Můstek a lávka
Dekorativnější můstek patří spíše k jezírku, skromnější lávka se hodí k potůčku. Důležité je, aby svou velikostí a tvaroslovím odpovídaly typu zahrady.
K zahradnímu jezírku nebo vodoteči patří různé typy můstků, podesty a terasy vybíhající nad hladinu, ale i dřevěné lávky, které nás bezpečně dovedou na druhou stranu a nenápadně přitom zdůrazní existenci vodní hladiny na pozemku. Všechny tyto drobné stavbičky navíc působí i velmi malebně. Jsou také tím nejlepším místem, odkud lze pozorovat vodní hladinu a obdivovat zrcadlení oblohy a rej rybek pod hladinou.
Důležité je umět zvolit materiál na stavbu, vhodný pro konkrétní zahradu. Pokud máte tzv. přírodní zahradu s převažující výsadbou dřevin a drobných konifer, bude vhodné doplnit ji jednoduchým dřevěným můstkem. Naopak se zahradou spíše japonského typu, na níž bývá umístěno hodně kamenů, bude dobře ladit i kamenná lávka nebo můstek.
Při volbě velikosti i tvaru můstku je na místě skromnost a zdrženlivost. Můstek by měl korespondovat s velikostí zahrady a jejím prostorem, aby stavba nebyla vzhledem k velikosti zahrady předimenzovaná.
Japonská inspirace
Voda má v japonské zahradě funkci praktickou, estetickou i filozofickou. Je neodmyslitelnou součástí každé japonské zahrady, a to i tehdy, je-li pouze naznačena: například suchou scenérií z oblázků (tzv. suchá zahrada). Většinou však i v těch nejmenších japonských zahradách zaslechnete zvuk drobného proužku vody stékajícího bambusovými korýtky a malým vodopádem do okrasné kamenné kašničky u vchodu do zahrady.
Pokud je však zahrada větší, a je do ní zakomponováno jezírko, obvykle je přemosťuje prohnutý můstek v typické červené barvě. Dobře však vypadá i můstek bílý nebo i v odstínech hnědé. Místo něj někdy poslouží i pouhá lávka z kulatiny či klád. Na jedné zahradě s více jezírky by se nikdy neměl opakovat stejný typ můstku. Rovný kamenný můstek se používá především na přemostění potoka.
Na větších a mělčích vodních či bažinatých plochách s okrasnými vodními rostlinami působí zajímavě most nebo lávka z prken postavených kolmo k sobě či zcela klikatě (cik – cak). Klikaté můstky mimo jiné nutí k opatrnější a pomalejší chůzi, a tím i k delším pohledům na rostliny a barevnými kamínky vyložené dno. Potok či jezírko mohou také přemostit i šlapáky ze dřeva či kamene. Tento typ přechodu byl kdysi na našem venkově zcela běžný.
Konstrukce dřevěného můstku
Dřevěný můstek by měl být alespoň 60 cm široký a opatřený zábradlím, které je výhodou zejména u můstků tvarovaných do oblouku. Největší trvanlivost mají můstky a lávky z dubového dřeva, u lávek se dají velmi dobře využít vyřazené a očištěné pražce.
Základ prohnutého můstku tvoří dva dřevěné oblouky. Na obloucích jsou přišroubovaná prkna. Ta mohou být hladká, ale vhodnější je protiskluzný vroubkovaný povrch. K můstku patří sloupky, na kterých je připevněné zábradlí (na menší můstek postačí 6 sloupků o délce 1 m). Zábradlí může být vytvořeno ze dvou latí o délce 2 m.
K výrobě můstků a lávek se doporučuje použít dřeviny, které mají vyšší trvanlivost – dub, akát nebo i středně tvrdý modřín či borovice – protože na můstek působí zvýšená vlhkost, kterou se snižuje životnost dřeva. Velmi často se však na jejich konstrukci používá i smrkové dřevo, jehož trvanlivost prodlouží vhodná impregnace. Životnost můstku závisí na jeho konstrukčním provedení. Zejména je nutné zajistit, aby se dešťová voda neshromažďovala na mostovce.
TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER, PETR ZHOŘ, KAROLINA NÉMETHOVÁ, ALEXANDR JANOVSKÝ A ARCHIV