U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Na medové stráni
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Původně tu bylo jen pole, na němž se toho dařilo velice málo. A co bylo k snědku, zkonzumovali zajíci nebo bažanti. V roce 1968 byla neúrodná stráň rozparcelována a pozemky prodány. Mezi dvacítkou Pražáků, kteří si tu chtěli postavit chatičku, byli i manželé Kadlecovi.
Za krátký čas se v téměř nejvyšším bodě jejich parcely usadila jednoduchá montovaná chatička z panelů. Nejdřív se paní Matylda, učitelka přírodopisu, a její muž Jiří, který byl věděckým pracovníkem v lesnictví, rozhodli chatičku omítnout a podle středomořského vzoru natřít narůžovo. Ale sem se to nehodilo.
V lůně přírody
Protože měli oba k přírodě blízko, nechali na druhý pokus obložit chatu borovými prkny. Do mezer mezi nimi přitloukli tesaři – pro utěsnění i pro krásu
– laťky a na okna vyrobili jednoduché okenice, které lze při otevření přichytit panty do “fasády”. Tentokrát zvolili Luxol odstínu pinie s krásně medovým nádechem. Štít je kontrastně v palisandru.
“Vybírám pořád stejný odstín ‘pinie’, ale výrobců je dnes mnoho a každý dodává trochu jiný. Vždycky se těším, až nátěr ztratí intenzitu a lépe zapadne do přírody. To byla vždycky naše hlavní snaha: souznění s okolím a přírodními materiály. Zvenku i uvnitř.”
Beton na podlaze obývacího pokoje chatky pokryli Kadlecovi sololitovými deskami, na které přišly ještě rohože a koberce z ovčí vlny. Čtverce “vietnamských” rohoží nebo koberečky zateplují i dlaždice na podlaze zbývajících prostorů, tedy kuchyňky, úzké ložnice a verandy. Stěny i některé stropy jsou obloženy borovicí a veranda voní dřevem celá.
“Byli jsme dobrými zákazníky v obchodě Krásná jizba, odkud jsou štokrlátka, stůl a většina textilu, křesla, lampy a další zařízení jsou z UVA,” vypočítává chatařka. “A proutěné výrobky jsme si přivezli z Mělníka. Zařizovali jsme se pochopitelně postupně. Skládali jsme to kousek po kousku, jak nás něco oslovilo v obchodě nebo v oblíbených časopisech.”
Chatař & chalupář, Domov a Mein schöner Wohnen – to bylo oblíbené víkendové čtení. Pochopitelně vedle spousty časopisů a knížek o zahradě, protože zahrada, to je největší láska paní Matyldy.
Děda by měl radost
Po tatínkovi zdědila vztah ke zvířatům. Vliv dědečka z matčiny strany však byl mnohem silnější. Byl lékařem, ale jeho velikým koníčkem byla zahrada. “Lékaři uměli fantasticky botaniku – děda znal každou kytku. Dokonce si objednával v holandském Haarlemu růže. Za první republiky to nebyl problém. Láska ke květinám zkrátka přeskočila generaci. Já jsem už jako malá holka v zahradě taky pořád něco přesazovala,” vzpomíná chatařka.
Na rozdíl od dědečka však zásilkovou službu nehodnotí dobře. Lepší prý je nakupovat u místních zahradníků, kde bývají květiny i keře vhodné pro konkrétní podmínky. “Sousedka si objednala loni v jednom ze zásilkových obchodů venkovní ibišek. Nebyl zrovna levný, stál více než dvě stě korun. Přišel v dubnu, v době, kdy už bylo velké teplo, úplně zapařený a plný škůdců. Zavolala do té zahradnické firmy, ale slečna jí řekla, že poškozené listy opadají a pak znovu vyrostou. Nevyrostlo nic a ibišek skončil v kompostu.”
Zahrada vypráví
Matylda Kadlecová přiznává, že miluje zahradu, ale neustálé vytrhávání plevelů k jejím koníčkům nepatří. Proto jsou záhonky, kde by mohly vyrážet nenáviděné rostlinky, porostlé půdopokryvnými druhy. Hlavně je tu barvínek menší i větší, mochnička, kopytník evropský, zběhovec plazivý, pupkovec jarní, pachysandra, tiarella srdčitolistá a další. Pěkně se rozrůstají a plevel nemá šanci. “Není s nimi skoro žádná práce,” pochvaluje si paní Matylda, “jen je musím vždycky zredukovat, když se moc rozrostou. Něco přesadím do jiného koutu, ale většinu rozdám sousedům.”
Zahrada na stráni sama vypráví, co má její majitelka nejraději. Jsou to hlavně rododendrony, azalky a vřesovištní rostliny, jimž velmi svědčí tamní kyselá půda. Vedle vřesu a vřesovce to jsou například kyhanka, libavka, brusinka nebo medvědice lékařská. A pak jsou tu trvalky a skalničky. Ale jen takové, které nejsou příliš náročné. Paní Matylda vždy pečlivě nastudovala, co která rostlina potřebuje. “Letničky tady nemá cenu pěstovat, jsou náročné na ošetřování a vyžadují hodně vody, stejně jako zelenina. V chatové osadě není kanalizace, vodu nosíme zdola od naší pumpy. Je sice po převaření pitná, ale moc tomu nevěřím, radši ji přenechám kytičkám.”
