U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Na chalupě pod Javorinou
Kategorie: Návštěva | Autor: Ivan Šimek
Chalupaření je báječný zážitek. Únik z rutinní každodennosti profesionálního života do světa, ve kterém si můžeme dovolit být sami sebou. A dělat to, co se nám právě chce. Chalupa je azyl, kde si můžeme vyvětrat hlavu, léčit zraněné ego, je místem, které nám dovede vrátit narušenou rovnováhu a odvahu vstoupit opět do ringu všedních dnů.
Každá vesnická chalupa však přežije pouze tehdy, když v ní zůstanou lidé. Dům bez lidí ztratí duši a začne chřadnout, jako by tajemná síla pomalu ale jistě nahlodávala jeho zdi, až se chalupa postupem času zhroutí sama do sebe – jako v černé díře… Takovýto osud postihl nejeden zajímavý a mimořádný vesnický dům, stodolu či mlýn.
Stavby s novou budoucností
V mnoha případech naštěstí přichází záchrana ze strany nových majitelů, z nichž se stávají zanícení chalupáři s novou potřebou: vše staré, zdánlivě nepotřebné opravovat, zachraňovat a také sbírat věci s novým pohledem na jejich krásu, pominutelnou užitečnost, ale i sběratelskou hodnotu. Přinášejí lidovým stavbám novou budoucnost. A je velmi důležité, že tady chalupy, různé hospodářské stavby, mlýny a stodoly zůstanou i nadále jako doklad minulosti a kontinuita s budoucností.
Šťastný osud stihl před léty i starou opuštěnou vesnickou chalupu, která stojí v jedné z mnoha kopanic, roztroušených na Slovensku pod Velkou Javorinou. Chalupa je vsazena do svahu, kde je vodorovná plocha spíše výjimkou. Jakžtakž rovný je pouze nevelký dvůr, uzavřený ze tří stran stavbami a z jedné laťkovým plotem.
Ve dvoře podél chalupy byla původně úzká terasa. Právě tady našli noví majitelé dost místa pro běžné práce, ale i pro lehátka s malým stolkem na příjemné lenošení na slunci. Terasu rozšířili na jeden a půl metru přístavbou z nahrubo opracovaných plochých kamenů. Nepravidelnou mozaikovou plochu terasy vyspárovali, ale jejímu čelu ponechali přirozený vzhled. Celé průčelí tak působí původně a společně s novou zahrádkou ve dvoře tvoří harmonický celek. To je samozřejmě velmi důležité: zvolit správný a vyvážený kompromis mezi “svými” představami o chalupě s originalitou místa.
Uvážlivě a s citem
Naši chalupáři se vydali cestou respektování původního stavu. Vzali na vědomí jedinečnost krajiny a charakteristický kolorit nového prostředí a budovali uvážlivě, s citem pro daný stav a s respektem pro výhled na krajinu i scenérie. A konec konců i s citem pro materiál.
Na malém dvorku, kde bylo v dobách hospodaření přímo před vchodem hnojiště, je dnes trávník. Protíná jej ke vchodu vedoucí terénní schodiště či lépe řečeno chodník z placatých kamenů, lemovaný květinami a trvalou zelení. Celému dvorku vévodí stará vrásčitá vrba, která ho ozvláštňuje a zpříjemňuje.
Naproti chalupě, na druhé, delší straně dvora je letní kuchyň, v níž se původně “vařilo” pro dobytek. Nevzhledná bouda, postavená z nepálených surových cihel, se dvěma malými místnostmi, byla na spadnutí. Domácí ji opravili, dali jí novou sedlovou střechu a pod ní vybudovali malou půdu. V ní je letní kuchyň – hezké místo, kam se vešel stůl, lavice i pár židlí. A jak tam chutná odpolední káva!
Atmosféru doplňuje množství starých, dávno nepotřebných věcí na stěnách. Ve zdánlivém chaosu tu vedle sebe visí staré obrázky a pánve na vdolky, hrníčky s vařečkami a naběračkami, klíče, cedníky, džbány a jiné ozdobné předměty… Žijí druhý život v pozoruhodném panoptiku staré doby, aby potěšily oči i duše lidí. Pro majitele mají i sběratelskou hodnotu, hodnotu zachované minulosti. Všechno je zde malé a útulné, opravdové i živočišné. Stejně útulná je i celá chalupa.
Netradiční fasáda
Je postavená tak jako většina domů na kopanicích Podjavoří z nepálených cihel. Až do poloviny 18. století se tady stavělo ze dřeva, kterého bylo v okolních lesích dostatek. Časté požáry, ničící často i celé vesnice, však přiměly uherskou vrchnost vyhlásit v roce 1751 tzv. “Ohňový patent”, který zakazoval stavět domy ze dřeva. Jako důsledek tohoto nařízení se pak objevily syrové nepálené cihly, které v druhé polovině 18. století našly v lidovém stavitelství široké uplatnění. Používaly se i v prvních desetiletích dvacátého století.
