U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Můžeme se “ozdravit”?
Kategorie: Zajímavosti | Autor: LAU
ZDRAVÍ
Když jsme se narodili, dávali jsme okolí najevo, jak se cítíme. Usmívali jsme se, spokojeně si pobroukávali nebo plakali. Dokonce i náš hysterický pláč brali naši nejbližší na vědomí. Netrestali nás za něj, ale snažili se mu porozumět. Jenže jak jsme vyrůstali, dospělí chtěli, abychom byli dokonalí. Znamenalo to nedávat najevo emoce spojené s hněvem, žalem, nespokojeností. Otec, matka, sourozenci, děda s babičkou, ti všichni nás chtěli mít podle svých představ, nikoli podle našich. Mohli jsme vyhovět všem? Není divu, že v nás narůstal zmatek. Sami sobě jsme si připadali divní, když nás druzí nepřijímají takové, jací jsme. Naopak nás za to trestají a kritizují. Přestali jsme si tak nevědomě cenit sami sebe a ztráceli svoji vnitřní autoritu. Nadšení, sebevědomí, vyrovnanost jsou ty tam. Je z toho cesta ven? Jana si uvědomovala, že kdykoli má podat nějaký výkon, ochromí ji stres. Měla před maturitou. Intenzivně prožívala svůj pocit nejistoty a cítila, že zase selže. Postupně jsme odhalovali příčinu. Svalovým testem jsme se dostali do jejích čtrnácti let, kdy byla na letním táboře. Dívka, se kterou bydlela, po pár dnech požádala vedoucí, aby se mohla přestěhovat ke své kamarádce. K Janě se nastěhovala jiná dívka, která ji šikanovala a Jana se tomu neuměla bránit. Cenou, kterou za to zaplatila, byla ztráta sebedůvěry. Jako věk příčiny však vyšlo období, kdy byla ještě batoletem. Z vyprávění věděla, že v létě byla s dědečkem na chatě a měla velkou chuť lézt po schodech. Místo objevování světa ji však zavřeli do dřevěné ohrádky. Nikdo nedbal jejího protestu pláče. Tak postupně ztrácíme důvěru, že nás naši nejbližší akceptují se vším, co cítíme, jak jednáme, zkrátka jací jsme. S Janou jsme všechny situace, na které svalový test upozornil, pomocí technik metody ONE BRAIN “přepracovávali”. Zůstaly pouhé vzpomínky na několik životních momentů, ale “emocionální bolest” se vytratila. Metoda ONE BRAIN využívá kineziologických testů svalů a pomáhá najít příčiny současných problémů. Jistě znáte situaci – radši si sedni, mám pro tebe špatnou zprávu. Jestliže nás něco stresuje, ochabnou nám svaly a podlomí se kolena. Mozek totiž pracuje jako dokonalý počítač. V naší paměti je uložena každá mikrosekunda od početí do současnosti a tělo neustále monitoruje situace všemi smysly. Takto komplexně uložené informace jsou pak mozkem vyhodnocovány jako bezpečné či nebezpečné. Vyhodnotí-li společná integrační plocha (SIP) mozku určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které ji provázely. Pokud mozek označí některou situaci za nebezpečnou, tak nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Jakmile SIP zaregistruje novou informaci podobnou té nebezpečné z minulosti, spustí obranný mechanismus. Odpojí funkci předního mozku, který nás udržuje v přítomnosti a organismus je připraven na reakci “udeř nebo uteč”. Zároveň se vybavují informace z paměťové databanky. V praxi to znamená prožívat nepříjemné emoce a pocity z minulosti, které se projevují například svíráním žaludku, špatným dýcháním, bolestmi na hrudi, problémy s komunikací. Náš mozek je nositelem implicitní paměti a lze se dobrat příčiny potíží. Můžeme totiž mozku zadat otázku a on nám odpoví. Řečí těla je svalové napětí a právě s tím umí pracovat kineziologie. Zpracovává-li mozek