Na svahu Orlických hor

Do bývalé zemědělské usedlosti na svazích Orlických hor nedaleko Jablonného nad Orlicí jsme letos už jednou zavítali. V zářijovém vydání jsme vám ukázali, jak byl výminek zrekonstruován na galerii s ubytováním a stodola na keramickou dílnu. Dnes navštívíme obytný dům, který prošel za posledních zhruba čtyřicet let postupně několika proměnami.

Rodiče Evy Iky Anderlové koupili usedlost pocházející zhruba z roku 1856 v sedmdesátých letech minulého století. V té době byla už řadu let prázdná. Vedle obytného stavení s chlévem k ní patřil menší domek s výminkem a stodola, jež uzavíraly malý dvůr. Tuto podobu si zachovala usedlost dodnes. Jen některé objekty změnily svůj účel a částečně i tvář. Stodolu, v níž je dnes keramický ateliér, prosvětlují velká členěná okna a bývalý výminek, v němž má místo galerie, se dívá do zahrady prosklenou stěnou. Obytný dům stále slouží bydlení, po etapě víkendových pobytů se v něm zase žije trvale.

Dvorek nabízí oázu klidu. Vlevo vidíte stodolu s keramickou dílnou, obytný dům vpravo lemuje po celé délce krytá teráska se stolkem a křesílky. Za velikým klenutým oknem je krbový pokoj

První proměna

„Rodiče tenkrát zrekonstruovali pro víkendové bydlení pouze přízemí obytného domu a navazující chlév,“ vzpomíná Ika. „Obytnou část tvořila černá kuchyně, malá komůrka a světnice. Po propojení černé kuchyně s komůrkou vznikla kuchyně, kterou doplnilo nové okno. Ve vedlejší světnici se zachoval trámový strop, ale dřevěnou podlahu dělali rodiče a kachlová kamna s pecí, která vidíte,“ ukazuje do rohu rozlehlé světnice Ika, „je otcova práce. Čtveřice oken tady byla, jen se ta zničená vyměnila za jiná z nějaké bouračky.“
Na druhé straně chodby bývala hospodářská část domu – chlév a kozí chlívek. Z chléva s klenutým stropem vznikl pěkný pokoj. „Do stěny otočené do dvora rodiče nechali vsadit velké klenuté okno a otec v místnosti postavil krb a nový komín. A prostor kozího chlívku se hodil na koupelnu,“ shrnula Ika úpravy, které uskutečnili její rodiče
„Jako dítěti se mi tu nelíbilo,“ svěřuje se majitelka, „usedlost stojí o samotě a mně chyběli kamarádi.“ Později k místu ale získala jiný vztah.

od cukrárenského stolku máte přehled o dění v kuchyni i ve světnici

Světnice působí velmi příjemně díky svým rozměrům a použitým barvám na nábytku, obrazech a keramice

Druhá proměna

V devadesátých letech se na usedlost Ika nastěhovala se svým tehdejším manželem. Stodolu využili jako prostor pro svou keramickou tvorbu. A v obytném domě došlo na další úpravy, které měly usnadnit a zpříjemnit rodině trvalé bydlení. Kuchyňku částečně propojili se světnicí a také se z ní dá vycházet dvoukřídlými prosklenými dveřmi na terasu a dál do zahrady. Kuchyně a světnice se dočkaly nového vybavení.

„Nábytek v kuchyni a jídelní stůl do světnice dělali truhláři bratři Skaličtí z Orliček,“ říká naše průvodkyně. Zařízení doplňují jednoduché policové knihovny, moderní skleník na jídelní nádobí, rohová lavice a pohovka.

Barevné akcenty v interiéru tvoří především vlastní tvorba Iky – užitková keramika a obrazy. Vesele barevné abstraktní obrazy a keramické hrnečky, konvice, talíře, džbány a podstavce lamp nás ale provázejí po celém domě, i v galerii „napoli“ a v keramické dílně.

Kachlová kamna s pecí stavěl před mnoha lety otec Iky

Cukrárna“ v celé své kráse

Posezení v cukrárně

Kulatý stolek a dvě taburetky, které zabydlují prostor před východem na terasu, se ale stylu ostatního zařízení vymykají. „To je můj první nábytek, který jsem si jako dospělá kupovala,“ usmívá se Ika. „Jde o staré kousky ze zrušené cukrárny, proto tomuhle koutu se stolkem a taburetkami říkáme ‚cukrárna’. Ale i další prostory u nás mají své názvy. Druhý pokoj, ten s krbem, je ‚krbovka’. V ‚dolním domě’, galerii, máme ‚knihovnu’, ‚kabinet’ bude pracovní místnost mého partnera Davida. ‚Foyer’ je předsíňka v patře ‚horního domu’, ‚dolní kuchyně’ je kuchyňka v galerii, a na dvoře přibude ještě ‚venkovní kuchyně’. Dvorku říkáme ‚nádvoří’, ‚náměstíčko’ je prostor vzadu před domy, kde býval vjezd bránou na dvorek. Části zahrady máme pojmenované jako ‚horní špice’, ‚dolní špice’, ‚horní sad’ a ‚dolní sad’. Tahle pojmenování jsou praktická, protože každý z rodiny hned ví, o jaké místo se jedná,“ vysvětluje majitelka.

