Mlýn jako z pohádky

Rubrika: Chaty a chalupy, Ostatní stavby, rss-feed

Protilehlé zdi v kuchyni vpravo, tedy v bývalém výměnku, jsou obloženy cihlami ze svitavské hasičárny. Ze stejného zdroje je i dřevo na překládaných stropech

společenská místnost, z níž vedou schody do patra

Nábytek je prací pana Petržely a plochý přímotop v bílé zdi ani nepostřehnete

Pod hurdiskovými stropy kuchyně a jídelny jsou „podvlečeny“ staré trámy a podlaha je dřevěná, modřínová

Za pohodlným posezením naproti kachlovým kamnům je odhalený kámen původní konstrukce s drobnou ozdobou

Přiznaný opukový sokl, bílá vápenná omítka a v ní okna s jemně modrými šambránami, dřevo ladící s bobrovkami na střeše a okolo zeleň, květiny. Prostě paráda…

Kromě štítových zdí, které jsou ze starých cihel, jsou ty obvodové z opuky

Směrem k rybníku, kde je pod pavláčkou náhon, jsou také dva malé vikýře osvětlující pokoje nad kuchyní a nad mlýnicí

Nadpraží brány i branky jsou lemována dvěma řádkami cihel

Brána je z dílny pana Krahulce a kování od amatérského kováře Danka Jansy

Stojí na břehu rybníka Heřmánek už od poloviny 18. století. Současný majitel koupil mlýn v Horkách před patnácti lety a hned rozjel rozsáhlou rekonstrukci. Jeho cílem bylo, aby se lidi v tom nevšedním komplexu cítili opravdu dobře.

Rybník Heřmánek je součástí řetězu rybníků, který se táhne od Litomyšle až k Vysokému Mýtu. S Netřebským a Švábským jej spojuje potok Labuťka, jehož voda kdysi roztáčela mlýnské kolo. Všechny rybníky v této oblasti mají náhony, a tak se u nich stavěly mlýny. Dnes už jich zbylo jen pár. Ten v Horkách měl štěstí. Dostal se do rukou majitele, který s přispěním své firmy nejen vdechl nový život komplexu, ale opravil a udržuje i staré složení s mlecí stolicí Prokop a Wegmann.

Ze záběru s třapatkami září léto, které je pro pobyt ve mlýně optimální. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Mohlo by se zase mlet

Poslední mlynář, který v Horkách opravdu mlel, se jmenoval Sýkora. Zemřel prý někdy v polovině minulého století. Pak tady žila jeho dcera, která ve svých 72 letech odešla do domova důchodců a areál o rozloze 450 metrů čtverečních koupily dvě rodiny z Pardubic. „Byli to velcí fandové fotbalu, proto sem jezdili nejen na rekreaci, ale i na soustředění, na tréninky, třeba i se školáky. Navozili do mlýna kovové postele, snad z kasáren, aby se jich sem vešlo co nejvíc. Bylo to spartánské hospodaření,“ přibližuje pan Křivka, v jakém stavu byly v roce 2006 interiéry.

Jak mlýn vypadal zvenku, můžete vidět na obrázku. Proměna je vskutku úžasná! Majitel vlastní firmu, která se zabývá několika druhy činností včetně stavebních prací. Rekonstrukce se tedy ujali „jeho“ řemeslníci. Když snesli omítky z obou staveb, zjistili, že nejstarší část, ta vlevo od vrat, je z kamene, z opuky, a další přístavby už ze smíšeného zdiva.

„Původně byla ve mlýně jen jedna světnice, v níž všichni žili, a ve zbytku kamenné budovy byla technologie. Postupně se obytná i mlýnská část zvětšovaly a naproti vznikl druhý trakt, kde byl klasický výměnek, pak prasečí chlívek a podstáj,“ informuje majitel a na můj dotaz dodává, že podstáj je otevřená stodola, v níž byli ustájeni koně, kteří přivezli zrno na semletí, případně koně mlynáře.

