U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Myslivci, psi azákony
Kategorie: Právo | Autor: Čtenář Ivan Mervart, Ústí n. Orlicí
NÁZOR
V časopise Chatař & chalupář 5/1999 se ve sloupku nazvaném Zastřelený pes dozvídáme, že myslivec Fanda zastřelil rodině Součkově buldočka Bubo. Bubo se v lese vytrhl dítěti a s vodítkem plandajícím po zemi vyrazil za srnou na mýtinu. Myslivec ve vteřině vynesl rozsudek, trest smrti, a ve druhé jej vykonal. Naivní Součkovi Fandu žalovali a soud prohráli. Živý tvor byl popraven ne za škodu či zlý čin, ale za podezření, že by nějakou, blíže neurčenou a dosud neprokázanou škodu, spáchat mohl. Pravděpodobnost, že by buldoček s vodítkem v lesním porostu dohonil a strhl srnu, či ji štval do vyčerpání, či ji donutil vůbec k něčemu jinému než k několika rychlejším skokům, byla nulová. Myslivec to věděl, nebyl slabomyslný (měl zbrojní průkaz). Přesto střelil a psa zabil. Myslím, že důvod znám. Chuť střelit a trefit živého tvora je základem myslivosti, i té lidové. Projevuje se každoročně vedle “řádných” úlovků i smutnými příklady střelecké nezdrženlivosti: postřelen či zastřelen je spolumyslivec, honec, cyklista s bílými trenýrkami, řidič podezřelý z pytláctví a chráněný orel. Projevuje se i snahou rozšířit počet tvorů, na které lze střílet: jezevci jsou přemnožení, rysi škodliví a pytláci organizovaní. Myslivecké lobby jsou silné v řadě zemí. Umějí získat přímluvce i mezi zákonodárci, dříve zvávali a hostili různé tajemníky. Snem většiny lovců však není “regulace” zvěře odstřelem slabých kusů, ale parádní trofej z nejlepšího kusu nad krb a na výstavu. Střelba na domácí psíky, kteří v poli popoběhnou padesát metrů za zajícem a schváceně se vrací, může být podle současného zákona beztrestná. Dobrý myslivec se vztahem k celé přírodě by však měl rozlišovat mezi pytlačícím toulavým psem a zaběhlým pudlem, který couvne před kočkou. Dobrý majitel psa by mu toto rozlišení neměl ztěžovat, i když náhodné selhání poslušnosti u živého tvora nelze nikdy zcela vyloučit. Než se Fanda naučí rozlišovat, musí se majitel psa opřít o zákon a musí ochránit svůj majetek stejně důrazně, jako chrání své právo myslivec. Současně, vědomi si svého počtu u volebních uren, převyšujícího počty myslivců, musí majitelé psů s dobrou právní pomocí přesvědčit své poslance, že podezření z přestupku v honitbě není automatický důvod k zabití psa a že zákony povolující lehkovážné zabíjení nejsou dobrými zákony.
