U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Myslivecké starosti
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
Na myslivost se dnes veřejnost dívá velmi kriticky, mnozí ji chápou jen jako organizaci příznivců střelby do živých terčů. Nic je nedokáže přesvědčit, že myslivecký lov je odměnou za celoroční usilovnou péči o zvěř, její chov a ochranu.
Pravidla myslivosti určuje naše zákonodárství přesným výkladem práva výkonu a stanovuje, jak má být prováděna honba, chov, zušlechťování i ochrana zvěře. Zákon má na mysli zachovat v naší přírodě všechny druhy zvěře dodržováním tradicí prověřených mysliveckých zásad s přírodně ochranářskými aspekty. Snaží se nejen přírodu rozumně využívat, ale některé její funkce řídit či doplňovat. Úkol je to nelehký a každý myslivec se snaží své poslání vykonávat co nejlépe. Bohužel často s malým pochopením svého okolí.
Být myslivcem vyžaduje cit k přírodě, houževnatou vůli i velkou pracovitost, protože tato činnost neustále střídavě zápolí nejen s úspěchy, ale také se zklamáním. Myslivci plní celý rok spoustu úkolů bez ohledu na čas, těžkosti s počasím nebo finančními nároky. Vrásky na čele jim působí zajišťování krmiva pro zvěř na zimní období. S přípravami se začíná už v časném létě kosením, sušením a svážením sena do seníků. Hned potom se seká, suší a váže do otýpek letnina z křovinaté buřeně, ostružiní, maliní a kopřiv, kterou má zvěř nesmírně ráda. Je v ní totiž mnoho hodnotných živin. Obhospodařují se také myslivecká políčka, pěstují se na nich obiloviny i okopaniny. Sklizená úroda se pak uskladňuje pro zimní přikrmování. Opravují se myslivecká zařízení: zásypy (šikmá stříška, pod kterou se sypou plevy pro pernatou zvěř), oborohy (čtyři kůly v zemi, mezi něž se dává seno; kryje je pohyblivá střecha, která podle úbytku sena sjíždí dolů), krmelce, solníky (rozštípnutý kůl v zemi se zasazeným kusem soli) nebo se budují nová.
Když nepřízeň počasí zabrání dostatečné sklizni prvního sena, musí se myslivci postarat o doplnění zásob na zimu senáží – druhou sečí. Z té se zavadlá tráva ušlapává do sudů nebo silikonových pytlů, aby z ní unikl vzduch. Zvěř má tuto senáž raději než vymáčené a vybělené seno. Se svezením posledního zrna ze žní začíná starost o bažanty. Do zásypů v remízech se jim mezi plevy přihazuje pozvolna trochu zrna. Když přijde čas dozrávání kaštanů a žaludů, organizuje se sběr tohoto dobrého jadrného krmiva, z něhož si zvěř vytváří tukovou vrstvu na zimu nejlépe.
Před příchodem prvního sněhu musí být již zavezeno seno do oborohů a krmelců. Sotva začne padat sníh, doplňuje se aspoň jednou týdně každé krmné zařízení a v zásypech pro drobnou zvěř pozadek (zadina, odpad při čištění obilí) nebo obilí. Ke krmelcům se také přikládá trochu letniny i dužnatá a jadrná krmiva. V solnících se nesmí přehlédnout nedostatek soli. Pro zajíce se občas řežou měkké odmladky listnáčů na ohryz.
Myslivci mají také na paměti ozdravování zvěře v honitbě předkládáním medikovaného krmiva. Nezapomíná se ani na přikrmování divokých kachen podél zamrzlých vod na ledě u břehu. Při dlouhotrvající vysoké sněhové pokrývce se musí sněhovým pluhem aspoň na malých plochách odhrnout ozim pro bažanty, koroptve a zajíce, aby měli usnadněný přístup k zelené potravě. Nejhorší chvíle prožívají myslivci s ostrahou zvěře kolem krmných zařízení při boji s pytláky, jak dvounohými, tak čtyřnohými.
Jak vidět, starost myslivců o zvěř je věčná a vyžaduje nesmírné úsilí, které nemá nikdy konce. Když přijde na podzim doba lovů, je to pro ně jakási odměna za celoroční práci. Vždyť množství zvěře je potřeba regulovat na kmenové stavy. Proto by se veřejnost měla dívat na myslivce objektivně a spíš s uznáním.
FOTO AUTOR
