Moderní chalupa v tradičním hávu
Na samém okraji keramikou proslavené obce Maříž stojí chaloupka, která klame tělem. Nebýt ocenění v soutěži Pasivní dům roku 2018, těžko by šlo uvěřit tomu, že vyrostla teprve před třemi lety.
Vše odstartovala touha Zory Stupňánkové a jejího partnera Stanislava Baťky trávit volný čas mimo moravskou metropoli umocněná praktickou potřebou, neboť Zorka byla v té době zaměstnaná v místní Slavoně, takže do firmy dojížděla několikrát týdně a chtěla si tu vybudovat zázemí. I když dnes už je všechno jinak, poznatky z mnohaleté práce u tradičního českého výrobce dřevěných oken a dveří při realizaci chalupy náležitě zhodnotila.
Od staré k vonící novotou
„Oba jsme byli hodně pracovně vytížení a potřebovali jsme nutně někam mizet, protože ve městě si neodpočinete,“ vysvětluje Stanislav a současný přístup k životu dokládá na zdánlivé maličkosti: „Jestli jste si všimla, tak na zrnkovou kávu jsem nevzal elektrický mlýnek, ten ani nemáme, ale pěkně ruční.“
O rekreační chalupě uvažovali několik let. Dva roky věnovali nejprve hledání starého stavení a posléze vymýšlení podoby nové. Obrat totiž nastal, když je známý vlastnící stavební firmu po obhlídce všeho, co bylo v okolí na prodej, od rekonstrukce zrazoval.
Vzhled nové stavby ale původní záměr s rekonstrukcí starého domu výrazně ovlivnil. Tvaroslovím vychází z místní tradiční venkovské zástavby. Do ulice a do štítů jsou proto umístěna malá okna v duchu klasického členění. Fasáda do zahrady už je výrazně otevřená pomocí tří francouzských oken, jimiž se vchází na krytou terasu.
Zařízení zdařile kombinuje staré s novým
Laik míní, odborník mění
Ještě, než se budoucí majitelé vydali za architektem, chalupu si sami nakreslili. „Naprosto přesně jsme věděli, co chceme, a přitom jsme měli v návrhu spoustu blbostí,“ sebekriticky hodnotí tvůrčí snahu Stanislav.
Oba shodně přiznávají, že se v některých věcech pořád až moc drželi idey staré chalupy. Zorka připomíná, že jejich úplně prvotní představa byla, že v chalupě bude obytné podkroví s pokoji pro rodinu a návštěvy. To jim architekt u nového domu rozmluvil. Argumentoval tím, kolikrát za rok za nimi někdo přijede a kolik peněz navíc je bude jeho vybudování stát. Pro Stanislava bylo v rozhodování nejdůležitější, že nechtěl, aby ve stáří „lítali do patra jako nějaké veverky“.
Přesně na míru
Architekt Mojmír Hudec v projektu maximálně omezil i velikost místností, což prý udělal výborně, dnes už to vědí, přestože zpočátku byli z jeho návrhu rozpačití. Na ploše 86 metrů čtverečních mají vše potřebné, v centrálním společenském prostoru se nachází obývací pokoj, jídelní a kuchyňský kout, vyšetřilo se tu i místo na pracovní koutek zařízený stolkem ze starého šlapacího stroje a ratanovým křesílkem.
Vedle kuchyně jsou dveře do hostinského pokoje, z chodbičky navazující na zádveří se vstupuje na jedné straně do ložnice, na druhé do koupelny. Z předsíně vedou dveře ještě na samostatné WC.
Kolem celého obývacího pokoje probíhá zastřešená terasa. K uskladnění kol a zahradních potřeb slouží prostor vedle vstupu, který je přístupný pouze z exteriéru. Jak přibývají věci, majitelé by ocenili, kdyby chalupa byla o něco větší.
