U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Na jezeře
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Když jsme cestou z návštěvy u Dostálových sjížděli dolů ke Slapské přehradě, měla voda od podvečerního sluníčka “nakoupeno” plno zlata. Až se mi chtělo vypůjčit si titulek od slavného filmu s Henry Fondou a Kate Hepburnovou.
Také Blanka a Josef se sžili s tím krásným mokrým živlem a koutem přírody natolik, že by neměnili. I když už odložili vodní lyže, na nichž před třiceti lety neúnavně brázdili hladinu, má pro ně voda stále stejný půvab.
Mít kde přespat
Svorně tvrdí, že chataři nejsou do svých stavení takoví fandové jako chalupáři. Krásná dřevěná chata, podepřená ve svahu kamennou podezdívkou, však svědčí i o jejich poctivém fandovství. Názoru paní Blanky však musíme dát zapravdu. “Chataři až na výjimky stavěli účelově. Někteří byli táborníci, sportovci, další rybáři, houbaři – a potřebovali střechu nad hlavou a postel na přespání.”
Naši hostitelé patří, jak už jsme naznačili, k chatařům sportovním. Pan Josef kdysi dokonce závodně plaval. Když se naskytla možnost získat na jednom z přehradních břehů kus lesního pozemku, bez váhání tuto příležitost využili. Vybrali si srubovou chatu, která lahodí přírodě, typ Tatranec, na podezdívku z místního kamene pozvali odborníky a dřevěnou část smontovali místní tesaři. A stihlo se všechno. Vůně laku, jímž bylo ošetřeno dřevo v inte-riéru, ještě nevyčichla a už přibyl do party třetí Dostál.
Skoro jako Dionýsos
“Nejdřív jsme vlastně koupili od kamaráda velký vysloužilý vinný sud, který jsme chtěli použít pro přespávání na stavbě,” vrací pan Dostál děj zase na začátek. “Jen jednou jsme se v něm vyspali a ráno jsme byli z vinných výparů skutečně jako namazaní. Tak jsme mu tu nebezpečnou chatu vrátili. Nakonec jsme získali jiný velký sud, který je vybaven dvěma lůžky, skládacím stolečkem a poličkami na ukládání nezbytných tábornických potřeb,” ukazuje chatař na tmavou stavbičku. “Dnes už v ní nepřespávají ani hosté, ale pořád se hodí. Jsou tam uložena lehátka a spousta dalších věcí, s nimiž si nemusíme zakrámovat chatu.”
Před sudem, kterému zřejmě v tom lesním tichu nevadí, že se zpronevěřil svému původnímu poslání, stojí urostlý stříbrný smrk. Dostálovi ho tu zasadili právě v době, kdy se narodil jejich syn. I on už vyrostl, má své zájmy, kamarády. Jezdí s nimi po světě potápět se a v zimě lyžovat.
Historie se opakuje?
Chata má sendvičové zateplené stěny, takže je dobře tepelně izolovaná. Zpočátku sem Dostálovi jezdívali i v zimě, tak jako ostatní sousedé v osadě.
“Chtěli jsme, aby ty naše pražské děti byly co nejvíce na vzduchu. Vůbec nebyl problém chatu vytopit. Když už ve větších mrazech nestačil krb, přidali jsme naftová kamínka, která jsme umístili za něj do niky. Dnes už sem jezdíme jen v letních měsících.”
Dřevěná chata je hezká, ale je náročná na údržbu: na stylové břidlicové střeše se usazuje mech, zejména v místech stíněných stromy. Péče o stavbu, v níž strávil v dětství tolik pěkných dnů, se tedy postupně ujímá syn. Někdy mu přijdou na pomoc i kamarádi ze sousedství. A historie se možná bude opakovat. Dokonce už se prý David poptával, kde skončily ty vodní lyže…
Voda je pořád nádherná
Co se za těch třicet let na Slapech nejvíc změnilo? Po chvilce přemýšlení oba tvrdí, že vlastně nic. “Voda je tady pořád – a my jsme velcí vodníci. Cestičkou v lese k ní máme jen pár kroků. U našeho malého mola kotví katamaran, a tak si často vyjedeme. Ale když se jezero prohřeje, naložíme se do něj jako zamlada,” usmívá se chatařka. “Voda je tady pořád nádherná. Po sinicích ani památky.”
Se sousedkou se paní Blanka často vydá kolem jezera na procházku. Hlavně prý obdivují Ztracenku a její staré krásné sroubky. “Sousedka přiznala, že touží právě po takovém. Ani by ji prý nevadilo, že tam není elektřina. Já si ale myslím, že to není jen tak, zvykat si dnes na víkend zcela bez komfortu. Hlavně bez ledničky. Ale rozhodně se nedivím, že oni tu svou osadu a taky vzpomínky na mládí pořád milujou. Krásná příroda, hezké sousedské vztahy, to člověka pravidelně nabíjí a dodává sílu pro další práci. V tom jsme všichni stejní.”
1 Na svahu u živého plotu trůní obrovský sud – bývalá finská sauna;
dnes v ní jsou lehátka a spousta dalších potřebností
2 Z malé terasy,
která je chráněná chatou před lesním chladem a živým plotem před pohledy kolemjdoucích, je hezký pohled na pozemek, kdysi zcela zarostlý akáty
3 Šikovná kuchyňka na minimu plochy; ve zkosení střechy jsou podle návrhu paní domu vtipně umístěné poličky
4 Hlavní “sednici” zdobí krb a dubový stůl, za nímž jsou poněkud příkré schody do zúženého horního podlaží
5 V podkroví jsou dvě dřevem vonící ložničky s pohodlím pro čtyři spáče
FOTO MARTIN MAŠÍN
