Moderní roubenka u Mumlavy

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

V Harrachově, na louce mezi říčkou Mumlavou a potokem Bílá voda, postavili manželé Jan a Dita Čermákovi malebnou poloroubenou chalupu. A pozvali nás, abychom nahlédli, jak se tam jejich rodině žije.

Harrachov je dnes známé sportovní středisko, turisty označované jako perla Krkonoš, ale vždy tomu tak nebylo a město bylo proslulé hlavně sklářstvím a ručně vyráběným sklem. Původně ale šlo o vesničku Dörf, založenou již v 17. století a na počátku 18. století přejmenovanou na Harrachsdorf, později česky po majitelích nazývanou Harrachov.

Nádherná krkonošská krajina pod Čertovou horou učarovala i Ditě Čermákové. Ač rodačka z Plzně, zamilovala si zdejší kraj, který objevila již v dětství. Ale nepředbíhejme a vyprávějme příběh od počátku.

„Tatínek tady pracoval jako ředitel dětské ozdravovny. Tu později provozoval privátně, ale po změně zákonů ve zdravotnictví ozdravovna ztratila pravidelnou klientelu. Tak vznikl penzion zaměřený zejména na rekreaci rodin s dětmi a škol v přírodě,“ vzpomíná Dita.

Penzion nese krásné jméno Bílá voda podle poblíž protékajícího potoka. Stojí na louce, kde se nachází také dům Ditiných rodičů, který si tu postavili před patnácti lety. Po čase si na stejné louce postavili vlastní bydlení i mladí manželé. Stejně daleko to teď mají Dita s Janem, který v penzionu šéfuje kuchyni, do práce i do domu k rodičům.

Stavení mezi vodami

Pozemek, na kterém všechny budovy stojí, je z jedné strany ohraničen potokem Bílá voda, z druhé strany protéká říčka Mumlava. Procházíme loukou plnou motýlů, před chalupou jemně šumí splav, který řeku zpomaluje tak, aby pozemek příliš neohrožovala možná záplava.

„Pro případy, že se voda přece jen vylije z břehů, jsme vytvořili kolem pozemku zatravněné koryto, které vodu odvede zpět do potoka,“ ukazuje nám Jan na první pohled na povrchu neviditelné terénní úpravy. Po procházce loukou se vracíme k chalupě. Jde o klasickou poloroubenku, vystavěnou na betonové desce. Obklad v části podezdívky je z říčního kamene. Z místních zdrojů pochází i balvany pod terasou a ty, jež tvoří skalky v zahradě.

„Zděnou část postavila firma Nechanický z Víchové nad Jizerou. Roubení a dře konstrukce zhotovila pila Novotný z Jilemnice,“ říká Jan, když vidí, že si prohlížíme krásné dřevo trámů.

Moderní romantika

I když zvenku chaloupka připomíná staré časy, uvnitř nás překvapí vzdušný a světlý prostor. Za zádveřím u hlavního vchodu je chodbička se šatnou. Z ní se vejde do hlavní chodby, odkud vedou dveře do pokoje pro babičku, na toaletu, do koupelny a technického zázemí. Také se odsud po schodišti vstupuje do patra a do rozlehlého obývacího pokoje s kuchyní a jídelním stolem.

„Kuchyně je u nás královstvím pána domu,“ přiznává Dita. „Já spíše vedu podnik, jednám s firmami a zařizuji technické věci. Ve vaření Janovi, který je skutečný profík, ani konkurovat nemohu.“

V obývací části okamžitě zaujmou zelená kachlová kamna, nad kterými nechybí sušák v podobě hambalek. „Moc jsem si ten sušák přála, v horách je nezbytným doplňkem kamen. Dá se na něm sušit mokré oblečení, ale také utěrky, květiny a bylinky,“ vypráví Dita.

