Minerální látky, bez nichž se rostliny neobejdou
Dostatek minerálních látek lze poznat pouhým okem, rostliny jsou v dobré kondici. Foto: Shutterstock
Pro rostliny znamenají minerální látky potravu. Při nedostatku byť jediné složky přestávají růst a mít vysoké výnosy. Proto je důležité rozpoznat, čeho se jim nedostává, a nejlépe tomuto stavu předcházet.
Nedostatek minerálních látek v půdě je běžný zahrádkářský problém způsobený neznalostí přírodních zákonitostí. Pěstování užitkových rostlin je jedním z nejintenzivnějších způsobů využití půdy, a tak dochází poměrně rychle k odčerpání jednoho či více minerálů nebo k jejich výraznému snížení. Důvodem je, že rostliny ukládají do listů a plodů minerální živiny, které čerpají ze zeminy. S každou sklizní tudíž minerály opouštějí nenávratně prostor zahrady. Chybějící živiny jsou nejen příčinou menších výnosů, nižší trvanlivosti uskladněné zeleniny, ale i špatného zdravotního stavu rostlin, což znamená, že hůře rostou a odolávají chorobám, škůdcům i vlivům počasí. Podstatné je proto nezapomenout do půdy znovu vložit to, co z ní bylo odebráno při sklizni.
Odpovídající přísun minerálních látek zajistí hnojiva určená pro konkrétní druhy rostlin. Foto: Shutterstock
Projevy nedostatku živin v zemi
Nejvýrazněji se projevuje chybějící fosfor a draslík. Oba mají mj. významnou úlohu v ochraně rostlin proti rzím. Při nízkých hodnotách fosforu se hůře vyvíjí kořenový systém, rostliny jsou zakrslé, květy a plody předčasně opadávají. Nízká hladina draslíku zapříčiňuje špatnou odolnost mrazům, dochází rovněž ke zvýšení obsahu cukrů v listech, což přiláká na rostlinu mšice. Brambory mají kratší skladovatelnost. Bez draslíku je přerušena dodávka vody rostlině, což se projeví povadlým vzhledem. Slabý vývoj kořenů, odumírání vrcholových pupenů a malou odolnost před spálením mrazem má zase na svědomí nedostatek boru.
Mnoho rostlin včetně zeleniny mívá vyšší požadavky na některou minerální látku či prvek. Košťáloviny potřebují pro svůj růst právě bor, nevytvářejí-li se květáku a brokolici květní růžice, chybí jim molybden. Cibuloviny vyžadují síru, česnek ještě draslík. Kopr je extrémně náročný na fosfor. Fazole chtějí větší přísun fosforu a hořčíku.
Odpovídající přísun minerálních látek zajistí hnojiva určená pro konkrétní druhy rostlin. Foto: Shutterstock
Jak minerální látky rostlinám doplnit
Nejprve je potřeba vědět, co rostlinám skutečně chybí. I méně zkušené oko zjistí nedostatky živin projevující se špatným stavem rostlin a nízkou plodností. Pokud jsou výsledky znepokojující, je vhodnější nechat si udělat půdní rozbor a podle něj cíleně hnojit.
Možností, jak dodat půdě potřebné živiny, a to nejlépe dříve, než se začne projevovat jejich deficit, je více. Můžeme sáhnout po průmyslových minerálních hnojivech, zajímat nás budou ta s označením NPK, což znamená dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). Dusík sice nepatří mezi minerální látky, ale vytváří s fosforem a draslíkem nerozlučnou trojici, kterou potřebují rostliny k růstu. Pomocí nich lze rychle a spolehlivě napravit výživové nedostatky. Dlouhodobá minerální hnojiva poskytují rostlinám živiny pomalu díky potažení granulí pryskyřicí, která se postupně rozkládá. Vyrábějí se ještě speciální hnojiva, jejichž složení živin je přizpůsobeno konkrétním druhům rostlin.
Z domácích zdrojů je využíván především zralý kompost. Ve zralém stavu obsahuje méně živin, nelze proto spoléhat jen na něj. Polozralý se nesmí zapravovat ke kořenům, neboť hrozí jejich spálení. Dlouhodobý účinek mají další organická hnojiva jako rohovina nebo rohová moučka.
Občas lze posypat zeminu popelem ze dřeva, který obsahuje mnoho klíčových minerálů. Bohatý je na vápník, jenž zvyšuje pH půdy a tím ji odkyseluje. Při častějším použití by ji ale mohl příliš alkalizovat. Dále dodá draslík a fosfor plus různé stopové prvky.
Kompost patří k základním hnojivům. Foto: Unsplash
Kdy hnojit
Hnojení je vhodné v celém období růstu, tj. od února do srpna. Při pozdější aplikaci by se živinami nastartované rostliny nemohly připravit na období klidu. Vyrazily by jim nové tenké výhonky, které jsou citlivé na mráz.
Zákon minima
Již v 19. století problém s nedostatkem živin zformuloval chemik von Liebig do tzv. zákona minima, v němž uvádí, že výše výnosu závisí na té živině, která je vzhledem k optimální potřebě v nejmenším množství.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock a Unsplash
Minerální látky, bez nichž se rostliny neobejdou
