U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NA VĚTŠINU STAVEB POTŘEBUJEME POVOLENÍ
Kategorie: Právo | Autor: Pavel Kumprecht
Stavební zákon v praxi
ZÁKON
Není snad chataře či chalupáře, který by nezatoužil zvelebit si svůj dočasný příbytek stavebními pracemi různého rozsahu. Jde však o to, aby se uskutečnění takových záměrů nedostalo do rozporu se zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (dále jen “stavební zákon”), aby se zkrátka nestavělo bez povolení stavebního úřadu. Odpověď na tuto otázku je třeba hledat především v tom, zda skutečně zamýšlíme realizovat takové stavební práce, které spadají pod režim stavebního zákona. Na tom zjištění závisí i následný povolovací proces. Ten však nelze pochopit bez vysvětlení základních pojmů stavebního práva.
Co se rozumí pod pojmem stavba?
Pojem stavby částečně definuje ustan. § 139b odst. 1 stavebního zákona, podle něhož se za stavbu považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel či dobu trvání. Z tohoto ustanovení je tak patrno, že stavba může být provedena nejen klasickým způsobem (zděná z cihel, kamene či provedená ze dřeva), nýbrž z jakéhokoliv stavebního materiálu, jakýmkoliv způsobem, a to bez ohledu na to, k jakému účelu slouží a na jak dlouho. Může přitom jít o budovy, podzemní stavby, nádrže, opěrné zdi, oplocení atd. a z hlediska svého účelu o stavby pro bydlení, rekreaci, vodní hospodářství, skladování apod. Není přitom rozhodující, zda jde o stavbu trvalou nebo dočasnou, u které se předtím omezila doba jejího trvání. Z uvedeného vyplývá, že stavební zákon nedefinuje pojem stavby vyčerpávajícím způsobem, naprosto konkrétně, nýbrž že ponechává v tomto směru prostor pro volnou úvahu – správní uvážení správního orgánu (stavebního úřadu). Všeobecně se však považuje za stavbu takové stavební dílo, jehož provedení vyžaduje určitou míru stavebně technických znalostí a dovedností. Stavba přitom může vzniknout nejen tzv. mokrým procesem (zděním), ale i pracemi pouze tesařskými, truhlářskými, kdy jednotlivé stavební prvky jsou spojovány čepy, hřebíky, ale i jinak. Za stavby je však třeba považovat i různé zahradní chaty, altány, kůlny na nářadí, plechové garáže atd., které se prodávají v různých supermarketech, a to v okamžiku jejich umístění na pozemek. Rozhodně si nelze myslet, že by k tomu postačovala prodejka z obchodu a že reklamní či propagační materiály tohoto zboží a posléze stavby nahrazují její projektovou dokumentaci (projekt). Zvláště je třeba zdůraznit, že určujícím znakem stavby není její pevné spojení se zemí. Tato mylná představa je přitom ve veřejnosti velmi silně rozšířena. Mluví-li se totiž o věcech pevně spojených se zemí, jde jen o jejich rozlišování na věci movité a nemovité, což je významné z pohledu občanského zákoníku, nikoliv však stavebního zákona. Podle něj může být stavbou věc movitá, která se zemí pevně spojena není, např. prodejní stánek, který lze naložit jeřábem na automobil a odvézt, nebo i velký sud z pivovaru či železniční vagon upravený k pobývání. Z uvedeného je patrno, že představy o tom, co stavbou je a co nikoliv, mohou být různé, a to nejen u veřejnosti, ale i při hodnocení konkrétního případu samotnými stavebními úřady. Může se tak stát, že stejnou věc budou posuzovat dva stavební úřady různě. Nikdo jistě nebude pochybovat o tom, že např. rekreační chata či garáž stavbami jsou. Vedle těchto případů ale budou i hraniční případy. Půjde zejména o různé polootevřené zastřešené “stavby” jednoduché konstrukce, přístřešky, zpevněné plochy, nádrže na vodu atd. Zde musím každému doporučit, aby si ve svém zájmu předem u příslušného stavebního úřadu vyjasnil, zda v jeho případě vůbec jde o stavbu a o jakou. Jedině tak se totiž můžete vyhnout sankčnímu postihu za stavbu bez povolení stavebního úřadu, který je v dnešní době značně citelný. Podle § 139 písmeno a) stavebního zákona se přitom pod pojmem stavba rozumí i její část.
