U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
MOŘSKÉ houby
Kategorie: Styl | Autor: Připravila HM
ZAJÍMAVOST
Po staletí byl zoofyt loven v řeckých vodách Středozemního moře, až zde byl téměř vyhuben. Dnes jsou jeho hlavním nalezištěm pobřežní pásma kolem souostroví Kerkenna na jihu Tuniska. Tyto ostrovy, na nichž Kartaginci, Římané i Féničané lovívali ostranky, měkkýše, z nichž se získával vzácný purpur na barvení látek, jsou dnes – s výjimkou dvou největších, Gharbi a Chergui – neobydlené. Každý den převáží ferry z města Sfax do Sidi Youssefu, přístavu na Gharbi, domorodce i letní hosty, kteří tu chtějí najít kousek ztraceného času. Ostrovy, připomínající siamská dvojčata, spojená navzájem starou římskou cestou, se vznášejí na vodě jako dva obrovské prámy, zářící do slunce svými písečnými plážemi. Jsou porostlé aloemi, fíkovníky a palmami, z nichž se tu a tam noří bílé domky s modrými vyřezávanými dveřmi a okenicemi. Ty jsou domovem posledních lovců mořských hub. Lovců, kteří dodnes ovládají umění vyčíhat si na konci léta slavného zoofyta. Nechávají tiše klouzat své felúky, což jsou malé plachetky, nebo své těžké bárky z malovaného dřeva po hladině mělkých vod, skrývajících kýženou kořist. Nepotřebují k lovu mnoho: harpunu, vědro, druhé s proskleným dnem, přes které je možno pozorovat podmořský svět a především oči jako ostříž, bez nichž by nebylo možno vzácného živočicha odhalit. Když se to podaří, je třeba jednat rychle: zastavit loďku, nechat uklidnit zvířené vody, ponořit se na vytypované místo, znovu najít s pomocí zaskleného vědra takzvaný černý květ, harpunovat jej a konečně vynést kořist na palubu. Tam zoofyta okamžitě propláchnout a zavěsit na stěžeň, aby uschnul. Zručný lovec dokáže za den ulovit sto až dvě stě kusů mořských hub, které se – podle velikosti a kvality – prodávají zhruba za 350 franků za kilogram. Přijíždějí si pro ně obchodníci ze Sfaxu, kde jsou houby podrobeny další “zkrášlovací” proceduře: nejprve jsou opět vymyty a ponořeny do zvláštní chemické lázně, v níž získají svou krásnou zlatavou barvu, pak jsou znovu sušeny a nakonec je jim – pomocí zvláštních velkých nůžek – dodán definitivní oblý tvar. Jsou roztříděny podle kvality (přičemž hraje roli barva a měkkost) a ve velkých košících čekají na kalibraci (cejchování). Největší a nejhrubší se používají v průmyslové výrobě, nejměkčí ve farmacii. Nakonec jsou spočítány a uloženy do jutových pytlů, ve kterých čekají na odeslání do nejrůznějších míst naší zeměkoule. A tak zvíře, které pochází z moře, skončí opět ve vodě, ikdyž tentokrát sladké a většinou mydlinkové, protože umýt se doma ve vaně takovou houbou je pro mnohé lidi teprve ten pravý požitek.