Pod hurdiskovými stropy kuchyně a jídelny jsou „podvlečeny“ staré trámy a podlaha je dřevěná, modřínová. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Za pohodlným posezením naproti kachlovým kamnům je odhalený kámen původní konstrukce s drobnou ozdobou. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Nejdřív se dala do pořádku část s cennou technologií. Tesaři snesli krovy a vyheverovali mlýnské složení prostupující tři patra na stojky, aby mohli vyplátovat uhnilé konce stropních trámů. Pak udělali nový krov věrně kopírující ten původní. „Léto se tenkrát vydařilo, nepršelo, a tesaři se vytáhli. Byla to externí parta z Pohodlí, moc šikovní kluci. Bohužel už tohle řemeslo nedělají,“ zalitoval pan Křivka.

Celou technologii nechal „nový mlynář“ kompletně zrekonstruovat. Kdyby se tam prý připojily transmise (tedy řemenice a řemeny převádějící hnací síly) a byla voda, může se mlít.

V přízemí apartmánu vlevo jsou kachlová kamna, dílo pana Lžičaře ze Študlova. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Musí si na sebe vydělat

Předchozí majitelé využívali jen levou část mlýna. Starý dřevěný strop v přízemí nahradili hurdiskovým a mírně snížili podchodnou výšku, aby se nahoře daly upravit pokoje na spaní. Půda stavení napravo byla ještě plná sena a krov i konstrukce i tady volaly po rekonstrukci.

„Zdivo jsme tam museli stáhnout věncem a udělat nové stropy, abychom mohli v patře postavit pokojíky. Chtěli jsme totiž na každé straně zařídit samostatný apartmán vždy pro pět lidí a mlýn pronajímat. Náklady na rekonstrukci totiž byly vysoké,“ vysvětluje náš průvodce. „Pokud jde o materiál na přestavbu, bylo veliké štěstí, že jsme zhruba ve stejné době jako mlýn koupili i požární zbrojnici ve Svitavách,“ dodává.

Nábytek je prací pana Petržely a plochý přímotop v bílé zdi ani nepostřehnete. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

V jednom z podkrovních pokojů jsou manželské postele. Ve zkosených stěnách obložených palubkami jsou působivé odhalené vazníky. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Prostorný troják v levé části mlýna. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Pozemek se zrušenou požární zbrojnicí koupili Křivkovi od města, kde také bydlí a mají sídlo firmy, za 150 tisíc korun s tím, že provedou nákladnou demolici. „Byla to velká, asi sto dvacet roků stará stavba. Získali jsme z ní spoustu kvalitních cihel a třicet kubíků starých trámů,“ vypočítává majitel. Cihly se hodily na nové štítové zdi mlýna a tu a tam i do interiéru a dřevo na krovy a posléze i na nábytek.

Protilehlé zdi v kuchyni vpravo, tedy v bývalém výměnku, jsou obloženy cihlami ze svitavské hasičárny. Ze stejného zdroje je i dřevo na překládaných stropech. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

A teď ještě pojistit

Firma pana Křivky zajišťuje výstavbu a rekonstrukce rodinných domů a průmyslových objektů v okolí Svitav. Práce na mlýně byla po všech stránkách vybočením, třešničkou na dortu. „S výjimkou některých řemesel, např. rozvodů elektřiny, jsme zvládli všechno sami. Rekonstrukce byla hotová v roce 2008, zbývalo ještě položit dlažby a osadit okna a mohlo se zařizovat.“

Jenže situace se vyvinula jinak. Okny bez nasazených křídel vlezly kuny do budovy vpravo a usadily se v izolaci mezistropního prostoru. „Museli jsme ji kompletně vytahat a všechno nově vystříkat. Zvolili jsme Climatizer Plus, což je celulózová vlna obohacená o kyselinu boritou a síran hořečnatý, tedy prakticky nehořlavý materiál. Odjeli jsme tenkrát pryč asi ve tři odpoledne. V noci volali hasiči, že nám hoří mlýn.

