Na lidovou notu

Malované i vyřezávané ornamenty hrály v lidové kultuře významnou roli. Zdobila se jimi stavení zvenku i zařízení v interiéru.

Moderní podoba tradiční židle se zdobeným opěrákem

V architektuře měl podstatnou roli materiál, z něhož se stavělo. Zatímco zděné domy a brány nabízely dost plochy pro vytváření nejrůznějších plastických a často i malovaných ozdob, u chalup sroubených z trámů a s prkennými štíty se lidová tvořivost přesunula od kresby k řezbě.
Nejpádnějším dokladem jsou bohatě vyřezávané lomenice. Jednodušší řezbou se zdobily například dřevěné rámečky kolem oken, tesaři svůj um předváděli na sloupcích podpírajících pavlače a podsíně či na zakončení trámů.
Inspirace malovaných ornamentů vycházela většinou ze světa přírody, čehož jsou důkazem všechny ty stylizované tulipány, granátová jablka, karafiáty a růže, oblíbený byl motiv ptáčka. U vyřezávaných prvků šlo na okrajích hlavně o obloučky, zoubky a vlnky a v ploše desky vyhrávalo samozřejmě srdíčko – symbol lásky.

I noční stolek může „zahořet láskou“

Srdíčkem se zdobily plochy tam, kde dřevěná deska nebyla příliš tlustá, tzn. různá dvířka (na půdu, na suchý záchod), kde mohl vyříznutý motiv sloužit zároveň i jako malé okénko, nezaměnitelný srdcový tvar se často objevuje i na okenicích. Z nábytku se jím zkrášlovaly hlavně židle – se židlí se srdíčkem v opěráku se snad setkal každý! A přestože dnes tento motiv tak trochu upadl v zapomnění, návrat k němu stojí za úvahu. Pro ty, kteří již začínají přemýšlet, komu vyřezávané srdíčko věnovat, nabízíme malou ukázku tradičního i modernějšího použití tohoto jednoduchého tvaru.

Poznámka nakonec: nenechte se strhnout úspěchem po první zdařilé řezbě. Ne dvacet, ale právě jedno srdíčko je výrazem opravdové lásky!

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: MARIE VOTAVOVÁ, PAVEL VESELÝ A ARCHIV

Na lidovou notu