Na chalupě u kováře

Dřevostavba na Valašsku byla postavena na zakázku. Nese však zřetelné stopy fantazie a zručnosti svého majitele, uměleckého kováře, který její podobu vymýšlel a dotváří.

Pohled na chalupu od jezírka. Vlevo stojí studna a za ní část kovárny vybudované z bývalých hospodářských budov

Ze sluncem zalité ulice vcházíme do přítmí kovárny plné železa a náčiní. Napadá mě, že majitel dřevěnice, k níž máme namířeno, se tu nejspíš jen zastavil ještě něco vyřídit, a teprve pak pojedeme k jeho chalupě. Po chvíli však vycházíme druhou stranou kovárny do rozlehlé zahrady a dům se před námi objevuje ve své plné kráse.

Josef Kovář se ženou Monikou bydleli po svatbě nejdříve ve staré chalupě společně s babičkou a dědou. A protože Josef není kovář jenom jménem, vybudoval z bývalých hospodářských budov vedle chalupy kovárnu. Pracuje v ní se synem Petrem.

Nápad nechat si postavit dům ze dřeva pro celoroční bydlení vznikl před třinácti lety. Tehdy Josef dělal pro firmu Foresta ve Velkých Karlovicích zábradlí, kování a další kovářské výrobky. Zmíněná firma se mimo jiné zabývala i výrobou dřevěnic na klíč, které se Josefovi i Monice líbily. Chalupa prarodičů jim začínala být trochu těsná, na přilehlé zahradě bylo místa dost, a tak se rozhodli, že si tam nechají takový dům také postavit.

Tři týdny a tři roky

Architekta ke stavbě nepotřebovali. Josef a Monika mají totiž šikovné kamarády, kteří umějí ledacos. Jeden z nich, Karel Vašek z Nového Hrozenkova, jim pomohl vymyslet podobu jejich budoucího domu, domluvit nakreslení plánu a projektu. Tehdy se Kovářovi také rozhodli, že kromě hlavního vchodu bude do stavení ještě letní vstup ze zahrady s posezením na verandě. Kuchyni propojí se světnicí a ložnici zařídí nahoře v patře. A promysleli ještě mnoho dalších detailů.

Dům obklopuje rozlehlá zahrada s ovocnými i okrasnými stromy

Hrubá stavba netrvala dlouho. Nejdříve zaměstnanci firmy udělali základy: do vykopaných základových pásů položili kanalizaci, zasypali ji makadanem (drceným kamenem) a nakonec vše přikryli základovou deskou z betonu. Na podezdívku použili přírodní kámen, pískovec z nedalekého lomu v Klenově. Pak už přišlo na řadu předem na míru připravené dřevo a za tři týdny byla hrubá stavba hotová.

O střechu, včetně zaplechování, žlabů a okapů, se postarali pokrývači z firmy HB Real. Potom stavba tři roky stála, aby si dřevo, jak se říká, sedlo. Stačila by jen dvouletá přestávka, ale Kovářovi na nic nespěchali, měli kde bydlet, a tak nechali dřevo pracovat.

Dřevo všeho druhu

„Když nastal čas na zařizování interiéru,“ vzpomíná Josef, „pomohl nám další z kamarádů, Míra Plešek z Hodslavic. Vyrobil ručně v podstatě většinu vnitřního vybavení – podlahy, dveře i nábytek.“

Vstupujeme letním vchodem přes verandu do světnice. Josef nám ukazuje klasická kastlová neboli špaletová okna s dvojitým thermosklem ve venkovních křídlech a s jednoduchým sklem ve vnitřních křídlech. Takové zasklení mají všechna okna v domě a izolují prý výborně. K pohodě ve světnici, především v zimě, přispívají i krásná kachlová kamna, postavená odborníky firmy Hajn z Vítkova. Kovářovi si pochvalují jejich výhřevnost. Chalupu sice vytápí podlahové topení na plyn, ale když se v zimě rozdělá oheň v kachlových kamnech, vydrží teplo v celém domě i tři dny, než se po poklesu teploty automaticky zapne vytápění plynovým kotlem.

