U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NA SLUNEČNÉ HOŘE
Kategorie: Styl | Autor: JAN PLACHETKA
Za to, že se Pavel Štěpánek ocitl na Slunečné, může déšť. Před jedenácti lety prchal po dvou propršených týdnech ve Slovinsku před deštěm do Německa a cestou přes Rakousko uviděl nad kopci na pravé straně modrou oblohu…
Přejel českou hranici a ocitl se na nádherném místě. Z kopce, na němž se dnes nachází jeho biofarma Sonnberg, je skutečně náramný pohled na šumavské hřbety. Tyčí se nad obcí Slunečná, vedle silnice mezi Volary a Horní Planou.
Nová adresa i profese
V roce 1995 byly na Slunečném kopci jen ruiny. „Posedla mě touha přetvořit to zbořeniště k obrazu zdejší krásné krajiny,“ tvrdí Pavel Štěpánek, který, ač procestoval svět, na Šumavě nikdy předtím nebyl. Před třiadvaceti lety zmizel z domovské Ostravy do Německa, vystudoval tam fotografii (je dokonce foto-inženýrem) a vypracoval se na jednoho z žádaných zeměpisných a cestopisných fotografů. Po nahodilé návštěvě Slunečné však jeho původní povolání ustoupilo do pozadí. Do budování ekofarmy už Pavel Štěpánek vložil desítky milionů vydělaných s fotoaparátem, dotace od státu také dost pomohou. A leccos tu zbudoval a vytvořil sám. Výsledek musíte vidět.
Většinu ze 36 hektarů farmy „zalehly“ pastviny – zdroj obživy pro mnoho různých zvířat. Dále je tu obytný statek, zbrusu nová mlékárna s jatečním provozem a několik hospodářských stavení. Před třemi lety byl otevřen také penzion. Je i bez propagace stále plný rekreantů, díky čemuž je na provoz farmy a na poplatky. A za ladnou křivkou nové kamenné zdi sídlí sám ekofarmář.
Těšící dům
Na troskách letitého teletníku si nechal podle vlastních nákresů zbudovat jedinečné selské stavení. Stejně jako v penzionu tu převažuje přírodní dřevo a bílá barva stěn. Ve vzdušných, světlých místnostech najdete řadu nápaditých prvků, které prozrazují, že jejich autor je nejen estét, ale i praktik. Kdyby se podle vzoru Tančícího domu na pražském nábřeží hledal přídomek pro tuto stavbu, slova „těšící“ či „hovící“ by padla jako ulitá. I chvilkový host cítí, že tu vše oko i duši těší a tělu vyhovuje…
Smysl pro využití každého kousku místa projevil Pavel Štěpánek při navrhování mlékárny, sýrárny a jatek. Vešly se do nevelké budovy vedle „Těšícího domu“ spolu s miniprodejnami sýrů a masa. I tento víceúčelový, stylově vyhlížející objekt vznikl na ruinách jakési dávné stavby. Původně, když se před šesti roky majitel do Slunečné natrvalo přestěhoval, chtěl si tu postavit fotoateliér. Jenže nutnost zpracovat denně přes padesát litrů biomléka od kravičky a touha přesvědčit o kvalitě produkce širší okruh lidí zaměření stavby změnily.
Po obdržení certifikátu „Originální produkt Šumava“ se dnes může fotograf přeškolený na sedláka pustit i do prodeje svých sýrových dobrot. Doposud je totiž nabízel pouze v penzionu svým hostům, pro které osobně chystá snídaně. Občas jim dokonce upeče i chleba. „Sýry jsem se naučil dělat podle knížek,“ podotýká Pavel Štěpánek, „kolegové si své know-how nechávají pro sebe. Důležité jsou tři věci: hygiena, dodržování časů a zkušenosti; a ty už teď mám taky.“
Zvířátka a přespolní
Ke statku patří samozřejmě i obydlí pro zvířata. Je jich tu požehnaně. Vedle 75 ovcí, 40 koz a 14 krav, z nichž jen jedna je dojná, si na Slunečné lebedí dva oslíci, kachny, husy, slepice, krůta, středoasijský pastevecký pes slyšící na jméno Ben a nepočítaně bezejmenných koček, které doplnily pět domácích, pojmenovaných, když se po okolí rozkřiklo, že u Štěpánků se všichni živáčci mají líp než prasata v žitě.
Žito na Biofarmě Slunečná ale nepěstují, zato oves, brambory a řepu. Na většině pozemků ovšem roste šťavnaté krmení pro býložravce. Kousek od penzionu se klene další páně Štěpánkova pýcha – velký fóliovník, v němž zrají rajčata, papriky, včetně unikátních fialových, a lilky či cukety. Ty všechny jsou určeny do lidské kuchyně.
S hospodářstvím pomáhají farmáři tři zaměstnanci. Občas se tu objeví nějaký brigádník, převážně z ciziny. Slunečná je totiž v adresáři světové organizace pro sjednávání práce dobrovolníkům za byt a stravu. Pan Štěpánek uvažuje do budoucnosti jen o mírném rozšíření chovu: „Dojné krávy tu budou nanejvýš tři, možná pořídím dvacet koz a ovcí navíc… Nechci přibírat víc lidí. Budu rád, když se tady na Slunečné nám i zvířatům bude příjemně žít a budeme si dopřávat zdravou stravu.
Bio – to není otázka nějakých certifikátů, ale životního stylu. Když jsem se tady začínal rozkoukávat, jedna z prvních otázek, které mě napadly, byla: Proč by se do takové krajiny měly dovážet základní potraviny? Přece se dají dobře a čistě získat přímo tady. Pak ovšem ještě musíme lidi přesvědčit, aby si ty místní poživatiny kupovali.“
Právě proto vítá biofarmář ze Slunečné také exkurze – přes léto bývají i čtyři do měsíce. A také z tohoto důvodu pořádá na objednávku firemní trachtace a pravidelně i rožnění jehněte pro zájemce z okolí; přitom je možné seznámit se s farmou, ochutnat domácí chléb nebo dalamánky, které se připravují ve venkovní peci…
Popisy k obrázkům
Cestou od Lipna k Volarům si každý všimne ekofarmy Slunečná, mj. se slunečními kolektory pro ekologický ohřev vody na střeše a s vytápěním tepelným čerpadlem v penzionu. Kvůli nadstandardnímu ubytování i péči farmáře o hosty se sem všichni rádi vracejí
Za kamennou zdí jsou apartmány, ale také fitcentrum s možností relaxačních koupelí
Komplex budov statku, které farmář vzkřísil z ruin, je vhodným příkladem modernizace, při níž se neztrácí tradiční ráz venkovských stavení
Dřevu a dalším přírodním materiálům v interiérech na Slunečné skládají hosté hold
Sedlák Štěpánek chová zvířata nejen pro užitek, ale i pro radost…
S přípravou lahodných sýrů pro hosty penzionu pomáhají sedlákovi někdy brigádníci či přátelé
Ochutnat lze i domácí chleba či dalamánky, které se připravují ve venkovní peci
Pohoda a volnost zvířat – jedno z kréd ekozemědělců – na Slunečné dýchá na každém kroku
Autor fotografií: FOTO: KAREL MERHAUT, JIŘÍ DVOŘÁK, PAVEL ŠTĚPÁNEK A AUTOR
