U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Na dřevjance v Pobeskydí
Kategorie: | Autor: Bořivoj Teichman
Beskydská údolí se můžou pochlubit dochovanými roubenými stavbami, schýlenými pod tíhou staletí a roztroušenými po stráních u políček vyrvaných lesům původními osadníky. Lidé se tady živili hlavně zemědělstvím a salašnictvím. Zpracovávali vlnu, len, vyráběli ovčí sýr.
Domy měly masivní roubenou konstrukci a typickou hmotu s výrazným podlomením pod bedněným štítem s valbičkou. Zvlášť výrazné byly sruby z mohutných kuláčů, v některých odlehlých místech ještě ve 20. století s dymnými jizbami. Prostí obyvatelé, kteří v nich žili, je vlastně tvořili jako lidoví umělci. Na Těšínsku “dřevjanky” najdeme nahoře na Hrčavě, dole pod Gírovou v Bukovci a Písku, v Dolní a Horní Lomné, v údolí Košařisek, Tyry, Oldřichovic, Gutů, Řeky a Komorní Lhotky, na pravé straně Olše pod Čantoryjí v Bystřici a Nýdku.
Jak chalupy vypadaly?
Původně roubená chalupa stála na udusané zemi, přičemž první rám stavení tvořila tzv. podešva, neboli nejhrubší, až 50 cm silné trámy. Teprve později byla stavba založena na kamenné podezdívce. Roubené trámy se v rozích spojovaly různými tesařskými vazbami – kampováním jednostranným nebo křížovým, propojeným na střední čep nebo rybinovým, či oboustranným s ponecháním středu, bez čepu. Spáry se vyplňovaly mechem, později byly navíc zakrývány laťkami. Lomenice u chalup byly deštěné s ozdobným průduchem, někdy i s kozubem (kabřincem) na špici předního štítu a úzkou makovicí na vrcholu; bývaly odsazeny nad obháňkou (podlomenicí), osazenou nad boční stěny do výše dvou až tří trámů a zvětšující půdní prostor pod vlastním štítem. Podlahu tvořila udusaná hlína smíšená s plevami a ve světnici pokrytá jemným pískem, na kterou se v zimě rozprostírala sláma či suché listí nebo také kůra z jehličnatých stromů. Na počátku 19. století se podlaha stavěla z prken na polštářích s větracími obvodovými žlábky proti vlhkosti. Strop nad interiérem tvořily příčné stropnice (viditelné stropní trámy) s venkovním zhlavím pod podélnou okapovou vaznicí. Záklop byl zpočátku z tenké kulatiny, slámy a vrstvy hlíny (poval), později z fošen. Podélně byl zesílen středním průvlakem, na který se ukládaly knihy, písemnosti a různé drobné předměty. Vchodové dveře byly svlakové s pevným prahem a rovným, obvykle bukovým ostěním, dole mívaly otvor pro drůbež. Prolomená menší okna byla ještě dělena na menší prosklené tabulky, zvenčí se obkládala ozdobnou šambránou. Střechu pokrývaly ručně štípané, později řezané šindele, přibíjené na řídké latění. Okapové žlaby byly také ze dřeva. Šindele kryly i ostatní konstrukce, např. obháňku, kozub, stříšky přístavků.
Zařízení interiéru
Původní chalupy měly jednu velkou světnici spojenou dveřmi do komory a pod jednou střechou s jedním nebo více chlívky. Latrína byla umístěna mimo dům, nad nádrží s hnojůvkou. Stěny byly vybíleny vápnem, prkenná podlaha pokryta hadrovými koberci. Ve světnici stála v čele manželská postel a v jednom rohu pec pro vaření a pečení chleba (na peci spaly děti). V druhém rohu světnice stál malý tkalcovský stav, v dalším široká lavice a v posledním truhla s výbavou, zpěvníky a kalendáři. Někdy truhla musela ustoupit malému teleti, které se zrovna narodilo do tuhé zimy. Ve vedlejší komoře bylo všechno to, co potřebovaly stařenka: bečka na zelí, baňok na mléko a další na sádlo, díže na chlebové těsto, plechový hrotek na mléko, dřevěný vydlabaný kadlub na zrno, kopist k mísení těsta, proutěný koš, lopatka na vsázení pecnů chleba, máselnice, metly, necky, putna na vodu, slaměnky (ošatky) na dokynutí těsta, plechová vanynka, vidélky, virůvka (odstředivka), brutvaň (pekáč na pšeničnou buchtu), fornefla (naběračka), čerpak (nádoba na vodu), lotky (květináče), dichula (nůše na trávu) a různé čepaní (nádoby). Ve staré skříni měli svůj vercajk staříček, kteří si neradi chodili vypůjčovat k sousedům: kleště, pilník, poříz, rašple, dláto, majzlík, hoblík, svěder (svěrák), nožice, konev, mincíř, kravský zvonek, provaz, pudlo s kolomazí, ocelku, krblík (brousek), klepáč. Vedle skříně stála dřevěná strouhací stolice, větší šlapací brus, sekera, teslice, sekáč, branštajn (železný kůl na uvazování dobytka), perlík, krompáč, lopata, rýč, motyka, pila, kopáč na seno, síto na písek a dřevěná měrka na obilí. Pod převislou střechu kůlny se ukládaly bruny (brány na vláčení), budrak (fukar k vyfoukání plev ze zrna), cepy, džber, kruháč na řepu a zelí, velké necky na paření prasete, táčky, trakař, žebřík, lehký vůz, žebřiny i saně, soudek, žerna (malý mlýnek na zrno), atd. Mimo dosah dětí se schovávaly kosy, hrabě, srpy a vidle, na stěně visely chomouty. Staříček pamatovali i na roli térpapíru, bečku téru, v kaslíkách měli uložené kramle, hřebíky a podobně…
Zajeďte do skanzenu!
Dokladem valašské architektury s ukázkami staveb od drobných chalup po velké honosné domy fojtů s pavlačemi je u nás největší a nejstarší skanzen – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Po většinu roku je v něm v sezoně otevřeno od 9 h do 17 h. Bližší informace na www.vmp.cz.
Popisy k obrázkům
1) Chalupa se zvoničkou čp. 134 v Krásné Dolině
2) V Beskydech žili odjakživa prostí a houževnatí lidi (Morávka – Dolinky)
3) Každá chalupa bývá zabalena do několika dřevěných vrstev
4) Harmonie omšelých barev s podobně omšelým počasím (Hutisko)
5) Tady se hospodaří, “říkají” chomouty na stěně stodoly
Autor fotografií: FRANTIŠEK HAJNYŠ