Stavby jednoduché
Jednoduché stavby vymezuje stavební zákon v § 139b odst. 5. Jsou jimi mimo jiné stavby pro individuální rekreaci, nepodsklepené stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m 2 a rozpětí nosných konstrukcí nepřesahuje 9 m a výška 15 m, přípojky na veřejné rozvodné sítě a kanalizaci, opěrné zdi a podzemní stavby, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m 2 a hloubka 3 m. Jednoduché stavby tedy nemají nic společného s tím, jak jsou provedeny (z jakých materiálů) či s dobou jejich trvání. Jejich kritéria jsou vymezena ve výše citovaném ustanovení s ohledem na velikost staveb, a tím složitost jejich výstavby, a druh staveb. Vedle toho jsou však i stavby, které ačkoliv jinak splňují kritéria jednoduchých staveb, přesto jimi nejsou. Jde o příklady vymezené v odst. 6. citovaného zákonného ustanovení, z nichž je možno pro příklad uvést sklady hořlavin, sklady a skládky nebezpečných odpadů a stavby vodohospodářských děl.
Stavby drobné
Drobnými stavbami jsou podle § 139b odst. 7 stavebního zákona stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a to:
a) stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m 2 a výška 4,5 m,
b) podzemní stavby, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m 2 a hloubka 3 m.
Podle odst. 8 citovaného ustanovení se za drobné stavby považují též stavby oplocení, připojení drobných staveb na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní, přejezdy přes chodníky, propustky apod. Obdobně jako u jednoduchých staveb se za stavby drobné nepovažují mimo jiné stavby skladů hořlavin, sklady a skládky nebezpečných odpadů, stavby vodohospodářských děl, stavby garáží, a to i kdyby jinak samy o sobě kritéria drobných staveb splňovaly. Drobnou ani jednoduchou stavbou není např. ani studna, i kdyby její hloubka byla menší než 3 m, neboť ta je vodohospodářským dílem (§ 38 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách).
Změny staveb
U dokončených staveb často dochází k jejich stavebním změnám. Stavební zákon v tomto směru rozeznává nástavby, jimiž se stavby zvyšují, přístavby, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou, a stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.
Povolování staveb a jejich změn
Dělení staveb na stavby jednoduché a stavby drobné není samoúčelné. Nachází odezvu ve způsobu jejich povolování a v množství podkladů, které musí jejich stavebník opatřit. Stavební zákon v § 54 stanoví, že stavby, jejich změny a udržovací práce (při nichž jde o udržování stavby v souladu s dokumentací stavby v dobrém stavebním stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost – viz § 86 odst. 1 stavebního zákona) na nich lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení. Ohlášení stavebnímu úřadu postačí u drobných staveb a stavebních úprav, kterými se nemění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby, nemění se způsob užívání stavby. Ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují udržovací práce vymezené v § 55 odst. 3 stavebního zákona. Pojem drobné stavby byl již vymezen výše. Při splnění daných kritérií pro drobné stavby je možno uvést jako jejich příklady stavby skleníků, zděných pařenišť, voliér, klecí, pergol s krby a zpevněnými plochami, kůlen, skladů, přístřešků, altánů, nádrží na vodu, oplocení, a to i ve formě zdi bez ohledu na velikost, včelínů, zemních sklepů apod. Vymezení stavebních úprav, které postačí stavebnímu úřadu ohlásit, vyplývá z již zmíněného § 55 odst. 2 písmena b) stavebního zákona. Právě u nich může však vzniknout řada dohadů o způsobu jejich povolení, když podle jednoho názoru se např. nezmění vzhled stavby výměnou jejích oken za jiná, i když budou jinak dělená a třeba i o něco větší nebo naopak menší, ani se přitom nezasáhne do nosných konstrukcí, přičemž podle druhého názoru tomu bude právě naopak. Stejně tak rozdělení jedné místnosti příčkou na dvě místnosti může být podle jednoho názoru změnou způsobu užívání stavby – její části, na rozdíl od jiného, podle něhož zůstává-li účel stavby jako celku zachován, takže ke změně způsobu jejího užívání nedochází, a proto postačí takovou stavební úpravu pouze ohlásit. Jak vidíte, nelze dát jednoznačný recept na to, která stavební činnost podléhá ohlášení a která již stavebnímu povolení. Stavby a jejich stavební úpravy, které ale nelze podřadit pod režim ohlášení stavebnímu úřadu, vyžadují stavební povolení (§ 55 odst. 1 stavebního zákona).
