Na chalupě se cítí doma

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Zpěvák Jan Vančura s manželkou Evou a dvěma syny si před deseti lety koupili venkovský dům na Trutnovsku, aby měli kde trávit víkendy. Provedli menší úpravy a cítí se tu tak dobře, že zde jeden čas žili trvale. A možná zase budou…

Dům s teple žlutou omítkou stojí na kraji malé vesnice. Vede kolem něj ze dvou stran silnička, ale situování stavení a zeleň zaručují obyvatelům klid a soukromí. Přízemní dům s obytným podkrovím se na první pohled nezdá tak velký, ale “klame tělem”. Má půdorys nepravidelného T, takže ze žádného místa ho nevidíte celý. Díky členitosti domu je členitá i zahrada kolem něj, o čemž se hned přesvědčujeme.

Kytky nejsou jen macešky

Po zazvonění u vstupních dveří vychází ze vrat Jan Vančura. “Vítám vás u nás, pojďte dál,” zve se stejně milým úsměvem, s jakým si ho možná i vy pamatujete už od dob jeho pěveckých začátků v proslulé skupině Rangers neboli Plavci. I když pár let od té doby uběhlo, někteří “plavci” odešli už navždy, jiní vytvořili nové skupiny, Honza se současnými Plavci stále hraje a zpívá.

S naším hostitelem nejprve procházíme zahradou, jejíž zmíněná členitost umožnila vytvořit různá zákoutí. Jen pár kroků od vrat za rohem domu nás překvapí úžasná zahradní oáza – prostor ohraničený dvěma křídly domu, vzrostlou zelení u plotu a dřevěnou stěnou, za kterou je ukryta příjezdová cesta, garáže a trampolína. Je tu posezení u stolu jak pod stinnou pergolou, tak o kousek dál na sluníčku, v závěsném křesle, na lehátkách a na lavičce. Květiny v truhlících a květináčích na zemi i na oknech hrají všemi barvami.

Na terasu pod pergolou obrostlou psím vínem se dá vyjít rovnou z pokoje francouzským oknem, dalšími prosklenými dveřmi lze nahlédnout do relaxační místnosti a k bazénu. Kousek dál nás lákají otevřené dveře do domu.

My ale pokračujeme po chodníčku za roh, kolem keřů bílých rododendronů, do cípu zahrady s houpací lavicí. Na záhonu u plotu kvetou fialově a červeně hortenzie. “Ty jsem zasadil letos,” informuje nás Honza. “Nejsem kutil a odbornou činnost nechávám odborníkům, ale teď mě oslovila práce na zahradě. Už rozlišuji i jiné květiny než jen macešky, jak jsem vždycky říkal všem kytkám,” směje se. Není to jen chalupa

Vstupujeme do domu a v rozlehlém pokoji se usadíme u velkého jídelního stolu – později se dozvídám, že je to vlastně kulečníkový stůl. A to už se k nám přidává i Honzova manželka Eva. “Jak to vlastně s chalupou začalo?” zajímá mě.

Eva s Honzou se na sebe s úsměvem podívají. “Chtěli jsme sem jezdit na víkendy a částečně dům pronajímat. Pak jsme první rok přijeli na jarní prázdniny a tak se nám tady zalíbilo, že jsme se rozhodli tu bydlet. Hned jsme zařídili přechod synů ve škole a víc než pět let jsme zde s nějakými přestávkami žili trvale,” vzpomínají manželé. “Kvůli práci jsme se vrátili blíž k Praze, ale zas nás to táhlo do většího klidu. Teď bydlíme v Hradci Králové v pronajatém bytě, protože tam synové – čtrnáctiletý Jonáš a sedmnáctiletý Jakub – chodí do školy. Sem jezdíme jako na chalupu a dům užíváme o víkendech nebo ho pronajímáme ke krátkodobým pobytům, aby si toto výjimečné místo mohli užít i jiní.

