U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nábytek do chalupy
Kategorie: Nábytek special | Autor: Saša Hlavová a Valérie Jeníková, Foto Jaroslav Hejzlar a archiv
Návrat do časů našich praprababiček
Tradice zařizování vesnických chalup se udržovala na některých místech evropského venkova až do počátku 20. století. Někde si dokonce ponechal středověkou podobu jak rozvrh místností, tak druhy a tvary nábytku. I u nás na venkově má kultura bydlení hluboké kořeny, a tak není nemožné zařídit si dnes chalupu ve stylu předků. Co hledat po bazarech nebo mezi novými výrobky, napoví krátká návštěva do minulosti.
V nejstarších dobách bývala vesnická stavení velmi jednoduchá. Měla jednu obytnou místnost, chlév a špýchar nebo stodolu. Další prostory přibyly až mnohem později. Byla to především síň a u nás v 18. století tzv. kletě, která vznikla přepažením jizby, aby sloužila jako zásobárna. Obytnou místnost, kam se zpravidla vešla početná rodina, vytápěla ve středověku pec s otevřeným ohništěm. Dymníkem nad ním odcházel kouř. Vybavení bývalo velmi prosté – stůl, lavice pevně zapuštěná v podlaze z udusané hlíny, primitivní lůžko z kulatin a prken s nastlanou slámou.
Zrození světnice
Počátky ustálené skladby lidových nábytkových předmětů spadají pravděpodobně až do 16. století, kdy se vnitřní vybavení stavení začalo rozšiřovat. Významnou proměnu přinesl nový způsob vytápění. Otevřené ohniště bylo přeneseno do zadní části síně a z dymné jizby plné kouře se stala světnice (světlá místnost). Pec byla posunuta ke stěně, protilehlý roh obsadil stůl s lavicí. V blízkosti pece stála postel pro hospodáře a hospodyni. Děti a ostatní příslušníci rodiny spali na peci, lavicích nebo jednoduše na zemi pokryté slamníky nebo slámou, která se každý den odklízela. Za teplých dnů přespávala omladina na půdě nebo v senících. Starobylým prvkem světnic byly podstropní palandy, tzv. paláce, určené hlavně pro mladé. Vypadaly jako lešení zavěšená na dřevěném stropě a podepřená trámkem. Často zabíraly až čtvrtinu místa pod stropem světnice.Ani zavedením černé kuchyně (místnost bez oken s otevřeným ohništěm, zakončeným přímo komínem) v 17. století mobiliáře výrazně nepřibylo. Kolem pece byla umisťována lavice, na které se sedělo, ale stávala na ní také vědra a nádobí. Nad pecí nechybělo bidlo na sušení oblečení i léčivých bylin. Takřka revoluce ale nastala v 19. století, kdy se začal používat sporák, který nahradil pec, i když ta zůstala běžným vybavením vesnického domu. Vaření se plně přeneslo do světnice a vynutilo si další proměnu. Nutno dodat, že kouře se světnice úplně nezbavila. Až do 19. století se v chalupách svítilo loučemi.
Zlaté české ruce
Zařízení příbytků záviselo na místních tradicích, majetkových poměrech a výrobních i materiálních možnostech v regionech. Lidový nábytek vyráběli místní výrobci, ale i zruční majitelé stavení. Řemeslníci vandrovali za zkušenostmi do světa a vraceli se s poznatky o řemeslné práci, ale i dobovém vkusu. Uplatňovali tak rokokové motivy, na skříních barokní tympanony. Na lidovém nábytku se objevily i jednoduché tvary převzaté z měšťanského biedermeieru. Zřejmě to byla snaha přiblížit se úrovní bydlení společensky výše postaveným vrstvám. Vliv městského bydlení vnesl do tvarování selského nábytku hlavně některé zdobné prvky. Jeho podstaty se však nedotkl; tvorba vesnických řemeslníků byla stále podřízena prostému účelu.
Malovaný nábytek
Dekor se na lidovém nábytku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku objevuje od konce 17. století. Nejvíc malovaného nábytku u nás vzniklo v letech 1820 – 1850. Byl poplatný místnímu vkusu, dobovým a oblastním vlivům. Truhlářští mistři mívali pro malování dekorací již v 18. století řadu vzorů, které stále doplňovali. Nábytek, hlavně jarmary, truhly, čela postelí a někdy lavice, byl zdoben malbou kytic, ptáčků na větvích, ovoce, krajiny i figurálních portrétů, běžné byly i výjevy ze života Krista a Panny Marie. Základ dekorace předkresloval mistr z volné ruky, pomocí patrony i tiskátkem. Nábytek domalovaly ženy z truhlářských rodin. Používaly širokou škálu barev, která vycházela z přírodních hlinek a byla připravována z rostlin.
