U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
METODY ČIŠTĚNÍ
Kategorie: Stavba | Autor: Připravila Ivana Bursíková
Nejprve je potřeba alespoň přibližně určit, o jaký kámen se jedná. Nevíme-li si rady, zeptáme se u odborníků – mineralogů či geologů. Dále je potřeba zjistit co nejpřesněji, jakou látkou byl kámen znečištěn. Čištění skvrn je vždy velmi obtížné, zejména pokud pronikly do hloubky.
Mytí vodou – nejběžnější, nejjednodušší a téměř vždy použitelná metoda. Odstraňují se tak látky vodorozpustné, ale mechanickým působením tlakové vody mohou být odstraněny i nerozpustné nánosy. Kameny lze mýt tlakovou vodou nebo je dlouhodobě namáčet (pozor na zamokření) či použít horkou vodu. Je možné přidat do vody detergenty. Pomocí rýžového kartáče povolí i zaryté nečistoty. Pozor na kartáče kovové, zanechávají rezavé skvrny.
Otryskání – objednáme-li si specializovanou firmu (vyplatí se pouze při velkých plochách), nejspíše použije tryskání abrazivního materiálu. Tryskání může být suché, pak je ale velmi prašné, nebo mokré – abrazivo je unášeno proudem vody.
Mikrotryskání – nejmodernější, zejména v památkové péči využívaná metoda, probíhající za použití rotačních trysek (JOS). Tryska vyvolává rotační pohyb média, které tak velmi šetrně působí na povrch. Důležitá je volba tvrdosti brusného média – musí se přizpůsobit tvrdosti povrchu. Používají se různá abraziva, např. mletý vápenec, křemelina, drcené ořechové skořápky. Mikrotryskání je nejvhodnější metodou k odstraňování všech nečistot, které se nedostaly do pórového systému, je však poněkud dražší.
Chemická čistidla – vhodná k čištění vodou neodstranitelných látek. Lze je dělit na kyselá, alkalická a s organickými rozpouštědly. Nanášejí se na předvlhčený povrch, několik minut se nechají působit a pak se důkladně smyjí vodou. Při mytí je nutné zachovávat hygienické předpisy a bezpečnostní opatření. Kyseliny (většinou 5% HF) lze použít na většinu žul, pískovců, neglazované cihly a beton. Jejich účinek spočívá v mírném naleptání povrchu. Kyseliny odstraňují i nátěry vápenným mlékem. Při apliklaci příliš koncentrované kyseliny hrozí nebezpečí silného naleptání a následného zbělení kamene (vzniku nerozpustných křemičitanů) a vzniku železitých skvrn. Čištěné horniny nesmějí obsahovat železo. V žádném případě nelze použít příliš silnou kyselinu chlorovodíkovou (kterou doporučuje například publikace Fasády a jejich rekonstrukce). Může dojít k naleptání povrchu kamene a jeho zešednutí a zároveň k vzniku solí, které mohou proniknout do kamene a stát se zdrojem pozdějších výkvětů. Práce s kyselinami vyžaduje dodržování bezpečnostních předpisů a likvidaci neutralizací nebo jiným ekologickým způsobem. Alkalické čističe (louhy, hydroxidy) lze použít na vápence (také pastu z horkého čerstvě vyhašeného vápna), na mramory, leštěné obklady a glazované cihly. Po odstranění nánosů se povrch ještě omyje vodou. Při aplikaci opět hrozí zanesení solí do pórového systému kamene. Povrchově aktivní látky zvané též detergenty mají široké použití, lze je aplikovat prakticky na každý druh povrchu. Jsou zvláště účinné při odstraňování mastnoty a rozpouštění krust.
