U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Mnoho podob kávomlýnků
Kategorie: Volný čas | Autor: Věnceslava Dezortová
Dodneška se mu vybavuje vůně babikůččiny kávy umleté na starém kafemlýnku a jeho charakteristický hrkotavý zvuk. Tahle vzpomínka z dětství a láska ke starým věcem přivedly pana Přemysla Kuklíka ke sběratelství.
Má unikátní sbírku kolem dvou tisíc kuchyňských i zemědělských strojků, nářadí, nástrojů, žehliček, nůžek, ale především kávomlýnků. Ty jsou jeho pýchou. V současnosti jich má asi tři sta a o každém může dlouze vyprávět, protože je nejen vášnivým sběratelem, ale také znalcem v oboru.
Začalo to na blešácích a v kovošrotu
Pan Kuklík se s plnou vervou pustil do systematického sbírání před dvanácti lety. Jak říká: „Tehdy se ještě daly sehnat věci za přijatelné peníze, i když dávno minula doba, kdy je lidé vyhazovali na skládky nebo rádi dali někomu zadarmo. Chodit do domácností a vyptávat se, na to nemám povahu. Začal jsem navštěvovat bazary a blešáky. Také občas něco najdu v kovošrotu, ale už málo a většinou jde o poničené kusy. Pokud to jde, vyčistím je, opravím a třeba prodám v bazaru, abych si vydělal na jiné, které chci mít. Do svého hobby vrážím veškeré peníze. Dopadlo to tak, že jsem se vzdal dovolených a omezil veškerá vydání. Sběratelství beru jako krásné poslání.“
Neblahá zkušenost z aukce
Říká se, že chybami se člověk učí. Pan Kuklík nikdy nezapomene na svoji první návštěvu aukce, ze které přišel oškubaný, zato s vytouženým kávomlýnkem, dodnes nejdražším ve své sbírce. „Žasnul jsem, jak tam byli noblesní lidi, krásně ustrojení, prostě bohatí. Já neprozřetelně prozradil, že velmi stojím o jeden kus a kolik jsem ochoten zaplatit. Nevím, jestli byla jeho cena uměle vyšponovaná, ale neustále mě trumfoval jeden Němec. Nakonec jsem vyhrál, jenže kafemlejnek mě přišel na dvacet tři tisíc korun! Tenkrát mně pořádně bušilo srdce. Vypůjčené peníze od kamaráda a bratra jsem dlouho splácel, až mi brácha většinu dluhu odpustil.“
Postupem doby se z pana Kuklíka stal znalec na aukce, burzy i na oceňování předmětů. Co je to však platné, když bohatí podnikatelé, zejména z Německa, zboží přeplácejí. Další vyprávění zní opět jako z detektivky: „Na jedné burze jsem už utratil všechny peníze, akorát mi zbyly tři tisíce na zaplacení složenek. Vtom mě upoutal skleněný kávomlýnek. Stál právě tři tisíce. Poodešel jsem, v hlavě se mi to rozleželo a já usoudil, že ho musím mít. Zařadil jsem se do fronty, když nás předběhl nějaký Němec a v ruce držel „můj“ skleněný kávomlýnek. Já se nedal a ukazoval mu, že je prodaný. Nechápavě koukal, byl ochoten přeplatit, jenže prodávající byl natolik slušný, že mi ho nechal za původní cenu. Mohl dostat mnohem víc a ve valutách. Já byl šťastný, i když jsem si na složenky musel vypůjčit. V takových situacích vždycky říkám: To by mi historie neodpustila, kdybych to nevzal. Zatím jsem ty peníze vždycky nějak sehnal.“
Kávomlýnky i na zakázku
Uznejte, že bavit se s panem Kuklíkem nad každým exponátem, který s láskou vytahoval z vitrin a poliček, by vydalo na měsíční dovolenou. Takže začněme z jiné strany, o výrobě. „Existují kávomlýnky dřevěné, mosazné, porcelánové, kameninové, měděné, což jsou někdy úžasné kovářské práce, také se dělaly z litiny. Byly zdobeny spoustou technik, třeba litografickými obrázky, textilií, zrcadélky, barevnými i čirými sklíčky, případně vyřezávanými motivy. Vždycky se vyráběly nejen jako funkční přístroje, ale aby měly i estetickou hodnotu. Někdy se dávaly jako dárky k různým příležitostem, třeba k narozeninám a jmeninám. Honosné domácnosti si nechaly dělat kávomlýnky zakázkově. Mám třeba jeden, který byl určen jako svatební dar, má vyryté monogramy ženicha a nevěsty.“
