Mýty a fakta o životním pojištění

Rubrika: Hospodaření

Životní pojištění pro případ smrti, invalidity či úrazu se stalo nedílnou součástí moderní lidské společnosti. Životní pojištění však neslouží ke spoření.

V České republice má takovouto pojistku kolem 55 procent obyvatel a zájem o ni stále roste. Lidé od „životka“ očekávají zajištění své osoby a rodiny (nejčastěji) v případě úrazu, vážné nemoci či přímo smrti. Mnozí ho dokonce považují za ideální spořicí prostředek. V tomto případě ale podléhají nejrozšířenějšímu mýtu o životním pojištění. Takovýchto omylů je ale ještě mnohem víc.

Mýtus první

Nejrozšířenějším omylem mezi pojistiteli je dojem, že životní pojištění je zároveň ideálním spořicím produktem. Tak tomu ale opravdu není, vlastně je to přímo obráceně. Jako spoření je životní pojištění téměř tím nejméně vhodným produktem. Mýtus o výhodnosti životního pojištění jakožto spořicího produktu přiživují i mnohé pojišťovny, mají totiž pocit, že takto získají více klientů.

Vycházejme ale z logiky věci: Primárním zaměřením je pojištění života, tedy hlavně zajištění vás a vašich blízkých v případě, že by se s vámi něco stalo. Ať už je to vaše smrt, či výpadek práce kvůli úrazu či dlouhodobé nemoci, případně znemožnění dalšího výdělku v případě trvalé invalidity.

Spoření je v tomto produktu až druhotné, je to vlastně takový bonus k pojistce, který ale většinou není nejvýhodnější. Vysokého zhodnocení nelze u životního pojištění dosáhnout už proto, že pojišťovna nezhodnocuje celé placené pojistné, ale nejprve si odečte náklady na rizika. První tři až čtyři roky pojištěnec svými pravidelnými platbami pouze umořuje poplatky spojené se sjednáním pojištění.

Kdo chce pouze spořit, pro toho jsou určeny jiné produkty. Investovat může například do podílových fondů, výhodné se jeví také penzijní připojištění nebo stavební spoření.

Mýtus druhý

Leckdo je přesvědčen, že při pojištění ušetří na daních. Snížit si daňový základ sice můžete, ale musíte splnit určité podmínky. Pojištění v tom případě musí obsahovat spořicí složku, jde tedy o kapitálové nebo investiční životní pojištění.

Smlouvu navíc musíte mít uzavřenou minimálně na 5 let a do 60 let věku. Abyste si mohli odečíst od daňového základu ročně až 12 tisíc korun (a ušetřit tak 1 800 korun na daních), musíte dodržet minimální hranici pojistné částky. Ta je 40 tisíc korun u smluv od 5 do 15 let a 70 tisíc korun u smluv uzavřených na delší dobu než 15 let. Pozor, pokud smlouvu vypovíte předčasně, musíte státu veškeré daňové úspory vrátit, což může být v mnoha případech značně nepříjemné.

Mýtus třetí

Většina lidí je přesvědčena, že peníze z pojistky dostanou jen příbuzní. Ani tohle není pravda. Většina pojistníků sice uzavírá životní pojištění, kdy je plnění určeno rodině, ale zákon umožňuje vyplatit pojištění prakticky jakékoliv osobě, kterou v pojistné smlouvě uvedete. Zajistit tak v případě své smrti můžete nejen rodinu, ale třeba i svoji milenku, hodného souseda nebo dokonce úplně cizí a neznámou osobu. Takzvanou obmyšlenou osobu, jak je v pojišťovacích manuálech nazývána, si určujete sami a v průběhu trvání pojistky ji můžete měnit.

Výhodou pojistky je to, že peníze, které má pojišťovna vyplatit, nepodléhají klasickému dědickému řízení a pozůstalí dostanou potřebné finance velmi rychle.

Mýtus čtvrtý

Stoprocentní pravdou není ani to, že spořicí životní pojistku mohu kdykoliv zrušit, a to jen s minimální ztrátou. Záleží totiž na tom, kdy se rozhodnete smlouvu zrušit. V každém případě ale počítejte, že pokud ukončíte smlouvu před uplynutím sjednané doby, budete ve ztrátě.

Pokud dodržíte smluvní podmínky, dostanete takzvané odkupné. To vám vypočítají pomocí pojistně-matematických metod k datu zániku daného pojištění. Jak velká částka vám bude vyplacena, záleží na tom, kolik let pojištění už máte za sebou.

Obecně lze říci, že v prvních letech trvání pojištění je částka velice malá, protože do její výše jsou započítány všechny náklady spojené s pojištěním. Teprve po polovině sjednané pojistné doby se dostáváte k možnosti vybrat alespoň tu částku, kterou jste do spořicího životního pojištění vložili.

Finanční poradci doporučují v případech, že vám pojištění nevyhovuje, raději než smlouvu vypovědět přistoupit ke snížení pojištění na minimální částky nebo dokonce požádat o přerušení placení, pokud je to v rámci zvoleného produktu možné.

Mýtus pátý

Velmi nebezpečným je přesvědčení, že každé životní pojištění hradí všechny problémy. Bohužel zcela tak tomu není. Pravdou je, že pojišťovny nabízejí v dnešní době už hodně komplexních nabídek zahrnujících všechna nebo alespoň většinu hlavních rizik, ale měsíční poplatky za takovéto produkty se počítají často i v řádu tisíců. Výhodnější tak může být poskládat si produkt podle svých potřeb.

V tomto případě je ale potřeba dávat velký pozor, co přesně je v nabídce, aby později člověk „nezaplakal nad výdělkem“. Například při pojištění na platbu pobytu v nemocnici je dobré ohlídat si, zda se peníze vyplácí v případě úrazu i onemocnění. Dobré je také podívat se, za jakých podmínek jsou pobyty v nemocnici hrazeny a od jakého dne. Některé pojišťovny například odmítají proplácet opakované pobyty v nemocnici, pokud jde o stejný zdravotní problém.

Závěrem

Pojištění není nic jiného než dohoda. Dohoda mezi tím, kdo pojištění sjednává, a klientem, který se chce nechat pojistit. Pojištěný se zavazuje, že bude hradit cenu pojištění, pojišťovna mu na oplátku garantuje, že ho ochrání proti vybraným rizikům, případně je pomůže eliminovat.

Jako ve všech ostatních uzavíraných dohodách je vždy proto nutné podrobně se seznámit s tím, co podepisujete. Podpis je stvrzení, které platí bez ohledu na to, zda jste textu na papíře v osudovou chvíli rozuměli, nebo ne. Pozdější spory jsou pak velmi nákladné a pro klienty málokdy končí vítězstvím.

text: René Flášar
foto: Shutterstock