Nerezový dřez v kuchyňské lince zasazený do krásné desky ze zeleného mramoru

Ze světnice přicházíme do kuchyně, v níž obdivujeme kuchyňskou linku z jasanu s krásnou deskou ze zeleného mramoru. „Chtěl jsem mít v chalupě co nejvíc druhů dřeva,“ vysvětluje Josef a dodává: „Schodiště je také z jasanového dřeva, ale dvířka do kuchyně, jídelní kout, stůl a židle mi udělal Míra z jilmu. Z dubu zase vyrobil vstupní dveře a konferenční stolek. Nejčastěji použitým dřevem je však smrk, protože z něj postavili řemeslníci celou hrubou stavbu. Ze stejného materiálu jsou i obklady v interiéru a podlahy.

Se smrkovým dřevem jsem naprosto spokojen,“ poťukává Josef na stěnu dřevěnice a podotýká: „Proč polární borovice nebo sibiřský modřín? Chalupy ve skanzenu v Rožnově stavěli ze smrku z našich lesů a vydržely už dvě stě let.“

Kočárek něco napovídá

V přízemí nám ještě Josef ukazuje strojovnu a menší koupelnu, která slouží hlavně jemu, když potřebuje rychle odstranit stopy černého řemesla po příchodu z kovárny. Prohlížíme si různě umístěné keramické postavičky vytvořené Monikou, nahlédneme do prakticky zařízené pracovny s počítačem a pak již míříme ke schodišti do podkroví.

Jednoduše zařízená ložnice je pro dobrý spánek nejvhodnější

Nahoře si Kovářovi zařídili ložnici, prostornou šatnu, WC a další dvě koupelny, menší se sprchou a větší s vanou. Máme tu také možnost potěšit se výtvarnými díly Josefova přítele, kamenosochaře Jana Sobka, který mimo jiné ze žuly vytesal známou sochu Radegasta, umístěnou v Beskydech na Radhošti. Zaujala nás i velká stará moučnice na chodbě, rozdělená na tři díly pro mouku hrubou, polohrubou a hladkou. Nyní ovšem slouží jako praktický úložný prostor pro prádlo.

Monika sbírá panenky všeho druhu a všech velikostí. Porůznu stojí nebo posedávají, naparáděné v krásných šatičkách, v prosklené vitríně. Jako by nás nenápadně připravovaly na to, co uvidíme za chvilku. „Toto,“ ukazuje Josef na kočárek, „je radostná předzvěst skutečnosti, že už v srpnu se stanu dědečkem!“

Relaxace je důležitá

Josef s Monikou mají dva syny, kteří strávili ta nejhezčí klukovská léta už v novém domě a samozřejmě na zahradě i v kovárně. Mladšímu se zalíbilo, stejně jako tátovi, umělecké kovářství. Josef je rád, že může své zkušenosti dál předávat svému synovi. Starší vystudoval fakultu veterinárního lékařství. Vztah ke zvířatům ho přivedl také mezi myslivce a k chovu včel. Mimo tyto koníčky se v letních měsících stará o sečení nemalé plochy zahrady. Po dokončení dřevěnice přibyla ještě velká letní kuchyně, bazén, sauna a vinný sklípek. K povídání o zahradě se však ještě vrátíme v některém z dalších vydání našeho časopisu.

Na motorce Yamaha s obsahem 1100 ccm ujíždí Josef ve chvílích volna za kamarády nebo jen tak do říše relaxace a snů

„S domem jsem naprosto spokojený,“ říká Josef. „Dřevo dýchá, voní, hřeje a je krásné. S údržbou nemám žádné problémy, po třinácti letech jsme poprvé obnovovali venkovní nátěr domu. Starý jsme jenom lehounce přebrousili brusnými houbičkami a znovu dřevo natřeli.“

Nakonec nás Josef vede ještě k jedné svojí radosti. Na trávníku stojí naleštěná motorka Yamaha s obsahem 1100 ccm. Josef těžkou rukou kováře pohladí řidítka silného stroje a říká: „Koupil jsem ji před dvěma lety a moc rád se na ní projíždím. Na srazy motorkářů nejezdím, slouží mi jen pro potěšení nebo třeba k návštěvám kamarádů. V neděli se seberu a jedu. Neslyším telefon, nikdo mě nedožene. Motorka mi umožní relaxovat, užívat si volna a toho, co mám rád. A tak to má být s motorkou i s chalupou. Pečovat o ně musíme, ale věci by měly především sloužit člověku, a ne on jim.“

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: PETR ZHOŘ

Na chalupě u kováře