Pokoj zvaný „krbovka“ vybudoval majitelčin otec na místě chléva. Postavil krb a k němu i komín. Renovovaný nábytek je po dědečkovi

Jde vlastně o malou ložničku přímo pod krovem

V optimisticky barevné ložnici se podle majitelky nejen dobře spí, ale i medituje

Co se ještě (ne)měnilo

Pokoj s krbem zůstal nezměněný, je zařízen nábytkem po dědovi naší hostitelky.
Když přišel do rodiny první syn, v obytném domě chyběly ložnice. Tehdy ještě nedošlo na rekonstrukci podkroví obytného domu, jak byste možná předpokládali. Ke spaní sloužil zrekonstruovaný výminek. Ale i na podkroví přišla po čase řada…

Spací galerie je přístupná po žebříkových schodech. Díky kolečkům v jejich spodní části a pístům nahoře je lze snadno posunout ke stěně, když nejsou potřeba, nebo odsunout, když jde Nikola spát

Pohled ze spací galerie dolů do synova pokoje

Třetí proměna

Čas na přestavbu podkroví domu nastal, když se před několika lety odstěhoval starší syn. Ika s partnerem, sochařem Davidem Exnerem, přestavěli půdu na obytné místnosti. Podkrovní prostor, původně dvoupatrový, otevřeli až do krovu, takže místnosti získaly na vzdušnosti. Dnes je tady velká ložnice, pokoj mladšího syna Nikoly a šatna. Ta se může v budoucnu bez problémů proměnit v koupelnu, protože v ní jsou už hotové rozvody vody.
Ložnici dominuje veliká postel, stejně jako v synově pokoji vyrobená na zakázku. Prostor ovládají barvy – vidíme je na pleteném přehozu postele, na obrazech a také na keramice, především na podstavcích několika lamp. „Ložnice je pro mě i takovou meditační místností,“ svěřuje se Ika. Místnost má velmi příjemnou atmosféru, světlo sem vstupuje několika okny, večer může stolní lampy doplnit originální závěsné svítidlo podle Davidova návrhu.

Synův pokoj má členitý půdorys, s postelí umístěnou na galerii. Přístupná je po zajímavě řešených žebříkových schodech, které je možné podle potřeby přisunout ke stěně, nebo při používání odsunout.

Pohled na dvorek shora. Menší budova vlevo, bývalý výminek, slouží dnes jako galerie, vpravo je stodola s keramickou dílnou

Střecha na hory i pod stromy

S přestavbou podkroví došlo i na novou střechu. Krov byl v pořádku, provedlo se jen zateplení vatou. Někdejší eternit nahradila krytina kapako z recyklovaných pneumatik. Je lehká, odolná, vhodná do hor a tam, kde na střechu padají větve. A protože vedle domu rostou vysokánské lípy, volba byla jasná.
„Teď už máme i přípojku na vodovodní řad, dříve jsme používali vodu ze studny, která je v přístavku u domu. A díky přípojce na plyn máme kondenzační kotel a topení bez problémů. Ctíme stará stavení, ale přizpůsobujeme je současnému životu,“ říká naše hostitelka. To platí i o bývalém výminku. Po vybudování nových ložnic v domě byl upraven na galerii.

Subtilní bambusový nábytek se na „nádvoří“ hodí

Uprostřed zeleně

Usedlost obklopuje ze tří stran zahrada. „Dříve tady byla trochu divočina, než jsme ji usměrnili. Kromě ovocných stromů a solitérních listnáčů je tu skupina jehličnanů, které říkáme ‚lesík’, nad rybníčkem je ‚hájek’, vzadu ‚džungle’. Chceme ještě doplnit nějaké keře, v plánu mám zvýšené záhony na kytky a bylinky. Nechci pěstovat zeleninu, chci se věnovat spíš okrasným rostlinám, abychom si měli kde natrhat kytky do vázy. David je zas zvyklý z Poděbrad na hezky zastřižené lázeňské trávníky, tak se o to pokouší i tady,“ usmívá se naše průvodkyně.

Zahradu doplňují dva rybníčky s orobincem, oživení na trávník přináší rozměrná keramická barevná plastika a u příchodu k domu čeká na příchozí Davidova „vítací“ Růžena. Plochy kolem některých stromů, před domem i na dvorku vyplňují bílé kameny vybrané z polí, které ležely u lesa. „Nasbírala jsem je už před mnoha lety a postupně je přivážela autem,“ vzpomíná Ika.

Majitelka má v plánu dodat zahradě ještě trochu barev pomocí květin. Budou tak konkurovat keramické plastice

Klid a soukromí

Místem s naprostým soukromím je dvorek, vznešeně zvaný „nádvoří“. Dříve se do něj vstupovalo širokou bránou situovanou mezi domem a výminkem. Tu ale nechali majitelé zarůst psím vínem, a dnes se vchází brankou mezi domem a stodolou. Ze dvora je pak vstup do domu, do galerie i do keramické dílny.
Terénní nerovnost není dvorku na závadu, vyrovnávají ji schody a tím prostor rozčleňují. Trávník se střídá s plochami z kamenů, roste tu ozdobná tráva, skalník, túje a buxusy. Pro posezení a odpočinek po práci se dnešním obyvatelům nabízí krytá teráska podél domu. Ráda zde s nimi tráví čas i jejich čtyřnohá kamarádka bolonka Taffy.

Kdo tu bydlí

Eva Ika Anderlová a David Exner, syn Nikola a bolonka Taffy

Kde

V Bystrci v Orlických horách

Text: Iva Tvrzová
Foto: Robert Žákovič a Lenka Mikulová

Na svahu Orlických hor