Jak rozpoznat stáří a původ
K tomu už je třeba hodně praxe. Tak se nechme poučit. „Kávomlýnky mají různé rysy, které jsem se postupně naučil rozeznávat. Když jsem koupil nějaký datovaný a u jiného viděl stejný prvek, už se dalo odhadnout, kdy byl vyroben. Třeba podle kliky se dá poznat země původu. Francouzská je typicky zahnutá z vydutého plechu, u nás má většinou tvar lyry. Dělaly se také různé pohony – s vodorovnou a svislou osou, pak byly s kuželovým převodem nebo poháněny třeba přídavným elektromotorkem s pomocí hřídele. Některé údaje vyčtu z katalogu, jenže tam jsou uvedeny jen sériově vyrobené, to znamená ze začátku 20. století. Katalogy se u nás těžko shánějí, nedělaly se. Pár cizích typů jsem našel na internetu. Takže to chce porovnávat, odhadovat a časem se člověk vyzná. Nejstarší kávomlýnek, co se dá u nás sehnat, je z doby kolem roku 1800. V cizině, hlavně ve Francii, je používali daleko dřív. Viděl jsem tam datovaný rokem 1749. Dá se předpokládat, že existovaly ještě o nějakých dvacet, padesát let starší.“
Na mlýnky s Diavou
Čistit všechny sběratelské kousky asi není jen tak. Důležité také je, jak a čím. „Snažím se, aby zůstala zachována patina. Moc je neblýskám, mají mít odstín zapadajícího slunce, aby vás jejich lesk neoslňoval. Mosaz a barevné kovy čistím jen umytím Diavou. Ta je vyčistí lehce, kdežto pasty zabírají hodně, kovy po nich dostanou vysoký lesk a exponáty vypadají jako nové. To nemá být. Na dřevěné kávomlýnky používám leštěnku na historický nábytek. Údržba dá zabrat, protože některé kávomlýnky jsou velké i jako šicí stroje. Dovedete si představit, že jsem kdysi měl doma na ploše zhruba dvaceti čtverečních metrů na dva tisíce exponátů? Když jsem maloval, na zdi zůstalo asi pět set děr, které bylo třeba zasádrovat. Strašné.“
Domácí pomocníci
Podle pana Kuklíka bylo možné mít v dobách před elektrickými roboty v domácnosti až sedmdesát kuchyňských strojků, například nejrůznější kráječe, řezačky, mlýnky, kuriozitou zajisté byl přístroj na výrobu párátek. Ve své sbírce má pan Kuklík asi 70 mlýnků na strouhanku, 50 na maso a mák, taky mlýnek na čaj, na obilniny, různé koření, ale prý mu chybí mlýnek na led. Vida, sběratelská mezera.
Dnes už jsou tyto jeho „domácí poklady“ uloženy v depozitáři muzea v Jílovém u Prahy a čekají na svou stálou expozici, věnovanou kuchyňským strojkům. Bylo by přece škoda, aby někdo jednou sbírku prodal a koupil si za ni třeba auto. Takhle bude názornou učebnicí krásy, nápadů a umu našich předků i pro další generace.
Popisy k obrázkům
1 Přemysl Kuklík sedí na lavicovém mlýnku z 2. poloviny 19. století
2 Dřevěný kávomlýnek zdobený vrubořezem z let 1915 – 1920
3 Měděný mlýnek s mosaznými prvky, kolem roku 1915
4 Na neobvykle tvarovaném mlýnku z profilované mosazi najdeme litografie, sklo i slídu. Vyroben na zakázku asi v roce 1890
5 Kovaný mlýnek s vysokým krčkem a mělkou miskou, které byly charakteristické pro období kolem roku 1800
6 Smaltovaný mlýnek s holandským motivem, pravděpodobně od české firmy Meva, asi 1915
7 Kovaný mlýnek s vodorovnou osou mletí byl vyroben na zakázku kolem roku 1870
8 Dřevěný francouzský mlýnek zdobí malba na kartonu se slídovým povrchem, asi 1915
Autor fotografií: DEZORT FOTO JOVAN
