. V ní jsme ze začátku bydleli, teď je v ní jídelna s prosklenými dveřmi na dvůr. Původní obytná část se totiž musela nejdříve celá odizolovat, bylo třeba udělat nové podlahy, protože prkna ležena přímo na hlíně! Novou příčkou jsme rozdělili světnici na pokoj a pracovnu a dělaly se i rozvody vody a elektřiny,“ dozvídáme se od majitelů. Na řadu přišel i krov. „Některé krokve řemeslníci ponechali, ale zahustili je,“ vysvětluje Dušan. Střecha dostala krytinu z betonové tašky Bramac.
Podkroví má izolaci a obklad ze sádrokartonu. Původní okénka ve štítu byla zvětšena, přibyla vikýřová a střešní okna. Z půdy, přístupné po žebříku, vznikl obytný prostor, kam se pohodlně stoupá po schodišti a kde je ložnice manželů, pokoje synů – patnáctiletého Petra a šestnáctiletého Dušana, koupelna a hostinský pokoj. K pohodě v chladných částech roku slouží ve stavení ústřední topení na plyn, v obývacím pokoji nechybí krb.

Zahrada s arboretem

Bydlení s hudbou a obrázky

A jak to vyřešili manželé s vybavením domu? „Něco jsme koupili, něco nám vyrobil na míru místní truhlář, třeba téměř tři metry dlouhý stůl do jídelny, část nábytku v pokoji, skříně, sezení v zahradním altánu. Od dalšího truhláře máme schodiště,“ vypočítává Zuzana.
Že mají manželé vztah nejen k hudbě, ale i k výtvarnému umění, dokazují všude na stěnách obrázky. V pracovně nechybí vystavená zlatá, platinová a diamantová deska za prodané nahrávky Spirituál kvintetu a další ceny. Mezi dekoracemi jsou i dílka paní domu – Zuzana ráda tvoří jemné šperky a bytové doplňky z drátků a korálků.

Z houpací lavičky je příjemné pozorovat
cvrkot kolem jezírka

Arboretum a nemocnice rostlin

Ze dvora, o němž jsme mluvili už na začátku, se vrátky ve zdi projde na zahradu. Současně s domem totiž Dušan koupil i vedlejší pozemek. Obytný dům na něm už nestál, jen maštal. Ta se po úpravách změnila na hernu ping-pongu, kolárnu a sklad zahradních věcí.
A z trávníku s několika původními stromy vznikla hezká zahrada. „Říkáme jí arboretum,“ zasvěcuje nás Zuzana. „Je tu skupina kvetoucích keřů, mám je laděné od bílé přes růžovou do fialové. Doplňují je azalky a exotické dřeviny, z dřívějška se zachovaly dvě švestky a třešeň. Pod stromy je původní kopaná studna.“ Také kolem bývalé maštale se to zelená a kvete – po loubí se pne víno, vedle se červená růžový keř, v kamenných korytech se daří skalničkám.
Živý plot z habrů odděluje část zahrady, které Zuzana říká nemocnice rostlin. Má zde stolek na přesazování a schovala se tu i nádrž na plyn.

Pergola s krbem a posezením je využívána
za hezkého počasí

Zahrada na pokračování

Dušana ale plot zahrady nezastavil a postupně přikupoval louku za ním – nejdříve část k dnešnímu zahradnímu krbu, pak do míst, kde se teď daří dýním, a naposledy louku až téměř k lesu. Celou zahradou prochází od maštale až dozadu dlážděný chodník a pozemek je po obou stranách ohraničen tújemi.
Každý nový kus zahrady má jiný charakter. Za arboretem pokračuje romantickou částí – trávníkem s bílou lavičkou pod břízami. Nestejnou úroveň zahrady mezi těmito dvěma částmi Dušan vyrovnal suchou zídkou, kterou vyskládal z kamenů získaných při budování septiku. Na zídce se daří mimo jiné skalníku a vřesu, vedle vidíme kroucenou vrbu a javor. O něm se Zuzana vyjádřila, že chce vlhko a „couravý“ stín.
Za stěnou z tújí pokračuje zahrada partií s jezírkem a houpací lavičkou. Jezírko oživují rybky a žáby, jeho břehy naše hostitelka osadila celou řadou vlhkomilných a teplomilných rostlin. „Od leva vidíte rozchodníkovec a vedle jeho červenou formu, perovskije – ta je podobná levanduli, bohyšky, mateřídoušky, netřesky, jedlovec, brslen a rákosu podobnou ohnici čínskou. A na vodě samozřejmě nesmí chybět lekníny,“ vyjmenovává zkušená zahradnice.