Hostinský pokoj zútulnil textil z vlastní produkce
Když nový, tak pasivní
„Zorka byla daleko odvážnější než já, dokonce uvažovala o slaměném domě,“ vzpomíná Stanislav, „ale já jsem řekl, že v seníku bydlet nechci.“
Zvolili tedy pasivní stavbu, ale použili klasické materiály. Chalupa je založena na betonových pasových základech, na výstavbu byly použity plynosilikátové bloky YTONG s kontaktní izolací grafitovými deskami Isover EPS Grey a Isover EPS GreyWall se zvýšeným izolačním účinkem. Sedlová střecha má klasický hambalkový krov a jako krytinu betonovou tašku Terran imitující bobrovku. Podkroví je tepelně izolováno minerální vatou.
Ještě víc hlíny
Stanislav lituje, že byl ve výběru materiálů tak tradicionalistický: „Máme všude vápenocementové omítky až na ložnici, kde je natažena hliněná. Dnes bych ji dal všude kromě kuchyně a koupelny, kde to není praktické a musí se volit jiný postup.“ Vzápětí vypočítává, kolik má hliněná omítka dobrých vlastností: „Je pevná, zvukotěsná, tepelněizolační, ale nejdůležitější je, že když zejména v zimě žena vypere a hodí prádlo na sušák, tak hlína vlhko, jež se z něj odpařuje, natáhne a pomalu zase vydává. V ložnici proto není suchý vzduch, což je lepší pro dýchání, a tím samozřejmě i pro hodnotný spánek.“
Kuchyně je kombinací IKEA a truhlářské práce
Jde to i bez topení
„Pamatuji,“ vloží se do hovoru Zorka, „že když jsme přijeli s babičkou a dědou na chalupu, kterou měli tady poblíž, tak jsme topili a topili a v neděli, když jsme odjížděli, v ní bylo akorát. Proto jsme si řekli, že když do stavby investujeme takové peníze, ať je v ní příjemně hned.“
To jim pasivní stavba bezezbytku plní. Teplota se tu stále drží na 18 až 19 °C a nebylo tudíž potřeba instalovat tradiční systém vytápění. Dům je vyprojektován tak, aby v zimě svítilo slunce přímo do velkých oken a prohřívalo místnosti. Pokud nesvítí a teplota v interiéru výjimečně klesne na 16 °C, poslouží jako zdroj vytápění kompaktní rekuperační větrací jednotka Pichler PKOM4, která zajišťuje také chlazení a ohřev vody malým zabudovaným tepelným čerpadlem.
„Za odběr elektřiny platíme zálohy jedenáct set korun měsíčně a tři a půl tisíce nám loni ještě vraceli, přitom na elektřinu je tu vše včetně čerpadla na vodu,“ libuje si Stanislav.
Svépomocí s filmovou postavou
Kromě podlahy realizovala stavbu od základů až po strop firma Merkurstav a co je nad stropními trámy, to všechno už si majitelé dělali víceméně sami, případně s pomocí příbuzných.
„Měli jsme tady jen ‚pana Lorence‘,“ připodobňuje Stanislav místního řemeslníka k legendární postavě zedníka z filmu Na samotě u lesa. „Pomohl nám postavit krov, byl hotový za půl dne a je to skutečně kvalitní tesařská práce. Vše je čepované, nikde žádný hřebík. Ale když jsem potřeboval dát do střechy okno pro přístup ke komínu, tak mi dal pětiminutové školení s tím, že jestli to neudělám, než se vrátí, tak mě shodí ze střechy a přetáhne,“ přidává Stanislav k dobrému ještě historku.“
„Ale byl levný, jen práce měl hodně a byl to už starý pán, takže nestíhal,“ uvádí na pravou míru vyprávění Zorka.
Káva se podává v keramice, jejíž dekor navrhla sama Zorka
Hezky česky
Všechny místnosti zdobí přiznaný nosný trámový strop, který je už pouze dílem majitelů. Dřevo ošetřili olejem, pod nímž bude stárnout přirozenou cestou. Nad trámy byla s pomocí OSB desek vytvořena vzduchotěsná rovina, na níž leží izolace ze 70 cm minerální vaty.
