U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
MOŘE na zahradě 3.
Kategorie: Stavba | Autor: ing. Milan Šmíd
Dnes navazujeme na předchozí dva díly popisem způsobů výstavby různých typů bazénů, které vás ještě mohou ovlinit v rozhodování, pro jaký se rozhodnout. Způsob výstavby a veškeré další práce samozřejmě závisejí na konstrukci bazénu.
Pro montované plastové bazény se na připravenou betonovou základovou desku (kterou jsme si připravili minule) osadí nosná konstrukce z plechů uchycených do rámů nebo lišt, osadí se prostupové kusy (trysky, skimmer, protiproud, světlo a pod.) a natáhne se krycí PVC fólie s uchycením do koncové lišty a zatěsněním k jednotlivým prostupům v konstrukci. Vně bazénu se pak natáhnou potrubní rozvody. Pak se, rovněž z vnějšku, obsypává suchou betonovou směsí nebo hutněným pískovým zásypem; současně se napouští voda v bazénu, aby se vyrovnávaly tlaky vody a zásypu. Tento typ bazénů patří k nejjednodušším a nejlevnějším. Nosnou konstrukcí bývá žárově pozinkovaný plech, někdy doplněný i rámovou konstrukcí. Vlastní vzhled bazénu vytváří PVC fólie upevněná v horní uchycovací liště (tlak vody ji přitlačí těsně k plechu). Pozor, umístění fólie je náročné na přesnost, jinak by napouštěná voda mohla vytvořit na dně bazénu nepříjemné “varhánky”, které zhoršují jeho estetiku. Bazény laminátové a polypropylénové se většinou dopravují na místo vcelku – je zapotřebí dopředu řešit způsob dopravy po našem pozemku. U větších bazénů se bez jeřábu asi neobejdeme. Na betonovou základovou desku ještě obvykle – podle požadavků výrobce – přijde zhruba pěticentimetrový pískový podsyp. Jakmile je bazén na svém místě, můžeme natáhnout potrubní rozvody a kolem bazénové vany udusat pískový obsyp. Tepelná izolace není při zahradních realizacích efektivní a zbytečně stavbu o 10 až 15 % prodraží; 80 % tepla se totiž ztrácí hladinou. Bazény laminátové, polypropylénové a akrylátové jsou většinou již “předvyrobené”. Pro možnost dopravy je velikost těch kompaktních omezena na šířku 3,5 m. Laminátové a polypropylenové lze samozřejmě postavit i větší, v tom případě se převážejí v dílech a montují na místě. Zejména laminát (vyrábí se prosycováním skleněné tkaniny nebo skleněné rohože polyesterovou pryskyřicí v několikanásobné vrstvě) má dobré mechanické vlastnosti, je stálý při teplotách od -40 až +100 °C. Je odolný proti většině chemikálií, které se používají při úpravě a dezinfekci vody. Dá se snadno probarvovat, a tak nejsou drobné škrábance na první pohled viditelné. Vlivem času však materiály stárnou a bazény nevypadají tak hezky, jako v době instalace. Při odstraňování nečistot mechanickou cestou může dojít postupně k odření vrchní vrstvy. Bazény nerezové menších rozměrů se též dopravují vcelku, větší se svařují na místě (tuto práci zajišťuje dodavatel nerezového bazénu). Pak už se opět, stejně jako v předchozích případech, natáhne potrubí a zabezpečí zásyp hotové vany. Nerezový plech, z kterého je bazén konstruován, je současně i hydroizolační vrstvou a vytváří i venkovní vzhled bazénu. Nerezové bazény představují u nás dosud v této oblasti novinku. Jsou zajímavé svou velmi dlouhou životností, snadno odolávají povětrnosti a velmi dobře se udržují. Proto jsou vhodné zvláště do venkovního prostředí, ale je z nich postavena i řada bazénů interiérových. Mohou mít libovolný tvar a členitost a snadno se do nich instalují rozličné atrakce a doplňky pro zvýšení komfortu bazénu. Nevýhodou může být poměrně fádní šedost povrchu, a tím i šedavý odstín vody. Nutné je počítat i s poměrně vysokými investičními náklady, které se však vrátí v podobě jednoduché údržby a dlouhé životnosti. Nejpracnější je zhotovení konstrukce bazénu z tvárnic nebo železobetonu. Výhodou