Konečně skříň a židle
Vlivem městské bytové kultury se mobiliář venkovských příbytků začal od druhé poloviny 19. století rozšiřovat. Přibyly lavice s opěradly a postele s nebesy (ty v chalupách jen výjimečně), ale především skříň. “Jarmara” se stávala stále častějším vybavením, i když byla ve stavení třeba jen jedna a věšely se do ní hlavně těžší mužské obleky. Ženské šaty a prádlo se ještě dlouho ukládaly zpravidla do truhel. Starší typy skříní byly objemné výškové kubusy, konstruované v rámu tak, že se spojovaly ze dvou polovin. Boční stěny končily často až u země jako řezaná trnož bez nohou.Když se život venkovanů začal zlepšovat, tzn. na přelomu 18. a 19. století, pronikl do chalup i misník, připomínající tvar a členění renesanční kredence. Předtím se nádobí ukládalo do polic ve výklencích, které vznikaly už při stavbě domu. V chalupách se sedávalo na jednoduchých lavicích, stavěných podél stěn, v koutě u stolu a u kamen. Větší pohodlí přinesla zpočátku jen vzácně používaná židle. Zprvu bývala pouze čestným místem důležitých návštěv, a to hlavně v rychtářských světnicích a bohatých selských staveních. I tady stávala u stěny nebo vedle postele hospodáře. Až když přišli hosté, přemístila se ke stolu. Jejich tvůrci kladli důraz na pěkný tvar a fortelnost. Především selské židle jsou dokladem umění venkovských řemeslníků, kteří měli jak smysl pro vlastnosti dřeva, tak zvládali čepování, svlakování či spojování dřev klínováním.Vedlejší a často i proměnlivou úlohu měl menší úložný nábytek. V chalupách se objevila rohová skříňka, tzv. rychtářská nebo také koutnice (zavěšena byla do kouta nad rohovou lavici). Ukládaly se do ní písemnosti a někdy i peníze, v protestantských usedlostech také bible.
Až “do roztrhání”
Nový nábytek býval hlavně součástí svatební výbavy. Zámožnější nevěsty dostaly všechny druhy, ale většinou bylo ve výbavě jen pár nových kusů, které doplnily stávající zařízení. Nábytek totiž sloužil po několik generací až do úplného opotřebování, vlastně se neobměňoval. Stálá byla i skladba a umístění v prostorách stavení. Dělo se tak nejen ze šetrnosti, ale také díky hluboce zakořeněné tradici používat děděné předměty.
S vůní poctivého smrku
Naši předkové používali k výrobě nábytku do prostých stavení především smrkové dřevo, které je dobře opracovatelné. Pokud sháníte takzvaný lidový nábytek, nezbývá než hledat původní v bazarech, u výrobců specializovaných na tento druh nábytku či se obrátit na truhláře, kteří vám na zakázku nábytek ze smrkového či dražšího dubového masivu vyrobí. Povrchová úprava se provádí voskováním, mořením a tvrzenými laky. Nabídka trhu je v současnosti pestrá, takže se setkáte s polskými, rumunskými a italskými dýhovanými výrobky z dřevotřísky nebo melaminu. Nábytek prezentovaný jako “venkovský styl” je dovážen též z Německa, Dánska, Rakouska, Holandska i třetího světa. Otázkou zůstává, jestli se k nám hodí – nevšímá si totiž českých krajových zvyklostí.
FOTO 1 – Skříně bývaly v chalupách jednodveřové nebo dvoudveřové, často se zkosenými rohy a s římsou. Šaty se sem věšely na háky a v dolní části byla zásuvka
FOTO 2 – Misník, navazující tvarem a členěním na renesanční kredence, je charakteristický bohatým zdobením dolních dvířek a ozdobně vyřezávanou policí (Antoš)
FOTO 3 – Truhly sloužily na uložení šatstva. Každý ale nemá to štěstí, že by zdědil malovanou po babičce. Moderní varianta z lehkého vzdušného ratanu ji může lehce nahradit
FOTO 4 – Stůl a židle
Zpevnění stolu zajišťoval jeden nebo dva páry trnoží. Pod stolní deskou bývala umístěna ve vodicích lištách zásuvka. Židli venkovský člověk běžně nepoužíval – sedělo se na lavicích. Ke zlomu došlo až v minulém století. Přestože vesnická židle vypadala subtilně, byla vždy fortelně provedená. V Čechách, na Moravě i ve Slezsku neexistovaly židle bez profilovaných zádových opěradel. Je však téměř nemožné vypátrat typy, které se vyskytovaly v jednotlivých krajích
FOTO 5 – Na podobné posteli spával hospodář s hospodyní. Někdy bývaly postranice i čela zdobeny malbou, která kromě jednotlivých motivů zobrazovala i určitou legendu (Jantiq)
FOTO 6 – Stolička s úložným prostorem pod víkem nebo v zásuvce tvoří praktickou součást nábytku na chalupě. Malá stolička se pravděpodobně vyvinula z dojačky (Bod)
FOTO 7 – Přenosné mlynářské schůdky, které se dají využít i jako poličky, jsou již novodobějším prvkem, ale na chalupu se výborně hodí (Bod)