Stanislav sám položil i podlahu: „Nikdy jsem to nedělal, podíval jsem se na ‚jůtůbko‘, půjčili jsme si laser a je hotová!“
„Je ze severské borovice, preferovali jsme široká prkna, ale již docházely peníze, tak jsem koupila průmyslovou palubkovou podlahu,“ doplňuje Zora. „Chtěli jsme tu mít maximum českých výrobků, ale paradoxně ta je odněkud z Litvy.“
Půdovky v kuchyňském koutu pořídili nové z cihelny ve Vysokém Mýtu. „Prodávají se krásné španělské, ale my jsme požadovali české,“ dotvrzuje sympatický patriotismus Stanislav.
Ve znamení šedé
Dřevěná okna jsou, jak se dá předpokládat, od Slavony. Za jejich výběrem stál překvapivě Stanislav, který si je vyhlédl na For Archu. Oslovila ho především šedá barva, ale samozřejmě se Zorkou řešili i jejich parametry, aby okna byla vhodná pro pasivní stavbu.
Konkrétně se jedná o typ SC92 s trojskly a francouzská okna Progression, která mají při pohledu z exteriéru vzhled bezrámového zasklení.
Dveře vyrobil truhlář a chalupáři je natírali šedou barvou, protože se chtěli aspoň trošku podílet na jejich výrobě. Nejvíc prý daly zabrat lištičky, jichž napočítali celkem 284.
Barevně doladili i starožitnou skříň, která dělá parádu v ložnici. Šedá hraje prim rovněž na textiliích.
Chalupářské podnikání
Když Zorka se Stanislavem začali se zařizováním, zauvažovali hned o lněných závěsech, jenže zjistili, že jsou příliš drahé. Pak přišly na řadu lustry. „Ty, co jsme viděli, byly nádherné, ale řekli nám, že budou za dva měsíce a jeden stojí 12 tisíc, což je mimo realitu normálního chalupáře. Byl to však impuls pro vznik našeho podnikání. Tím jsme začali a podnikání rozvíjíme dál a dál,“ přibližují nenadálou životní změnu.
„Všechno, co prodáváme, je z přírodních materiálů: látky, závěsy, polštáře, keramika. A všechno je české. Z látek nám šijí místní švadleny a je znát, když někdo něco vyrábí na kšeft anebo to dělá proto, že ho práce baví,“ přidává postřeh Stanislav.
Rekreační dům se tak stal zároveň vzorkovnou, kde oba zkouší, jak budou nové výrobky v interiéru nejen vypadat, ale i jak se prakticky osvědčí. Zorka je dokonce autorkou vlastního dekoru.
Zahrada postupně roste do krásy
Zahrada se teprve rodí
Pozemku ležícímu mezi polem a místní silničkou, která se přes léto díky invazi cyklistů mění na moravské „Tour de France“, poskytuje zatím trochu stínu ztepilý dub nakukující sem přes plot. Vysázené stromky sice už daly první plody, ale na posezení pod jejich korunami si musí majitelé ještě počkat. S nově vybudovaným jezírkem je na zahradě zastoupen vodní živel. Plní se sice pouze vodou stékající ze střechy, ale jílovitá půda dokáže část zadržet i v letních vedrech.
„Nemáme zbytné miliony, abychom si zahradu nechali udělat,“ vysvětluje Stanislav, „dva roky jsme na chalupě dřeli jako koně a teď už nemáme tolik energie co na začátku stavby a máme radost z každých pěti deseti metrů, které srovnáme a osadíme. Hlavně už chceme přijet, sednout na kolo, něco i prožít, zasportovat si.“
Kdo tu bydlí
Zora Stupňánková a Stanislav Baťka
Kde
V rekreační chalupě v Maříži
Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Virt
Moderní chalupa v tradičním hávu