Jan ji doplňuje a vysvětluje: „Chtěli jsme hezké a funkční topení. V kachlových kamnech, které postavilo jilemnické kamnářství Pithart a Volech, topíme dřevem, jsou ale opatřena výměníkem, odkud jde ohřátá voda do podlah v přízemí, ale také vyhřívá podkroví. Kamna mají elektronicky řízené hoření a externí přívod vzduchu. Na počívěné tači se nastaví doba hoření a ten pak udržuje křivku teploty. Díky tomu se prodlužuje doba hoření, ale také se protopí méně dřeva. Systém také ohlásí, kdy je potřeba přiložit.“ Spolehlivé topení s minimální obsluhou je v horách nutností.

Obývací část je zařízena nábytkem z části koupeným v IKEA, dílem vyrobeným na míru panem Matějkou z truhlářství Vůně dřeva z Lomnice nad Popelkou. Ten zhotovil kuchyň i sedací soupravu, kterou si Čermákovi sami navrhli pokoji přesně na míru. Jídelní stůl a židle Jan s Ditou natřeli, aby pěkně ladily s ostatním vybavením. Když jsme tu byli na návštěvě, ještě se vyráběla skřínka, která vyplní kout vedle kamen.

Celý prostor působí velmi světle. A to nejen díky bílému nábytku a stropu. Je tu spousta oken a prosklené dvoukřídlé dveře na terasu. V přízemí je položena laminátová podlaha v podobě prken z kartáčovaného dřeva. Ale to již vcházíme do útulného pokoje pro hosty.

Babiččin pokoj

„Říkáme mu babiččin pokoj a také jsem ho pro babičku zařídila,“ vypráví Dita. „Jako děti jsme trávily celé prázdniny u ní na chatě. Teď babička tak dvakrát za rok přijíždí na pár měsíců k nám.“

O příjemnou atmosféru pokoje se starají prosklené dvoukřídlé dveře, kterými se vchází na terasu, dřevěný nábytek a strop, ale také hliněné omítky, jež příchozí zaujmou na první pohled. „Hliněné omítky s konopným pazdeřím jsme míchali a nahazovali v celém domě sami,“ vzpomíná Dita. Spáry v roubení jsou utěsněny konopnou izolací, místy je ještě izolační pěna,“ doplňuje Jan a vede nás do chodby, odkud se vychází po dřevěném schodišti do patra.

Klidné podkroví

Pod schody je velký prostor, ve kterém ještě vznikne spíž. V podkroví objevujeme pokoje pro Filípka s Jiříkem a pro dceru Sáru. Ta ale touží po změně, a tak se brzy výbava pro princezničku promění na pokoj malé slečny. V patře se samozřejmě nachází dětská koupelna, dále maminčina pracovna a ložnice rodičů.

Za ní je ještě místo pro šatnu a velkou koupelnu. „Bude to spíš relaxační pokoj s vanou. Ten chceme mít skutečně pro pohodu, proto si na jeho vybavení dáváme záležet a nechceme ho uspěchat,“ vypráví o svém snu Dita.

Celé podkroví má z části otevřený strop. Ten je ale nad koupelnami uzavřený a vznikl tu velký úložný prostor přístupný z chodby po žebříku.

Kvetoucí zahrada

Kolem domu je nádherný travnatý pozemek, který místy přechází v kvetoucí zahradu. Na té se stále pracuje. Koberce květin najdeme i mezi pařezy po vykácených stromech. Na části pozemku ještě vznikne vřesoviště. Nechybí tu ani zahrada v květináčích. Ty jsou v oknech, na terase, v zahradě. Paní domu kytičky miluje, jsou její pýchou a nelení pro ně jezdit do Polska, kde shání i květiny, na které na tuzemském trhu zatím nenarazíme.

Je s podivem, že Dita s Janem, kteří jsou plně vytíženi v penzionu a starají se o tři děti, stíhají všechny ty záhony, květináče, truhlíky a rozlehlý trávník udržovat krásně upravené, bohatě kvetoucí a svěží.

text: Helena Štětinová
foto: Vladimír Hájek