tohoto řešení je ale možnost výstavby svépomocí. Návrh nosné konstrukce vany by však měl zpracovat projektant – stavař nebo statik, který určí i způsob jejího vyztužení. Konstrukce z tvárnic je sice na první pohled dražší, ale ušetříme za bednění nutné pro betonáž. Pro izolace bazénu se používají pohledové PVC fólie nebo cementové hydroizolační stěrky, z vnější strany je vhodné proti zemní vlhkosti izolovat konstrukci lepenkou nebo alespoň vhodným asfaltovým nátěrem. Pohledová PVC fólie již tvoří venkovní povrch bazénu, na hydroizolační stěrku se nejčastěji lepí keramické obklady nebo i skleněná mozaika. Bazény betonové jsou nejběžnějším řešením pro interiéry, ale vzhledem k možnosti vybudovat bazén svépomocí je jich u nás mnoho i na zahradách. Dobře provedený betonový bazén má téměř neomezenou životnost. Výroba na místě umožňuje volbu libovolného tvaru, hloubky, sklonu dna i případných zálivů, podvodního sezení apod. – vše podléhá potřebě zákazníka a fantazii architekta, který bazén navrhuje. Tento typ bazénu umožňuje i volbu libovolné doplňkové technologie “atrakcí”. Nevýhodou je relativně velká pracnost i poměrně dlouhá doba výstavby, jež je daná náročnějším technologickým procesem výstavby oproti ostatním bazénovým konstrukcím. Betonové bazény se zhotovují vyléváním z tzv. vodostavebného betonu, kde je vodostálost konstrukce zajišťována plastifikátory a celým technologickým postupem zhotovení vany, včetně ošetření všech pracovních popříp. dilatačních spár. Do bednění se před vylitím betonové směsi osazuje železová výztuž i veškeré prostupové kusy pro cirkulaci vody v bazénu, vodní atrakce a doplňky. Bazény z tvárnic tvoří variantu k bazénům betonovým. Výstavba bazénového tělesa z betonových, škvárobetonových nebo polystyrénových tvárnic umožňuje rychlejší způsob výstavby. Použití tvárnic však částečně omezuje tvarovou variabilitu bazénu. Konstrukce betonového nebo tvárnicového bazénu pak vyžaduje ještě provedení povrchové úpravy. Poměrně častým způsobem povrchové úpravy bazénů z betonu či tvárnic je jejich fóliování. Používají se fólie z měkčeného PVC se skelnou výztuží, která zvyšuje jejich mechanickou odolnost a zabraňuje průtažnosti. Nejčastěji se používají fólie DLW nebo ALCORPLAN, což jsou dovážené materiály, případně tuzemské fólie z Fatry Napajedla. Fólie vyřeší nejen povrchovou úpravu a barevnost bazénů (ve škále barev dané výrobcem), ale slouží i jako hydroizolace konstrukce. Dobře se udržují, jejich nevýhodou je však snadné mechanické poškození. Svařují se horkovzdušně přímo v bazénu a stejným způsobem lze provádět i případné opravy při mechanickém poškození. Materiál je odolný proti běžným koncentracím bazénových chemikálií, vysoké koncentrace chlóru nebo jiného oxidantu však mohou způsobit vyblednutí fólie. Keramický obklad bazénu je sice nejdražší formou povrchové úpravy, ale s nejdelší životností. Obklady se lepí speciálními lepidly na vytvrdnutý betonový povrch opatřený hydroizolační stěrkou. Je nutné volit mrazuvzdornou bazénovou keramiku s nízkým stupněm nasákavosti. Firmy, které ji nabízejí, mají ve svém sortimentu i tvarovky k řešení koutů a hran nádrže, přelivné hrany a přechody na keramický obklad ochozu. Skleněná mozaika, která nachází uplatnění hlavně v interiérech, se při úpravě běžných exteriérových bazénů používá zřídka. Je vhodná zvláště u členitých bazénů s oblými stěnami a malým rádiusem, který dokáže daleko lépe kopírovat než keramický obklad. Protože se dodává v pásech nebo čtvercích 500 x 500 mm, není pokládka mozaiky časově příliš náročná. Na další díl našeho seriálu o výstavbě bazénů si počkáte až do jara, kdy si povíme o způsobech, jak zajistit, aby naše “moře na zahradě” bylo čisté a zdravé pro jeho uživatele.