V pokoji převládá teplá barevnost dřeva
a kůže

Místo pro relaxaci

Skupina jehličnanů a buku za jezírkem, s lavičkou a osvětlením – těch laviček jsem na zahradě a dvoře napočítala aspoň sedm! –, tvoří přechod k další části zahrady. Vančurovi jí říkají relaxační. Pod pergolou, kde se k Zuzanině lítosti nedaří vistárii ani trubači, je nejen posezení, ale i zahradní krb. Kousek dál v trávníku je ohniště, u plotu stojí pro případ špatného počasí altán. „Původně byl otevřený, ale pak jsme ho nechali zasklít,“ říká Dušan. „Od dubna do podzimu se v něm dá sedět, nefouká tam a nejdou na nás komáři,“ vypočítává výhody zahradní stavbičky.
Naproti altánu u chodníku je „boudička“, první dřevěná stavba na zahradě. Ukládá se do ní nádobí k zahradnímu krbu a další věci. Autorem všech dřevěných staveb na zahradě je truhlář Pepa Dvořák mladší.
Od maštale až k boudičce se po levé straně chodníku táhnou záhony s květinami. Vidíme různé druhy afrikánů, floxy, cínie, rudbekie, azalky, pivoňky, levandule a hortenzie latnaté. „Tyhle hortenzie mají proti ostatním velké výhody,“ zasvěcuje nás Zuzana. „Můžou přes zimu zmrznout, na jaře se ustřihnou a znovu vyrostou a vykvetou. Vykvétají jako bílé a pak se zbarví.“

V pokoji doplňuje ústřední vytápění ještě
rohový krb. Na římse stojí jedna z mnoha
cen Spirituál kvintetu, tato je z Porty

Nechybí ani zelenina

Další část zahrady je užitková. Vlevo stojí dva skleníky, daří se v nich paprikám a rajčatům. Ve sklenících je zavedena i elektřina – tady zúročil svou původní profesi Dušan, je totiž elektroinženýr. Na zeleninových záhonech Zuzana pěstuje například cukety a jahody. Vpravo je sad. „Máme v něm různé odrůdy jabloní, hrušeň, višeň, ryngle.“ Ale našlo se i místo na malý bazén a houpačku.
Na konci zahrady je hotové dýňové pole. V době naší návštěvy se tady rozvalovalo deset obrovských dýní odrůdy Goliáš. Za dýněmi je sice plot, ale louka za ním je ještě Vančurů – vysázeli tam smrčky, jednou z nich bude lesík.
Naši hostitelé mají ještě jednu menší zahradu, přímo proti domu přes ulici. A právě na ní našel proutkař vodu. Na horním konci tohoto pozemku, na místě bývalé kůlny, stojí zděná garáž, ve které je i samostatná dílna s dlouhým dubovým ponkem.

Zahrada před domem se studnou a garáží
a dílnou v pozadí

Rostliny vyžadují vláhu

A jak řeší Vančurovi v tak velké zahradě zalévání? Maximálně využívají dešťovou vodu. Kromě několika sudů pod okapy mají k dispozici i dvě objemné nádrže, do kterých svádějí vodu z okapů. Jako jedna slouží bývalý septik, který majitelé vybudovali v prostoru po dřívějším hnojišti na dvoře. „Teď jsme napojeni na kanalizaci, tak septik nepotřebujeme. Napouštíme ho dešťovou vodou a po vyčištění se s ní bude zalévat,“ vysvětluje Dušan. A další, tisícilitrová plastová nádrž, je v dřevěném domečku za maštalí.

Jak se dělá zahrada

Vytvořit tak rozsáhlou zahradu dalo jistě práci. „Manžel má vizi, co kde v zahradě udělat. Postavil se na zahradě a říkal: Tady bude jezírko, tady velký kámen, tady trávník… A já jsem to pak realizovala a osazovala,“ směje se Zuzana. Ale Dušan má prý pro tyto věci cit a dobré oko, chválí ho žena.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý

Návštěva u muzikantů