Stromy, které dotvářejí utěšený vzhled zahrady, sázel hlavně pan Kadlec. Jak už jsme se zmínili, byl v tomto směru odborníkem na slovo vzatým. Bohužel už péči o urostlý Pančičův smrk, o borovici, jalovce, zerav i jalovec ‘skyroket’ u vrátek, přenechal své ženě. “Mám tady taky dva rybízy, ale jejich plody jsou určené jen pro ptáčky. Marmelády nevařím a peču málo. Radši se hrabu v zahrádce. Ale velké změny nedělám. Myslím, že jsme ji s mužem dobře založili a je třeba ji jen průběžně udržovat.
Je tady dost drsná poloha, několikrát jsme koncepci předělávali, aby rostliny měly požadované podmínky. Přesto se stane, že něco vymrzne nebo uschne, jako loni v létě vřesy a brusinky pod borovicí. Pak zase vymýšlím, jaké zvolit nové druhy nebo odrůdy. Kde je hlavně nakupuji? Hlavně v menších zahradnictvích, ale některé i v modřanském OBI, který mám ke svému bydlišti nejblíž. A skalničky vybírám u Faustova domu.”
Chatařské jistoty
Skutečnost, že na pozemku není vodovod, nezabránil Kadlecovým ve vytvoření jezírka. Na medové stráni přece musí mít i ptáčkové svou porci vláhy! Vyřešila to laminátová skořápka bez otvoru, zabudovaná v zemi nedaleko okapu. Má mírný spád, takže když je nebe štědré, dešťová voda zavlažuje i dolní část zahrádky. Protože jezírko funguje i jako pítko, ozývá se kolem něj hlavně v parných dnech štěbetání. Jeden ptáček přiletěl až z IKEA. A pod břehem se ráchají dvě zcela tiché kachničky. Ať je legrace.
“V jezírku se líbí i vodním rostlinkám. Je tu blatouch bahenní, prustka obyčejná, ďáblík bahenní, prvosenka růžová a voděnka žabí,” připomíná paní Matylda. Učitelku přírodopisu v sobě zkrátka nezapře. “Nejradši bych tady byla celý rok, ale člověk by zešílel s topením. Kamínka jsou sice úsporná, ale dřeva spotřebují dost. A uhlím bych tady pochopitelně topit nechtěla.”
Na otázku, zda by něco změnila, kdyby měla chatičku postavit dnes, odpověděla její majitelka po krátké úvaze, že by do ní asi nechala zavést vodu. “Jinak jsem stoprocentně spokojená s tím, co tu je.”
Je příjemné, že do onoho “co tu je”, lze započítat i nedaleký rybník, kam si v létě chodí zaplavat. A pochopitelně i tamní chatařskou komunitu, sousedy, které si člověk většinou nevybírá. Paní Matylda má na ně štěstí. Syn z jedné chatičky v sousedství vystudoval dokonce vysokou zahradnickou, takže mohou leccos konzultovat. Příjemná je i skutečnost, že v osadě dnes už dost lidí bydlí celoročně. Pořád se tu něco děje – a tak není třeba mít ani strach před zloději.
FOTO MARTIN MAŠÍN
Květnové sluníčko vytáhlo paní Matyldu s kávou ke stolku na zahradě
Stráň, na jejímž vrcholu sedí Kadlecova chata, je medová i stovkami květin nabízejících obživu včelám a čmelákům…
Na malý vstupní prostor nad schůdky, navazuje vpravo prosklená veranda, kde prý snídaně i odpolední kafíčko chutná nejlíp
Rododendronům se na “medovce” výborně daří, kvetou jako o závod; vlevo růžový Smirnovův a vpravo bílý ‘Cunningham White’
Stěnu, v níž našly místo knížky i suvenýry z výletů a zahraničních cest, vyrobil na přání chatařů truhlář podle inspirace v Domově
Hlavní obývací prostor v té malé chatě je nečekaně velký, 18 metrů čtverečních. Obklad stěn z borovice jej zdobí a zároveň zatepluje
Přírodní materiály i barvy zútulňují každý kout chaty na medové stráni
Ani říjnová chladna chatařku někdy nevyženou z přírody. Kamínka Petry si s nimi spolehlivě poradí
Veranda je prostorem usměvavým nejen díky jihozápadnímu slunci; tento pocit umocňuje i textil v barvách jihu
Zezadu navazuje na tmavý štít chaty pergola, po níž se pne kozí list; závětří pro posezení pomáhá vytvořit i smrk Pančičův
Pohostinně otevřená okenice chrání okénko, z kterého je díky rasantnímu zásahu pilky už zase vidět do zahrady; tis červený jej skutečně potřeboval
Ti živí neměli chuť pózovat, a tak nad jezírkem v terakotové misce zbyl jen ptáček, který nelétá; a pod břehem, skryté za blatouchem, kachničky…
Gril, který si před pětadvaceti lety postavili Kadlecovi podle Chataře & chalupáře z vápenocementových a šamotových cihel, pomalu mizí v květinovém lese
Betonové plato, z kterého se rozbíhají dlaždice po celé zahradě, lemují rostliny v květináčích. Ke kopretině vpravo, slaměnce a kakostu se bouřlivě připojila žlutá tařice, rostoucí ze záhonu
