U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NA STŘEDNÍ Cidlině
Kategorie: Venkov | Autor: Jan Pešta
REGION
Říčku Cidlinu zná podle jména asi každý. Většina také ví, že protéká Chlumcem nad Cidlinou, napájí rozlehlý Žehuňský rybník a vlévá se do Labe u slavníkovské Libice nedaleko Poděbrad. Ne každý by však již dokázal správně najít prameny Cidliny (poradíme vám, leží severozápadně od Jičína pod vrchem Kozlov). Kraj na střední Cidlině mezi Jičínem a Novým Bydžovem pak byl pro mnohé neznám. Až dodnes.
Povodí střední Cidliny leží stranou veškerého ruchu a i na přelomu tisíciletí dýchá klidem téměř idylickým. Nejsou zde velká města, průmysl, železnice ani hlavní silnice. Nejsou zde žádné známé hrady, zámky či jiná lákadla, dokonce sem neukazuje jediná turistická značka. A pokud někdo z “přespolních” zavítá, pak většinou proto, aby projel do Českého ráje, lesnatého Hořicka či hornatého Podkrkonoší. Střední Pocidliní je proto zdánlivě neatraktivní. Krajina je mírně zvlněná či spíše rovinatá, většinou zemědělská, bez větších lesů. Přesto je to přívětivý kraj oplývající nevšedním půvabem. Vesnice jsou usazené mezi rozlehlými zahradami a sady, mělkým travnatým úvalem se klikatí Cidlina… Střediskem kraje je málo známé městečko Vysoké Veselí s překvapivě pěkným náměstím (není zde však vyhlášená památková zóna!) s původně renesanční radnicí a řadou klasicistních domů. Staré mapy nám prozrazují, že toto opomíjené městečko, založené v polovině 14. století, bylo ve středověku s největší pravděpodobností opevněné.
Stavělo se ze dřeva
Téměř ve všech okolních vesnicích se dodnes dochovalo značné množství roubených staveb. Pocházejí většinou až z konce 18. a první třetiny 19. století. Ze dřeva se zde ale stavělo i po celé 19. století, jen se domy častěji omítaly a tvářily “jako zděné”. Roubené stavby patří k širšímu okruhu lidové architektury Polabí. Jsou skromné – na trojdílnou obytnou část přímo navazují další hospodářské prostory usedlosti. Jen nemnoho lidových staveb si uchovalo starší podobu s nízko posazenou sedlovou střechou, zápražím a lomenicí. Většina roubených domů byla na přelomu 19. a 20. století upravena – tehdy vznikaly ve velkém typické “nádražní” vaznicové krovy, které umožnily lepší využití půdního prostoru. Starších zděných lidových staveb najdeme v Pocidliní jen poskrovnu. Je to hlavně tím, že vesnice zůstávaly po dlouhou dobu dřevěné. K nejpůsobivějším patří sýpka u čp. 18 v Hrobičanech s křídlovým štítem a překrásnými portálky a také klasicistní domy ve Vitiněvsi se střídmou výzdobou průčelí. Zato mladších domů z konce 19. a první třetiny 20. století nalezneme v každé vesnici nespočetně. Často mají zdobená průčelí a opět charakteristické vaznicové krovy, které jim dodávají tak trochu “nádražní” vzhled.
Zasloužily by památkovou ochranu
Bohužel velká část zdejších lidových staveb je dlouhodobě opuštěna a chátrá. Přesto i zde najdeme celé vesnice, které by zasluhovaly památkovou ochranu. K nejlépe dochovaným patří Hrobičany u Vysokého Veselí s velkou travnatou návsí, Vrbice s množstvím hodnotných roubených domů, severozápadní část Slatin a zejména Kacákova Lhota a sousední Náchodsko. Z daleka viditelnými dominantami kraje jsou kostely, postavené vždy na návrších (je obdivuhodné, s jakým citem pro ně dokázali naši předkové vybrat místo v jinak ploché krajině). Ke krajinářsky nejpůsobivějším patří dvojice kostelů na návrších nad Cidlinou – původně gotický, barokně přestavěný kostel sv. Matouše v Horním Hradišťku a renesanční kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velešicích. Ojedinělou pozdně rokokovou památkou je kostel stejného zasvěcení ve Slatiňanech s kupolí a zděnou zvonicí. V nedalekých Kozojedech stojí zase pozoruhodný roubený kostel s dřevěnou zvonicí (takových se v okolí Nového Bydžova dochovalo více, ví však o nich jen málokdo). Mnohé návsi jsou ozdobeny pískovcovými sochami a kříži (často novogotickými), dokládajícími vysokou úroveň zdejší kamenické produkce. K neodmyslitelným doplňkům patří typické vidlicové obecní zvoničky.
Bylo tu keltské hradiště?
A nakonec jedna lahůdka pro milovníky historie, romantiky a záhad. Na zalesněném návrší mezi vesnicemi Vršce a Češov, se nachází jedno z našich nejzajímavějších, nejpůsobivějších a zároveň nejméně známých hradišť. Jeho jméno neznáme, na mapách jej najdeme jako Češovské valy. Hradiště zabíralo celé temeno návrší. Ze tří stran – od západu, severu (odkud byl hlavní přístup) a od východu – byla akropole navíc lemována půlměsícem předhradí. Celek byl opevněn impozantními valy a příkopy. Po skvěle dochovaném, mimořádně mohutném a vysokém vnitřním valu je možné celé hradiště obejít. Nejvhodnější doba pro návštěvu je zimní období, neboť stromy bez listí umožňují lépe vnímat monumentalitu dávné pevnosti. Kdo záhadné češovské hradiště postavil, není zcela jasné. Předpokládá se, že bylo hraniční pevností slovanského kmene Charvátů, obývajícího rozsáhlé oblasti severovýchodních Čech. Osídleno bylo v době od 6. do 10. století. Dosud však nebyla vyvrácena ani hypotéza o keltském původu hradiště. Kdo ví?
