U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Milí čtenáři,
Kategorie: | Autor: Martina Lžičařová
těch dvacet let od 17. listopadu 1989 uteklo neuvěřitelně rychle. Vzpomínám na obavy, které se vznášely v prvních porevolučních letech v redakci – co bude s chatami a chalupami dál? Budou se jich Češi zbavovat? Přestanou do nich jezdit? Zanikne časopis? Rej otazníků, které kroužily kolem hlavy tehdejšího šéfredaktora, ještě víc nabíral obrátky spolu s čísly, která ukazovala, jak každým měsícem počet prodaných výtisků klesá. Příčinou nebyla jen změna stylu života mnohých Čechů a jejich touha podívat se do světa, ale také obrovské množství nových titulů na trhu novin a časopisů. Ani v době, kdy jsem časopis na šéfredaktorském postu přebírala, nebyla situace lepší. Na křivku stále víc směřující k nule jsem se smutně mračila a přitom věřila, že ji snad jednou dokážeme otočit do protisměru. Vlastně ani nevím, kdy nastal ten zlom, ale od jisté doby jsme najednou znovu měli pocit, že jste nás vy, čtenáři, nezatratili a že mezi těmi nejvěrnějšími, kteří časopis kupují a schovávají od prvního výtisku, se objevila nová generace chalupářů.
Ano, musím napsat chalupářů, protože to byli oni, kteří nám dali najevo, že jsme pro ně nepostradatelní a že nás čtou. I dnes v pozváních na návštěvy chalupáři převažují, a to téměř stoprocentně. Jsou to často lidé, kteří svoje odhodlání zachránit chalupu stůj co stůj, dovedou až na úplný vrchol: nejdříve dům opraví, pak zabydlí a nakonec, jako sladkou odměnu, nám napíšou – přijeďte se podívat! Ještě nikdy jsem v pozvání nepocítila pýchu, ale vždy podání pomocné ruky podobně „postiženým“. Jako kdyby majitelé chalup chtěli říci ostatním: „Nevzdávejte to, i my jsme se dopustili chyb, ale ta odměna na konci je vážně sladká!“ Každý příběh nekončí „hepyendem“, ale proč bychom si jej právě teď, v předvánočním čase, nemohli dopřát. A tak k pozvání do „šťastné“ chalupy Majdalenky v Orlických horách připojuji obrovské poděkování všem našim pravidelným i nepravidelným čtenářům za to, že ta naše společná křivka zase nějaký čas směřuje vzhůru! Díky!
O autorovi| Martina Lžičařová, šéfredaktorka