Zajímavý způsob majitelé zvolili při úpravě venkovní omítky. Na zeď z nepálených cihel se obvykle přibije rabicové anebo jiné pletivo, stěna se ostříká cementem a když uschne, zeď se omítne. Až pak přijde na řadu vrchní omítka.
Domácí ale nepoužili pletivo ani jiný “drátěný” způsob, ale obyčejnou vápennou maltu, kterou do předem navlhčených syrových cihel doslova vtírali obyčejným zednickým hladítkem. I když – podle domácích – je to pracná a zdlouhavá metoda, takhle vytvořená omítka je tenká, pevná, působí “vesnicky pravdivě”. A prý vydrží dlouho.
Druhý životopis věcí
Chalupa je postavena do písmene L a má tři místnosti. Největší je kuchyň, umístěná uprostřed stavení. Nedaleko vchodu je v zúženém prostoru pec, kde se kdysi pekl chléb. Vedle ní se našlo místo i na koupelnu a záchod. Ani tento stavební zásah však nijak nenarušil ráz vesnické kuchyně. Zbytek je prostorný a pohodlný – noví majitelé kuchyň zařídili opravdu vkusně a stylově.
V rohu u okna je jídelní kout s masivním dřevěným stolem, židlemi a vesnickou klasikou – rohovou lavicí. Nad stolem visí stahovací lampa, kterou si chalupář přinesl z demolice. Kdysi byly takovéto lampy běžné nejen na vesnicích, ale i v měšťanských domech. Ve zdi nad stolem je nika vyplněná obrázky a drobnými předměty, na stěnách kuchyňské nádobí, sklo a keramika.
Každý kousek má vlastní historii a příběh úzce spojený s lidmi z chalupy. Věci zde působí jako kronika, druhý životopis, který dopoví ještě nevypovězené. Tyto věci, stejně jako množství jiných nádherných předmětů zdobících interiér, pocházejí z různých koutů Slovenska – z demolic, smetišť, opuštěných staveb i zapomenutých půd, z antikvariátů i obchůdků s uměleckými předměty. Jsou tady také věci z vídeňských tržišť a bazarů a pochopitelně i dary od přátel.
Každou místnost navíc zdobí pozoruhodná litinová kamna – krásné muzeální kousky. Celé chalupě dodává atmosféru starých časů dřevěný trámový strop, samozřejmě patřičně ošetřený. Pod ním jako netradiční ochránce poletuje čarodějka na koštěti…V chalupě, v její kratší části, je ještě předsíň se samostatným vchodem z terasy. Pod “parádním pokojem” je komora, do které se vchází příkrými schody hned vedle vchodových dveří.
Čas se tady nezastavil
Přitažlivým místem je přístřešek – třetí strana uzavírající dvůr. Je připojen
k předsíni. Z vnější strany je jenom ne-omítnutá zeď s ještě původními dřevěnými vraty a zápraží, kterým kdysi hospodář vyjížděl s vozem na pole. Je vyzdobeno závěsnou textilií, pod níž je dlouhý nahrubo opracovaný stůl na kamenné mozaikové podlaze. Ke stěně předsíně jsou naskládaná dřevěná polínka. Jejich hraničku rozděluje uprostřed malá skříňka, ve které je uschlá kytička s ještě stále živými barvami. Stěna plná dřeva vytváří působivý obraz nefalšovaného vesnického dvora. Jakoby se tu zastavil čas.
K chalupě patří i stodola s velkými červenými vraty, pár kroků od ní je studna, ukrytá ve stínu košatých lip. Má polorozpadlou stříšku, kterou “znovuzrození” teprve čeká. I když jsme to před chvílí naznačili, čas se tady, v chalupě pod Javorinou, nezastavil.
O autorovi| Překlad Alena Růžková
Popisy k obrázkům
Chalupa ukrytá v zeleni, v ještě nenarušeném vesnickém prostředí
Pohled ze dvora na chalupu, v níž jsou tři prostorné pokoje
Pohodlný vstup do stavení umožňují také kamenné schody
Kuchyň je nejvíce využívanou místností. Modrý sporák oživuje prostředí, v němž převažuje barva dřeva
Druhá, letní kuchyň vznikla v domečku naproti chalupě. I v ní vytvořili chalupáři útulné domácké prostředí
Přednímu pokoji dominují zrekonstruovaná kachlová kamna. Krásný kousek!
Stůl s lavicemi kolem stěn byl posvátným místem obyčejné slovenské rolnické rodiny
I nad starou pecí je malé muzeum tradiční kuchyně
Celkem malá a nenápadná branka vás vpustí na dvůr a dál do stavení
Zeď krytého zápraží, jímž se kdysi vyjíždělo na pole, je obložena dřevem
Květiny nechybí ani v chalupě pod Javorinou. Vedle růží má paní domu v oblibě hlavně cibuloviny – jak dokládá tento řebčík královský
Více místa před chalupou získali domácí rozšířením terasy – naproti je útulná letní kuchyň
Malé zákoutí pod oknem, jehož vzhled se po dvou stoletích nezměnil
Autor fotografií: foto autor