Bydleli jsme už na různých adresách, přemýšleli jsme, kde bychom zakotvili. A letos jsme si uvědomili, že právě tady nám je dobře. Nejspíš sem v budoucnu trvale přesídlíme,” shodují se oba.

Dům se třemi byty

U kávy probíráme historii domu. “Původní malý venkovský dům nechala předchozí majitelka přestavět,” vysvětluje Honza. “Bydlela tu se dvěma syny a jejich rodinami, takže v domě vznikly tři oddělené byty se samostatnými vchody, troje oddělené vytápění, dvě schodiště a menší vnitřní bazén. Když jsme dům před deseti lety koupili, byl sice v obyvatelném stavu, ale úpravy byly nezbytné. Vlastně jsme přestavovali dvakrát, tehdy na začátku a před pěti lety,” vzpomíná náš hostitel.

Menší stavební úpravy

“Nešlo o žádné velké změny dispozic,” říká Eva. “Jen jsme jinam přesunuli kuchyni a v přízemí přibyla jedna koupelna. Hlavně jsme několika novými dveřmi propojili původně oddělené byty, takže celý dům je průchozí.” A dodává: “Ten, kdo dům stavěl, vůbec nerespektoval zdejší klima – byla tu celá řada prosklených ploch, i na sever, které jsme uzavřeli. Podkroví bylo otevřené do krovu s prosklenými vikýři. Vybudovali jsme strop, aby se místnosti lépe vytopily.”

“Změnili jsme i systém vytápění,” přidává se Honza, “zrušili jsme kotel na propan-butan a místo něj pořídili kotel na tuhá paliva a elektrokotel. Krbová kamna v obýváku vytopí půlku přízemí a část podkroví, druhá krbová kamna má žena v podkrovním ateliéru. Zbourali jsme také zadní schodiště – tam je teď kotelna – a postavili nové.”

Místo okna dveře

Do domu byl jeden vstup od silnice a druhý ze zadní zahrady. Do části s pergolou a posezením vedlo jen francouzské okno. Před pěti lety nahradily okno v předsíni mezi kuchyní a pokojem nové dveře, dnes nejvíc využívané. Dům dostal také nový nátěr.

“Ještě letos, během podzimu, se chystáme vylepšit kvalitu stávající izolace. Zajímavé je, že tip na foukanou izolaci, kterou hodláme použít, jsme objevili v inzerci vašeho časopisu. Už nás navštívil technik z IP Izolace Polná a infrakamerou zaměřil místa, která bude nutné doplnit,” informuje nás Honza.

“V blízké budoucnosti provedeme ještě výměnu eternitu na střeše za klasické pálené tašky, myslím, že chalupě budou slušet. Také bych se nerad dožil toho, že se střecha jednou vznese a uletí, jak se to někdy stává u méně kvalitních střešních krytin,” dodává náš hostitel.

Téměř malé bludiště

Káva je dopita, odkládám poznámky a vydáváme se na prohlídku domu. Větší počet místností, dvoje schodiště a různé průchody mohou ve vás poprvé vyvolat dojem malého bludiště. Synové si to tady v mladším věku určitě museli užívat – těch schovávaček!

V přízemí jsou vedle velkého obývacího pokoje a kuchyně i dvě ložnice, dvě koupelny a haly, relaxační místnost se saunou a bazén. “Saunu využívá Eva s dětmi, bazén je pro kluky vítaná rozkoš,” komentuje Jan. Do podkroví se dá vyjít hlavním schodištěm z pokoje nebo užším, ukrytým za jednou z ložnic. V členitém podkroví se nalézají dvě ložnice, knihovna, Evin ateliér s kuchyňkou a ložnicí a dvě koupelny.