Buď někdo z řemeslníků kouřil a odhodil oharek, nebo se od halogenky vznítily piliny ve stropě, nevíme. Dlouho to zřejmě doutnalo a kolem jedenácté hodiny v noci se všechno vzňalo. Stavení hořelo dlouho, hasiči nic nezmohli. Zůstaly jen holé zdi. Musel tam být obrovský žár, protože tři metry před barák vyhořela i kanalizace…“

Majitelé bohužel ještě nebyli pojištěni. Smlouvu měli připravenou, ale zástupce pojišťovny chtěl, aby ji podepsali, až bude komplex obytný, čekalo se na přilepení dlažby. „Stavební firma naštěstí pojištěná byla, tak jsme něco dostali. Ale trošku s námi zametli,“ konstatuje pan Křivka. A dodává s optimismem jemu vlastním, že když to křídlo stavěli znovu, udělali je nakonec o něco lépe, třeba stropy, které jsou dnes prý ještě pěknější, dobovější, než byly ty předchozí.

Tato koupelna je obložena rezavými kachlíky v podobném tónu jako dřevo. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Sanita v koupelnách je ze Španělska. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Vlhko nás netrápí

Jen spáleniště vychladlo a odklidily se trosky, znovu se dali stavaři do díla. Dřeva z hasičárny bylo naštěstí ještě dost, a tak pravá část opět rychle rostla. Obvod obou budov nechal nový majitel odkopat a u zdí uložit nopovou fólii, protože od vody bývá vlhko. „Jinak jsme izolaci proti vodě neřešili, jen jsme nechali dost vysoko odhalené kamenné sokly a zvolili vápenné omítky. Ty jsou do vlhka optimální a dají se dobře opravit,“ vysvětluje.

„A taky jsme instalovali SolarVenti,“ připomíná Jakub, syn pana Křivky, který se připojil do skupinky. „Panel je umístěn na jižní straně střechy směrem k rybníku, aby měl co nejvyšší účinnost. Ventilátorem poháněným solárním článkem se vhání do interiéru teplý suchý vzduch, který provětrává ten v místnostech. Funguje to bezvadně,“ chválí Jakub zařízení, které se shodou okolností vyrábí ve Svitavách. „Když je chladněji, panel umí zase přitápět. A na rozdíl od přímotopů, které jsou v pokojích nahoře, je to teplo zcela zdarma,“ dodává jeho otec.

Spodní voda tedy nové majitele mlýna netrápí. Co je ovšem udivilo, že klepáč obklopený rybníky neměl nikdy vlastní vodu pitnou. „Chodívalo se s váhami nebo vědry asi kilometr po hrázi na Horka pro vodu z obecní studny,“ vysvětluje pan Křivka. „Užitková voda pro zvířata a na zalévání byla svedená z rybníka.“

Předchozí majitelé si vykopali studnu ve sklípku, ale byla příliš mělká a pravděpodobně šlo pouze o průsakovou vodu. Křivkovi tedy nechali vyvrtat 30 metrů hlubokou studnu. Ta čerpá vodu z podzemního jezera, které se táhne až k Vysokému Mýtu, mají tedy na mnoho let o vodu postaráno.

Přiznaný opukový sokl, bílá vápenná omítka a v ní okna s jemně modrými šambránami, dřevo ladící s bobrovkami na střeše a okolo zeleň, květiny. Prostě paráda… Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Kromě štítových zdí, které jsou ze starých cihel, jsou ty obvodové z opuky. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Uděláme to ještě líp

Stavební řešení interiérů i zařízení si navrhovali Křivkovi sami. Klobouk dolů, se stylem stavby báječně ladí. Pojďme tedy na malou exkurzi. Zatímco napravo, v budově, kterou sežehl požár, je v přízemí dlažba, v kuchyni nalevo je dřevo, modřín s pěknou kresbou. A v podkrovních pokojících jsou všude světlé smrkové podlahy. „Dodala nám je firma Seka Borohrádek, kam už před pětadvaceti lety dovezli Italové úžasnou technologii. Stejně a snad ještě víc jsme spokojeni s nábytkem.“

První kuchyňskou linku koupil pan Křivka od nábytkářské firmy. Když sem přijeli pánové Petržela a Krahulec, truhláři, se kterými jeho firma léta spolupracuje, a viděli ji, řekli prý: My bychom to udělali líp… „Tak jsem jim řekl, udělejte ostatní nábytek sami. Trámy z bouračky zbavili hřebíků a kramlí, rozřezali je a udělali parádní kazetové skříně, prádelníky a postele s tradičním zdobením. Staré dřevo má zkrátka trochu jinou barvu, má svůj ‚příběh‘.“

Jedničku za bleděmodrá kachlová kamna si rozhodně zaslouží i kamnáři z rodinné firmy Lžičařových ze Študlova. Sálavé teplo je zjara a na podzim v přízemí levé budovy velmi vítané. Na druhé straně jsou krbová kamínka a nahoře přímotopy, které pan majitel zapíná na dálku, když je potřeba.