Ohlášení stavebnímu úřadu
Stavebník drobných staveb, stavebních úprav, kterými se nemění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby, nemění se způsob užívání stavby a udržovacích prací, jejichž provedení by mohlo ovlivnit stabilitu stavby, požární bezpečnost stavby, její vzhled nebo životní prostředí a všechny udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, je povinen jejich provedení předem písemně ohlásit stavebnímu úřadu. Náležitosti ohlášení a jeho přílohy stanoví vyhl. č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Podle jejího § 10 musí stavebník uvést v ohlášení drobných staveb své jméno a adresu, účel, rozsah a místo stavby a jednoduchý technický popis jejího provedení. Označí druh a parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na němž má být stavba realizována a připojí doklad, jímž prokáže své vlastnické nebo jiné právo k pozemku, opravňující jej vůbec stavět. Na jednoduchém situačním výkresu podle katastrální mapy vyznačí umístění stavby na pozemku a její odstupy od pozemkových hranic a sousedních staveb. Uvede též údaj o tom, kdo bude stavbu provádět (svépomoc nebo dodavatelský způsob). Ustanovení § 12 citované vyhlášky pak obsahuje údaje u ohlášení stavebních úprav a udržovacích prací. Důležité pro stavebníka je pak to, že všechny tyto náležitosti ohlášení a jeho přílohy si může každý vyhotovit sám, že nemusí předkládat dokumentaci stavby zpracovanou oprávněnou osobou. Stavební úřad může při přezkoumání ohlášení stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce lze provést jen na základě stavebního povolení (§ 57 odst. 1 stavebního zákona). Při této úvaze přihlíží především k umístění, stavebně technickému provedení, účelu stavby a k jejímu vlivu na životní prostředí. Pokud stavební úřad stanovil, že ohlášené drobné stavby, stavební úpravy a udržovací práce podléhají stavebnímu povolení, doplní stavebník již podané ohlášení podle § 13 odst. 2 vyhl. č. 132/1998 Sb.
Kdy lze začít stavět
Ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu a udržovací práce může stavebník provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek. Pokud toto sdělení nebude stavebníkovi oznámeno do 30 dnů ode dne ohlášení, anebo stavební úřad v téže lhůtě nestanoví, že ohlášená drobná stavba, stavební úprava či udržovací práce podléhá stavebnímu povolení, může stavebník stavbu provést. Za den ohlášení se považuje den, kdy ohlášení bylo podáno u stavebního úřadu. Není to tedy den, kdy bylo ohlášení podáno k poštovní přepravě.
Udržovací práce nepodléhají ohlášení
Udržovací práce, které nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu a lze je tudíž provést bez jakýchkoliv povolení uvedeného orgánu, jsou podle § 14 vyhl. č. 132/1998 Sb., zejména:
a) opravy fasády a vnitřních omítek, obkladů stěn, podlah a dlažeb, výměna a opravy střešní krytiny, opravy povrchu plochých střech, komínových těles, opravy vnitřních instalací, výměna, opravy a nátěry oplechování střech, žlabů a odpadních dešťových svodů, opravy oken a dveří a jejich nátěry, výměna dveří a oken a opravy oplocení, nemění-li se jimi vzhled stavby,
b) výměna nepodstatných částí konstrukcí stavby,
c) opravy ústředního vytápění, větracího a klimatizačního zařízení a výtahů, budou-li je provádět oprávněné osoby,
d) výměna zařizovacích předmětů (např. kuchyňských linek, van) a jiného běžného vybavení stavby,
e) práce stanovené zvláštními předpisy.
Na závěr
Jak již bylo řečeno výše, stavby, jejich změny a udržovací práce lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Problematika ohlášení byla objasněna podrobněji, protože právě s ní se chataři a chalupáři nejvíce setkávají. Je to dáno již tím, že podle § 50 odst. 9 vyhl. č 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu se smí na pozemku se stavbou pro individuální rekreaci umísťovat pouze drobné stavby a to jen za podmínky, není-li z prostorových důvodů možno zabezpečit jejich funkce přímo v rekreačním objektu. Dlužno však poznamenat, že z tohoto ustanovení lze za podmínek stanovených v § 138a stavebního zákona povolit v odůvodněných případech výjimku. Stavby, které se nevejdou pod režim ohlášení nebo se je pod něj nepodaří schovat, vyžadují stavební povolení, pokud stavební zákon (viz § 56 stavebního zákona) nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak. O tom ale snad až někdy příště.