Dům neslouží jen nám

“Připadá mi zbytečné, abychom měli jen my čtyři pro sebe tak velký dům. Ale když už ho máme, tak chci, aby dům žil a poskytl něco příjemného i dalším lidem,” vyznává se Eva ze své filozofie. “Domem by měla proudit energie, přítomnost lidí mu svědčí. I z praktických důvodů – aby se větralo, topilo. Proto když tu nejsme, krátkodobě ho přes agenturu pronajímáme. Hosté mají k dispozici celý dům, kromě naší soukromé ložnice.”

Zařizování s intuicí

Na otázku o vybavení hostitelka reagovala: “Zařízení jsme podřídili i tomu, že dům má sloužit k pronajímání. Prostor si měl zachovat charakter venkova, ale ne vyloženě chalupy. Také jsme sem nechtěli pořizovat drahé věci.

Mám kurz interiérového designu, proto jsem chtěla uplatnit i některé principy feng šuej. Asi půl roku jsem chodila s plány, výkresy a kompasem, ale pak jsem je zahodila – dům je na to příliš komplikovaný – a dala jsem na intuici.

Interiér by měl odrážet člověka, který v něm žije, i jeho způsob života. Líbí se mi spojovat věci, které k sobě na první pohled nepatří. Zařízení je tak trochu mixem různých předmětů: v jedné ložnici jsou kovové postele, dědictví po Honzově babičce, v naší je masivní postel z olejovaného dřeva. V pokoji máme kancelářskou skříň a skříňku se žaluziovými dvířky, velký jídelní stůl je současně kulečníkovým stolem.”

Uklidňující barvy

Velkou úlohu mají podle Evy při zařizování barvy. “Někde je výmalba v domě laděna s ohledem na světové strany, jinde hraje roli můj pocit, záleží i na využití prostoru, na náladě a atmosféře,” vysvětluje. “Tady v přízemí jsem uplatnila béžové a hnědé odstíny – aby nás barvy stabilizovaly.” Musím dát Evě za pravdu. Zvolená barevnost v kombinaci se světlým nábytkem a spoustou světla, které do pokoje přichází okny ze tří stran, působí příjemným, uklidňujícím dojmem. Tvoří jakési pozadí obrazům, které se nabízejí za okny: záplavě bílých květů rododendronů, krajině v dálce, rostlinám na pergole.

Proměněná zahrada

Když Vančurovi dům koupili, rostly na zahradě u plotu túje, kromě nich bylo na pozemku už jen několik stromů a keřů – lípa, bříza, cypřiš, švestka, černý bez, vistárie, azalky.

“Udělali jsme menší stavební úpravy – před novým zahradním vchodem jsme položili dlažbu a vybudovali dřevěný předěl mezi garážemi a odpočinkovou zahradou. Vysázeli jsme nové stromy a květiny. Túje jsme doplnili dalšími dřevinami, abychom získali větší soukromí. Po zahradě jsme rozmístili květináče a truhlíky s muškáty, floxy a dalšími květinami, na záhony vysadili hortenzie, petúnie, macešky a bylinky,” informují nás Eva s Honzou. U pergoly vidíme popínavé růže a zakrslý šeřík, u dřevěné stěny se daří hortenziím, o kus dál rostou kosatce a popínavá ostružina. Na zahradě je i muchovník s jedlými plody, líska a maliny. Vyjmenovat všechno nelze.

Pro letní osvěžení slouží obyvatelům zahradní sprcha, dětem zas trampolína. “Na pozemek vedle garáží možná časem pořídíme skleníček,” plánují manželé.

Je čas se rozloučit

I když nás deštík jednou vyhnal ze zahrady do domu a mraky na chvíli překazily fotografování, vše nakonec dobře dopadlo. Při loučení nám ještě Jan Vančura připomíná koncert Plavců s Irenou Budweiserovou. S radostí pozvání na 10. listopadu do pražského divadla Broadway na koncert Plavci Best of přijímáme. A mně se vybaví slova jeho známé slavné písně: Láska je věc kouzelná…

text: IVA TVRZOVÁ
foto: VLADIMÍR HÁJEK