Keramiku a další ozdoby nakoupili Křivkovi ve starožitnictvích a na různých burzách. Pro mlýnici vymysleli dokonce zvláštnost. „Sbíráme všechno, co se nějak točí. A zájemcům, kteří sem zajdou, dáváme občas kvízové otázky,“ přidává informaci Jakub. Mlýnek na malířskou hlinku prý ještě nikdo neuhodl.

Směrem k rybníku, kde je pod pavláčkou náhon, jsou také dva malé vikýře osvětlující pokoje nad kuchyní a nad mlýnicí. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

V dobrém i zlém

Když Křivkovi mlýn koupili, byl dvůr celý zatravněný. Pak se ale dělaly kanalizační přípojky a řemeslníci objevili pod trávou nějakou dlažbu. „Ukázalo se, že je po celém dvoře. Drny jsme odstranili, tu krásnou žulovou dlažbu rozebrali, vyčistili a dvůr předláždili,“ informuje majitel. „Když se ještě mlelo, hospodáři s obilím by sem jinak těžko zajížděli.“

Mlýn byl uveden do provozu v roce 2010. Pak už se jen dodělávalo okolí staveb, bagroval a znovu vyzdíval náhon a mimo sezónu se dělala běžná údržba. Hosté si pobyt v klidné krajině mezi rybníky, odkud se dá vyrážet za historií do okolních měst, ale i na cyklotoulky či výlety do nedalekých Orlických hor, moc pochvalovali. A Křivkovy napadlo, že by mohli to příjemné prostředí nabídnout i dalším zájemcům.

Nadpraží brány i branky jsou lemována dvěma řádkami cihel. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Brána je z dílny pana Krahulce a kování od amatérského kováře Danka Jansy. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

„Rozhodli jsme se, že tady budeme pořádat svatby. Pro obřad využijeme malý lesík za mlýnem, hostinu pro menší počet lidí nachystáme v bývalé podstáji a pro velké svatby postavíme na dvoře párty stan. A v podstáji se může i tancovat.“

Nápad se svatbami se velmi osvědčil. Tím spíš, že organizátoři nabízejí různé styly svateb. Může být romantická, přírodní, rustikální, ale klidně i v boho stylu… Paní Křivková, jejímž velkým koníčkem je tvorba dekorací a květinových vazeb, má báječnou možnost uplatnit své umění. „O hostinu a občerstvení svatebčanů se stará cateringová firma, na tom se nepodílíme. Jen vše připravíme a pak uklidíme. Stoly, nádobí a další potřeby se nastěhují do mlýnice a máme zase čistý dvůr,“ uzavírá vyprávění pan Křivka.

Na konci pravého traktu je v bývalé podstáji krb a posezení pro hosty i svatebčany. Ti tady prý mají taneční sál. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Na výzdobě stolů při svatbách si paní Křivková dává záležet. Foto: Ondřej Getzel, Martin Mašín

Někdy v budoucnu si mlýn chtějí užít i jako hosté, ale prý jim dělá radost i takhle. Věří, že když si snoubenci řeknou své ANO v tomhle dokonalém přírodním prostředí, pomůže jim to v dodržení slibu, že při sobě budou stát „v dobrém i zlém“.

Foto: rodinný archiv

Tenkrát

Před patnácti lety byl mlýn šedivý, v pravé části měl břízolitovou omítku a střechu, která naznačovala, že krov potřebuje rekonstrukci. Začalo se budovou vlevo, v níž je mlynářská technologie. Okna původních staveb byla zhruba sto let stará, trojdílná.