pozitivní informace, sval zůstává pevný a negativní emoce jej oslabí. Za plného vědomí klienta se můžeme dopracovat k příčině jeho potíží a pomocí speciálních technik traumatickou událost “přeprogramujeme”. Následné korekce jsou velmi jednoduché – jemné pohyby uvolňují zablokovanou energii v těle, obnovují koordinaci mozku a zlepšují průtok energií tělesnými orgány. Odstranění stresu z paměti pak spustí samouzdravující proces. Pomoc kineziologa také často vyhledávají rodiče, jejichž děti mají ve škole problémy. Ať už jde o nesoustředěnost nebo dyslexii. Vlivem prožitých traumat (stačí 3 sekundy napětí a tělo si vytvoří záznam) se nám v důsledku přetížení mozku přeruší tok energie mezi neurony a naprogramujeme si v něm “slepá místa”. Jsou-li jednotlivé části mozku zablokovány, zmocňuje se nás pocit bezmoci. Nedokážeme tvořivě myslet, logicky uvažovat. Co se s námi v tom okamžiku děje? Přední část mozku se jednoduše “odpojí” a mozkové hemisféry nespolupracují. Pravá vnímá obraz reality jako celek, její pohled je holistický. Vnímá pouze prostor, je bezčasová, pracuje s obrazy, barvami, symboly. Nezná strach a nesoudí. Levá hemisféra analyzuje, usuzuje, logicky uvažuje. Vnímá lineárně, proto klade důraz na detaily. Orientuje se časově, vnímá strach. Je logické, že s touto výbavou odpovídá za naše názorové předsvědčení. Pomáhá jí v tom oblast zvaná společná integrační plocha, která sídlí v zadní části mozku. Ve stresových situacích může odpojit 75 % i více mozku. Nepracuje-li nám přední část, jejíž funkcí je nalézat nové alternativní volby a pravá mozková hemisféra odpovědná za tvořivé uvědomování, ztrácíme možnost adekvátně jednat a my opakujeme stále stejné destruktivní a neproduktivní reakce. Výsledkem neurotických blokád může být řada duševních a fyzických těžkostí. S Honzíkem přišla maminka s tím, že je ve škole na propadnutí. Jako příčinu potíží svalový test ukázal událost z věku jednoho roku a osmi měsíců. Chlapec se opařil, v nemocni pak ležel přikurtovaný k pelestím postele, aby se neporanil. Matce po dvou týdnech dovolili se na něj podívat. Když viděl, že odchází a jeho tam nechává, dostal se do takového šoku, že mu museli dávat umělé dýchání. Nejvíce Honzíka potěšilo, že po korekci mohl na pravé noze ohnout prsty stejně jako na levé. Do té doby mu to nešlo a vzhledem k tomu, že trénoval karate, bylo to pro něj velmi důležité. Metoda ONE BRAIN nepracuje přímo s nemocemi, avšak u zdravotního problému bychom se měli dostat k jeho příčině. Ta souvisí s našimi emo-cionálními problémy a v důsledku nich s nerovnováhou energií v organismu. Stres je něco, čemu se nemůžeme vyhnout. Stačí úlek, dlouhodobě neřešené problémy. Co však stresuje jednoho, jinému nevadí. Z padajících vloček může mít dobrý lyžař radost, ale člověk, který si na nich někdy zlomil nohu, může při sněžení pociťovat stres. Také dítě, které je ve škole neustále hodnocené a jeho výsledky jsou stále srovnávané s ostatními, je vystaveno permanentnímu stresu. Při trvalejších problémech si pak stěžuje na bolesti bříška, hlavy nebo v důsledku energetické nerovnováhy organismu je často nemocné. Metoda ONE BRAIN mu může pomoci. Dobré výsledky jsou při lehkých mozkových disfunkcích, poruchách učení, zklidnění hyperaktivních dětí, při poúrazových bolestech, špatném držení těla, vadách chůze, chronické únavě, pomočování. Upravuje také alergické reakce a lze touto metodou napravovat závislosti.
